Loni ji zrušila pandemie koronaviru a také letos divadelníkům z Uherského Hradiště na chvíli zatrnulo. Tomáš Šulaj, představitel titulní postavy Jidáše Iškariotského, se týden před premiérou potýkal s virózou a výpadky hlasu.
Léčba ale zabrala a Šulaj tak příběh posledních sedmi dnů Ježíše Krista zítra odzpívá, i když ještě není úplně fit.
Problémy s hlasem jste měl už loni, kdy jste řešil, jak vůbec vytáhnout Jidášův hlas do požadovaných tónin. Jak to dopadlo?
Jsem vyšší baryton a Jidáš byl zpočátku mimo můj hlasový rozsah. Vyšší tóny mi dělaly potíže celkem dlouho, ale postupně jsem nacházel sice klikaté, leč schůdné cestičky k tomu, abych vše zvládl. Pomáhala mi přitom koncentrace. Zkrátka jsem se rozezpíval a udržoval hlasovou kondici. Je to hodně o osobním přístupu. Po zkušenostech z jiných muzikálových rolí vím, že se v případě vysokých tónin nemůžu pouštět do žádných krkolomných věcí.
Mluvíte o osobním přístupu a koncentraci. Co si pod tím představit?
Třeba jak jedu v autě a zpívám si. Na křižovatkách jsem tím už možná pověstný. Vzpomínám si, jak jsem jednou ve Zlíně rozesmál mladou skupinku, která jela autem ve vedlejším pruhu. Sledovala mě snad přes tři křižovatky a všichni se strašně bavili, i když vlastně nevěděli, co za volantem dělám. Já přitom nejčastěji zpívám a korepetuju, když řídím.
Zaváhal jste, když vám režisér Gombár nabídl roli Jidáše?
Jesus Christ Superstar je mezi muzikály totéž, co mezi horolezci osmitisícovka. Vylézt až na vrchol, to je nejspíš sen každého, kdo si před sebe dal právě tento cíl. Jistě, obavy jsem měl, ale věřil jsem, že je zvládnu. Neuvažoval jsem o tom, že bych nabídku odmítl.
Považujete roli Jidáše za nejtěžší v kariéře?
Pěvecky zcela určitě. Jidáš patří mezi ty nejnáročnější nejenom rozsahem, ale i tím, že v mém případě jde poprvé o celozpívanou roli. Činoherní složka tentokrát chybí. Je to pro mě v tomto směru zcela nová zkušenost.
Sobotní uherskohradišťská premiéra se shodou okolností uskuteční téměř na den přesně s prvním uvedením Jesus Christ Superstar. Muzikál měl na Brodwayi premiéru 12. října 1971 a za padesát let vznikly desítky jeho zpracování. V Česku se do podvědomí fanoušků zapsal jako nejslavnější Jidáš Dan Bárta. Jinými slovy, publikum vás bude srovnávat s předlohami, které dobře zná. Nemáte z toho obavy?
Když jsme nastudovali divadelní adaptaci Přeletu nad kukaččím hnízdem, tak jsem si taky kladl otázku, že všichni přece znají stejnojmennou filmovou předlohu a Jacka Nicholsona v titulní roli. Asi bych se z toho musel zbláznit, kdybych si podobná srovnávání připouštěl. Sázím také na zdravý úsudek diváka, který ví, že nemůžu být jako Bárta nebo Nicholson. Buď to lidé přijmou a bude se jim naše zpracování líbit nebo si řeknou, že Bárta byl zkrátka lepší. Ze samotného srovnávání ale obavy nemám. Je logické, že lidé porovnávají originál s dalším zpracováním.
Máte osobní vztah k filmovému zpracování?
Po pravdě, snímek jsem zhlédl pouze jednou. Musím upřímně říct, že více se mi líbila divadelní nebo koncertní ztvárnění.
V čem se bude lišit uherskohradišťská verze?
Půjde o komornější verzi, což vychází také z toho, že naše jeviště jednak není nijak velké, a že se o hudbu postará jen pět muzikantů. To všechno dohromady vytváří velkou vnitřní sílu, kterou chceme dostat z pódia do hlediště. Také proto se nemůžu sobotní premiéry dočkat.
Slovácké divadlo má za sebou bouřlivé léto. Osm méně obsazovaných herců muselo z ekonomických důvodů odejít, na programu je méně premiér. Jak vás zasáhla tato změna? Čím byste se živil, kdyby vás potkal podobný osud?
Odpovím takto – jsem tak zásadový a hrdý, že pokud by někdo ztratil zájem o moji práci, tak bych sbalil kufry a šel o dům dál.
O divadelní dům dál?
Samozřejmě bych se o to pokusil, protože věřím, že moje práce má výsledky. Vlastně jsem už šel o dům dál. Od srpna jsem se stal členem Národního divadla v Brně.
Čímž se schyluje ke konci vašeho angažmá ve Slováckém divadle?
V žádném případě ne. Zůstávám dál a zkouším zde nové role. Tou nejbližší bude Hogo Fogo v inscenaci Limonádový Joe. Premiéru chystáme na listopad.
Když autorská dvojice Andrew Lloyd Webber a Tim Rice napsala rockovou operu Jesus Christ Superstar, psal se rok 1969. V módě byly dlouhé vlasy, volné pestrobarevné košile a džíny do zvonu. Vyprávět příběh posledních sedmi dnů Ježíše Krista za zvuků kytar a řízných bicí, to byl pro církev šok. První představení se proto odehrálo v londýnském West Endu bez větší publicity, světové premiéry se muzikál dočkal nakonec až 12. října 1971 na Brodwayi. I když móda se za padesát let změnila, Jesus Christ Superstar je navzdory kontroverznímu tématu stále hitem, který považují mnozí hudebníci za nedostižný vrchol. Odkud čerpá muzikál s hudbou ze 60. let sílu, která dokáže stále zaujmout? A proč je jeho odkaz stále stejný, bez ohledu na letopočet? „Krásně patří k věci, jak kněží v muzikálu prezentují systém, proti kterému se musí bojovat. Je to takový mladý, bojovný kus revolty a buřičství proti establishmentu. Celé se to navíc prezentuje tak, že přichází nová filozofie, která rozbije staré, hnusné a ošklivé pořádky, a to se teď, mám dojem, zase nosí,“ říká zpěvák Dan Bárta, jemuž role Jidáše v pražském divadle Spirála nastartovala kariéru. „Bylo léto 1994 a já jsem se prakticky přes noc stal chlapíkem, se kterým se musí počítat. Byl jsem tehdy velmi šťastný,“ líčí Bárta.  Bohouš Josef a Dan Bárta - oba byli hvězdami prvního českého zpracování muzikálu Jesus Christ Superstar Současnost v padesát let starém hitu nachází i režisér Dodo Gombár. „Jistoty a pevné body jsou dnes ohrožené. Dnes si stoupnete večer na jeviště a děláte, co milujete, a přitom vůbec není jisté, že tam budete moct být i zítra. Do podobné doby spadá i příchod anarchisty Ježíše a jeho party do Jeruzaléma. Je to sice dva tisíce let rozdílu, přesto podobná situace,“ konstatoval režisér. Novinka Slováckého divadla patří k nejnáročnějším projektům v jeho historii. Očekávání je velké ze strany divadelníků i publika, které sobotní premiéru včetně několika dalších premiér už vyprodalo. „Pěvecky náročnější muzikál jsme dosud neuváděli a myslím, že se tato laťka už bude těžko překonávat,“ uvedla dramaturgyně Slováckého divadla Iva Šulajová. V roli Ježíše se představí Tomáš David, Jidáše ztvární Tomáš Šulaj a Máří Magdalénu Kristýna Daňhelová. „Ať tomu dílu věří, ať s ním chodí spát a ať s ním ráno vstávají. Ať jím žijí, ať ho rozdávají a ať je nepřestane trýznit a zajímat a těšit,” vzkázal hercům Bárta, jenž Jidáše vydržel zpívat čtyři roky. |
