Jejím vyvrcholením byla nedávná konference, na které se studenti setkali s finalisty z Německa, Rakouska, Slovenska a Slovinska. Šlo o přehlídku nejlepších prací.
„My jsme zjišťovali vlastnosti rozložitelných materiálů, ze kterých by se daly vyrábět květníky na sazenice,“ vysvětlil Ilčík.
Svou práci propojili s pracovištěm ve zlínském Centru polymerních systémů Univerzity Tomáše Bati, kde právě takový výzkum dělají a středoškoláky k němu přizvali. I když jsou oba mladíci teprve na začátku odborného vzdělání, v laboratořích výzkumného pracoviště se neztratili.
Prováděli některé dílčí zkoušky vznikajícího materiálu, třeba voděodolnost. Detaily ale musí držet v tajnosti. „Výzkum ještě není dokončený, takže nemůžeme mluvit o složení materiálu,“ vysvětlili.
Zároveň totéž zjišťovali u materiálů, které už se k výrobě používají, a údaje porovnávali. Vznikla z toho patnáctistránková odborná práce, kterou potom museli shrnout do krátké prezentace.
„V tom je soutěž Enersol jiná,“ upozornil ředitel otrokovické průmyslovky Libor Basel. „Žáci musí najít téma, pak někoho z praxe, zpracovat to po odborné stránce a navíc to odprezentovat, tedy vybrat to podstatné, a obhájit své závěry.“
Ve škole vzniklo soutěžních projektů několik, stejně tak na dalších školách v kraji. Po vyřazovacích bojích však zbyl jeden, který doputoval až k dvoudenní mezinárodní konferenci. Ta se koná každý rok jinde, nyní se po osmi letech vrátila do Otrokovic. Na projektech pracovali jednotlivci i týmy, prezentovat je ale smí vždy jen jeden student.
Spolupráce s univerzitou je výhoda
Na závěr soutěže je navíc prezentace v angličtině. „Mám trému,“ smál se Ilčík den před zahájením akce.
Pochází z Kyjova, Šenkár z Dolního Němčí. Otrokovické průmyslovce dali přednost před jinými školami. Šenkár zvažoval gymnázium, Ilčík se rozhodoval mezi chemickou průmyslovkou v Otrokovicích a v Brně. „Tady mě zlákalo zaměření na klinickou a toxikologickou analýzu. Chci studovat soudní lékařství,“ vysvětlil svou volbu.
Střední průmyslová škola v Otrokovicích je fakultní školou zlínské univerzity, kam chodí středoškoláci na stáže. „Mají skvělé vybavení,“ pochválil Šenkár.
„V tom vidím princip spolupráce,“ zareagoval ředitel. „Zatímco my máme výborně vybavenou laboratoř pro střední školu a chodí k nám žáci ze základních škol, naši žáci zase mohou na vysokoškolské pracoviště.“
