Kritika míří z velké části na Národní památkový ústav (NPÚ). Jenže objekt nemá statut kulturní památky, mimo jiné proto, že o něj za celá léta nikdo nepožádal.
„Máme tak značně omezené možnosti vyjádřit se k tomu, jak bude vlastník s objektem nakládat,“ upozornila mluvčí NPÚ Petra Zelinková.
Fakt, kterým se památkáři hájí, zároveň vzbuzuje otázky. „Návrh měli podat v prvé řadě odborníci,“ zmínila předsedkyně Klubu UNESCO Eva Nováková.
Během uplynulých desetiletí to ale mohl udělat prakticky kdokoliv. Dnes budovu chrání pouze to, že stojí v ochranném pásmu městské památkové rezervace. Při přestavbě se tak musí zachovat současná velikost, výška a barevné řešení.
Žádné velké změny, tvrdí realitní makléřka
I když ale nový majitel tyto podmínky dodrží, může podobu stavby zcela proměnit. V případě Kozánkovy vily třeba tím, že na fasádu přidal balkony a do střechy okna.
„Potvrdilo se, že co není zakázáno, je dovoleno. Rozhodně nic nebránilo tomu, aby podmínky byly přísnější,“ reagovala Nováková.
Velikost budovy se měnit nebude, vzhledem k blízkosti okolní zástavby to ani není dost dobře možné. Vzniknout má čtrnáct bytů, od jednopokojových až po čtyři velkometrážní byty v posledním poschodí.
Majitelem objektu je firma Kozánkova vila s.r.o., za níž stojí uherskohradišťský podnikatel Ondřej Hráček. Dohledat na něj kontakt se nepodařilo. Prodej bytů má na starosti realitní kancelář Valiskova.cz.
„Žádné velké změny se tady nedějí. Vila je významná budova, poslední, která zbyla z celého areálu, a rekonstrukce respektuje názory památkářů,“ prohlásila realitní makléřka Klára Valaská.
Pravnukovi Emila Kozánka vadí, že vile zůstává rodinné jméno
Vilu vybudoval kroměřížský stavitel Antonín Zajíček v roce 1883. Rok poté ji koupil vlivný právník Emil Kozánek a stalo se z ní místo, kde se setkávaly význačné osobnosti veřejného a kulturního života.
Dům byl původně obklopený rozlehlou zahradou. „Někdy v 70. letech ale tatínek vilu směnil se zemědělským družstvem za menší. Udržovat tak rozlehlý dům bylo nad jeho síly,“ vysvětlil pravnuk původního majitele Jan Kozánek.
Ani jemu se projekt přestavby nelíbí a vadí mu, že vile zůstává rodinné jméno. „Už ale vím, že to nemohu změnit,“ dodal.
Po směně zahradu rozparcelovali a zastavěli, ve vile byly dlouhé roky kanceláře. To všechno by patrně zápis mezi kulturní památky znesnadnilo.
„Zbyla jen budova s dekorativními detaily na obvodovém zdivu. Interiér se dochoval bez jakékoli památkové hodnoty, zahradní komplex zanikl,“ líčí Zelinková.
Po roce 1990 se rodina pokusila vilu získat zpět, některé soudy jí daly za pravdu, jiné rozhodly opačně. „Já už ale v soudech nepokračoval,“ řekl Kozánek.
