Dnes už bývalý ředitel zlínského divadla Petr Michálek vypozoroval „otcovský komplex“ současného Zlína.
„Je to zvláštní, protože Zlínu leze Baťa už tak trochu krkem, ale zároveň sám sebe nedokáže pojmenovat bez něj. Je to klasický vzorec, jako když se chcete co nejméně podobat rodiči, ale čím víc se snažíte, tím víc jej začnete připomínat.“
Martin Janča, otec letošního krále z Vlčnova, vzpomíná na svoje zážitky z „postkrálovské“ éry.
„Mně se třeba stalo, že když bylo po nedělní jízdě, tak mě legrúti vzali na kolotoče, já nějak zakopl a spadl. A najednou přišla tvrdá realita, protože si mě nikdo nevšiml. Byl jsem král, ale nikdo nepřiběhl a nepomohl mi. Ne že bych to nějak potřeboval, ale po té neustálé pozornosti a zájmu před jízdou i během ní se najednou stalo toto.“
Šéf festivalu Holešovská Regata Michal Žáček popisoval aktuální praxi v hudebním byznysu.
„Skupiny mají tři přístupy. Padesát procent z nich ví, že doba je těžká a bude ještě těžší, takže se s nimi dá domluvit. Čtyřicet procent má stejné podmínky jako před koronavirem, což je trochu přepálené vzhledem k tomu, že na trhu je během léta hodně kapel. A zbylých deset procent žádá honoráře ještě vyšší než dříve, s čímž už se dá těžko pracovat.“
Vsetínský kuchař Tomáš Kahoun patří do nastupující kuchařské generace, která má na směřování gastronomie jasný názor.
„Je spousta kluků, kteří mají svůj názor, chtějí věci zkoušet. Ale často to skončí strachem, protože na neznámé jídlo lidé nepřijdou. A pak proto, že hospoda tady nefunguje, když nemá na lístku řízek, smažák a tady na Valašsku ještě halušky.“
Karel Chudárek už má s aktivisty, kteří blokují výstavbu D49, svoje zkušenosti.
„Netajili se tím, že podají kasační stížnost, chudáci zneuznaní, které nikdo neposlouchá.“
Bývalý provozovatel klubu Blok 12 Petr Palacký nemá o možnostech kvalitní večerní zábavy ve městě žádné iluze.
„Co se hudebních klubů týče, je Zlín naprostá katastrofa. Mít v krajském městě jeden podnik, kam se chodí opít puberťáci, to je tragédie.“
Sochař Radim Hanke si nemyslí, že Zlín je pořád jen baťovský skanzen.
„Co vzniklo ve Zlíně, je i ze světového hlediska mimořádné. Možná si to ani neuvědomujeme. Třeba obnova Památníku Tomáše Bati je fantastický počin, na který se jezdí dívat lidé až z USA.“
Zákony platí pro (skoro) každého, jak si ověřil hokejový brankář a mistr světa z roku 1985 Jiří Králík.
„Cestou na slavnostní oběd u předsedy vlády Lubomíra Štrougala jsem měl zpoždění a jel trochu rychleji. Za Nuselským mostem mě zastavila policie, ale myslel jsem, že to s nimi nějak uhraju. Stáhl jsem okýnko a začal vysvětlovat, že jsem hokejista, vyhráli jsme mistrovství světa a jedu na vládní recepci, takže proto spěchám. Policajt se na mě podíval a řekl: ‚Mě hokej nezajímá.‘ Dostal jsem pokutu a jel na oběd.“
Šéf známé zlínské realitní kanceláře Miroslav Zvonek otevřeně mluví o současné situaci na trhu.
„Pokud koupíte nový byt za devět milionů a připočtete k tomu parkovací místo či kuchyňskou linku, už jste na desíti milionech. Když pak pronajímáte za 20 tisíc měsíčně, trvá vám přes čtyřicet let, než se investice vrátí. To už pak ztrácí smysl, proč si nový byt za tímto účelem pořizovat.“
Zpěvák Premier Jaroslav Bobowski na natáčení klipu k legendární písni Hrobař nikdy nezapomene.
„Přijeli špičkoví filmoví maskéři z Prahy a líčili nás. Já měl tehdy 55 kilogramů a byl jsem útlý chlapeček, maskér mě plácal po tváři se slovy: „To je pusinka, tohle! Včera jsem maloval Dolpha Lundgrena, to byla jiná pusinka!“
Zajímavý postřeh publicisty a historika médií Martina Gromana.
„Je zajímavé, jak málo je knih či filmů o Gottwaldově. O Tomáši i Janu Antonínovi Baťovi vyšla řada publikací, ale co se tady dělo v letech 1948–89, to ve veřejném prostoru téměř nezaznívá. Jakoby těch čtyřicet let umrtvení města a vnitřního nepřijetí onoho celou republikou vysmívaného názvu svědčilo o tom, že místní lidé na tuhle dobu chtějí co nejrychleji zapomenout.“
A další originální názor „odjinud“, tentokrát historika a slovakisty Michala Stehlíka, který spolu s Gromanem vytváří úspěšný podcast Přepište dějiny.
„Napadla mě dost provokativní metafora, která bude strašně kulhat: Tomáš Baťa je Milan Rastislav Štefánik, který umře včas, zatímco Jan Antonín Baťa je Edvard Beneš, který stihne nasekat další chyby.“
Bývalá otrokovická radní a starostka Radka Matuszková se během povodní v roce 1997 přesvědčila, že lidská solidarita je bezmezná. „Jednou ve dvě ráno zvonil na městském úřadu nějaký pán, který přijel z jižních Čech a měl malý náklaďák naložený čisticími prostředky. Když jsme to spolu vyskládávali, říkal mi: Víte, my jsme tu hrůzu viděli v televizi a nemohli jsme se na to jen dívat. Tak jsme se domluvili za celou ulici, já to nakoupil a dovezl sem. Hned pak jedu domů, ráno musím zase do práce.“
Podnikatel Dušan Kotrla postavil ve Lhotě u Vsetína moderní sportovní komplex se zimním stadionem a to bez dotačních peněz. Klobouk dolů.
„Děti potřebují přirozený pohyb, který pro ně bude zábavný. Rozdíl mezi naší generací a většinou současné generace je ten, že pro nás byl pohyb na čerstvém vzduchu zábavou spojenou s různými sportovními aktivitami, které jsme si organizovali sami. Dnes musíme dětem prostředí vytvářet.“
Jiří Čunek se potřetí vrátil do pozice starosty Vsetína a zhodnotil úroveň předvolební kampaně.
„Komunální volby jsou u nás v podstatě podvod na lidi. Celostátní média z nich dělají souboj představitelů stran, kterých se to vlastně netýká. Místo aby voliči rozhodovali o tom, jak řešit problémy jejich města, hlasují po své politické linii a vnímají je jako referendum o vládě. To je úplný nesmysl.“
Realistická a hodně varovná slova zlínské hokejové legendy Bohumila Kožely.
„Prožíváme velké ohrožení přízně klubu do budoucna, stejně jako se vychovávají hráči, tak se musí neustále budovat základna nových a mladých fanoušků. Dlouhá léta se tady chodilo na hvězdy, jako byli Čajánek, Leška, Balaštík a další. V tom se mělo pokračovat, dnes by podobnými osobnostmi byli Holík, Zámorský a další.“
Cestovatel Zdeněk Jurásek se na silnici Route 66 cítí jako doma.
„Když člověk vynechá velká města, jako je New York nebo Los Angeles, a jede přes venkov, pochopí, že se na Route 66 nemá čeho obávat. Kolikrát jsem nechal kolo opřené u zdi, šel se najíst a po návratu tam bylo. I na silnicích je provoz daleko ohleduplnější než u nás.“
Bývalý hejtman za ČSSD Stanislav Mišák upozornil, že v přírodě variace žluté a černé symbolizuje živočichy, kteří mohou ublížit. Právě tuto barevnou kombinaci zvolilo současné vedení hejtmanství při tvorbě nového krajského loga.
„Je to nejhorší možná kombinace. Navíc je to zbytečné, po změně loga nebyla poptávka. Jako kraj máme jiné starosti.“
Po šestadvaceti letech skončil Zdeněk Botek v roli ředitele uherskohradišťského gymnázia a za tu dobu zažil mnohé.
„Jednou jsem navrhl zkrátit přestávky, podle amerického vzoru, aby žáci mohli dřív odcházet domů. Druhý den jsem je tady měl s transparenty „Nechceme tady Ameriku“. A tento plakát se mi pak objevil na dveřích ředitelny.“
Štipský kněz František Sedláček vzpomíná na své působení v minulém politickém režimu, kdy se aktivně věnoval i kopané.
„Kdybych nebyl sportovec, tak bych nevydržel tlaky za minulého režimu. Když měl být výslech, tak jsem to i díky sportu zvládal ve větším poklidu, výslechy doprovázel fyzický nátlak.“
Zpěvák kapely Mňága a Žďorp Petr Fiala na jaře převážel svým autem do bezpečí uprchlíky z Ukrajiny. I zde platí: klobouk dolů před ním a dalšími lidmi, kteří ukázali, že mají srdce na pravém místě.
„Jsem pyšný na Česko, jak se chováme. Ještě pár roků zpátky bych tomu možná nevěřil. Lidé neztrácejí čas bědováním, ale pomáhají ze všech sil. Je to určitě lepší než sedět v hospodě a žvatlat o nesmyslech nebo si stěžovat, že Ukrajinci si naší pomoci údajně neváží.“
Exministr školství Petr Gazdík ze Suché Loze okomentoval přízeň Michala Redla, jedné z hlavních postav pražské korupční kauzy Dozimetr, k hnutí STAN.
„Tak jako fandíte Spartě, Slavii nebo v mém případě Slovácku, tak fandíte i různým politickým stranám a některé z nich podporujete.“
Zlínský hospodský Zdeněk Babulík popsal, jak se mění návštěvnost jeho podniků a zvyky hostů s tím, jak mají lidé méně peněz.
„Po polovině měsíce si lidé zase přicházejí do hospody sednout. Ale ze šestipivových hostů jsou čtyřpivoví.“
Hodnocení senátora Tomáše Goláně, který se po komunálních volbách ve Zlíně jako lídr ODS nedohodl se svojí stranou na působení v městské radě.
„Řekl jsem v ODS, že mě zneužili, zneužili moje jméno, můj potenciál, moji energii, určitou část kampaně vytvořil můj tým. Jejich reakce byla, že se museli rozhodnout mezi koalicí a lídrem, protože nechtěli skončit v opozici. Motto celého příběhu tak spočívá v tom, jak mají lidé politice věřit.“
V podání Milana Petržely je recept na fotbalovou dlouhověkost vlastně strašně jednoduchý.
„Asi to mám v genech. Přijdu na hřiště, stoupnu si na křídlo, vezmu míč a běžím.“
A že je Petržela držák nejen na hřišti, ale i v kabině a mimo ni, si slovácký trenér Martin Svědík ověřil po triumfu v domácím poháru.
„Jsem slavící typ, mám veselou opici. Po sezoně se můžu uvolnit. I ze mě to teď spadne. Připojím se ke klukům. Jsou to zvířata vedená Milanem Petrželou. Sliboval mi, co mě čeká. Nebude to nic jednoduchého.“
Krajinářský architekt Přemysl Krejčiřík se pustil do obnovy rozlehlé zahrady u zlínské vily Miroslava Zikmunda a práci měl díky pověstné pečlivosti cestovatelské legendy usnadněnou.
„Když pan Zikmund koupil svoji vilu, tak si vytvořil velkou mapu asi o rozměru formátu výkresu A2. V ní si tužkou zapisoval, co a kdy se v zahradě stalo. Když vysadil jabloně nebo dělal terasy, zanesl místa na mapě i s přesným datem. Takto to dělal celou dobu, po kterou tam žil, což je zhruba sedmdesát let.“
