Roubený dům s pavlačí, který stojí na stejném místě v nezměněné podobě už 265 let. To je fojtství v Jasenné, jež spolu s větrným mlýnem ve Velkých Těšanech rozšíří seznam třinácti národních kulturních památek v kraji. Zástupci ministerstva kultury už je schválili, chybí jen souhlas vlády.
Fotogalerie |
"Prožila jsem tady čtrnáct nádherných roků," popisuje Zdeňka Turková, rozená Mikuláštíková.
Je jednou ze tří sester, které chalupu v Jasenné zdědily po smrti otce. Teď se o ni všechny starají a dům opravují za použití původních technologií a materiálů.
Hned u vstupu na návštěvníky dýchne atmosféra starých časů.
"Dům má vysokou vypovídací hodnotu, protože se tady skutečně žilo až do roku 1968," je přesvědčená Zdeňka Turková.
"Jíra Mikuláštík fojtství získal zvláštním privilegiem. V roce 1726 totiž při honu zachránil život svému pánovi. Ten ho povýšil do nižšího šlechtického stavu a fojtství mu daroval," vykládá.
Z pavlače prý promlouval fojt
Nebylo to ale jen tak, Mikuláštík musel k daru přidat 200 zlatých. Od těch dob patří fojtství rodu Mikuláštíků, výjimkou byla jen doba násilného zestátnění v roce 1964. Ani tehdy se však rodina o chalupu nepřestala starat.
Národní kulturní památky v kraji
|
Za celou dobu se nezměnilo ani původní uspořádání místností. Jediným kamenným pokojem v domě je klenutá kuchyň v přízemí. To proto, že zde až do roku 1850 bývala šatlava.
Rodina obývala první patro, kde je k vidění unikátní dřevěná truhla z konce 16. století. Na půdě je dodnes autentická hliněná podlaha z jílu a obilných plev. Vejít se dá i na pavlač. Sloužila k potřebám rodiny, ačkoli se s oblibou traduje, že odsud fojt promlouval ke svým poddaným.
Fojtství se do vlastnictví rodiny Mikuláštíků vrátilo během restitucí roku 1993. Udržovat dům v příkladném stavu však není jednoduché.
"Hodně lidí si myslí, že opravy platí památkáři a stát," upozornila Turková.
Není tomu tak, sestry jsou jako soukromí vlastníci nuceny sahat do vlastních kapes. Ani dotace nepokryjí všechny náklady. Turková proto doufá, že jim titul Národní kulturní památky pomůže také finančně.
"Soukromí majitelé to nemají lehké, obzvlášť když ani v domovské obci pro tuto jedinečnou památku nenacházíme moc porozumění a pomoci," tvrdí.
Jedním dechem však dodává, že majitelky mají z ocenění obrovskou radost, ačkoli jsou si vědomy i veliké zodpovědnosti. "Cítíme pokoru a obdiv k práci předků, kteří o tento dům pečovali tak, že zůstal zachován až dodnes," uvedla.
Mlynář se nacistů nebál
Zatímco fojtství je na Valašsku, druhá nová památka ze Zlínského kraje leží na Hané. Větrný mlýn ve Velkých Těšanech je jedním z mála dochovaných původních sloupových dřevěných mlýnů německého typu.
"Na svém místě je od konce 19. století, takových mlýnů bez větších úprav je u nás málo," připomněla památkářka Jana Spáthová z Národního památkového ústavu Kroměříž.
Předtím tady stál původní mlýn z počátku století, který po šedesáti letech vyvrátil silný vítr. Posledním mlynářem, jenž na něm roztáčel mlýnské lopaty, byl Josef Páter.
Mlýn postavil znovu, ale ze všech jeho jedenácti potomků táhlo větrné řemeslo jen jediného - Františka.
Po okupaci Československa byl mlýn podle protektorátních pravidel uzavřen. Josef Páter v roce 1940 zemřel a jeho syn František i přes zákazy pokračoval v mletí dál. O dva roky později jej však zatklo gestapo.
Po válce mlýn chátral. Až na konci 60. let ho od dědiců koupil obecní výbor, který se jej snažil zachránit. Při neodborných zásazích docházelo k chybám, přesto se povedlo zamezit jeho zkáze.
Když přešel mlýn pod správu Muzea Kroměřížska, byl na jeho obnovu povolán sekerník František Holý. I díky němu se podařilo zachránit technickou památku, která je dokladem zaniklých dovedností lidových řemeslníků. V mlýně provází od dubna do září Ludmila Chrastinová, neteř Františka Pátera.
