Náramkové hodinky byly vynalezeny sice už dříve, masově se však šířily až kvůli vojenským potřebám za první světové války. A mimochodem, tehdy se také začaly přetáčet z letního času na zimní. Aby se ušetřilo uhlí, tehdy veledůležitá surovina pro fungování válečné mašinerie, zavedlo dva časové režimy hned několik evropských státu včetně Rakouska-Uherska.
Mnoho vynálezů přinesla o čtvrtstoletí později i druhá světová válka. Například v roce 1943 se do jedné z fabrik na munici dostala i Američanka Vesta Stoudtová. Věděla, že dobře zapečetěné bedny s municí vojáci dlouho otvírají, proto přemítala, jak jim jejich práci ulehčit. Vymyslela lepicí pásku.
Vojenská rozkoš
Vojáci museli během války často držet nedobrovolný sexuální půst, občas si však užít mohli. Pokud to situace na frontě dovolila, mnozí využívali služeb prostitutek. Ty sice svou úlohu plnily, kromě rozkoše však šířily i pohlavní nemoci. Důstojníci, sami přitom často v obležení lehkých dam, proto vymysleli pro tisíce obyčejných vojáků náhražku, jakousi nafukovací pannu. V polovině května roku 1940 si vynález nechala patentovat jistá americká zbrojařská firma.
Ovšem byli tu také Němci. Když přitáhli do „města neřesti“ Paříže, začala vojáky decimovat syfilis, a proto údajně přímo sám Adolf Hitler rozkázal: Spusťte projekt Borghild! Iniciativy se chopil jeden z nejvýše postavených nacistů – říšský vůdce SS a šéf gestapa Heinrich Himmler.
Tento fanatický rasista fascinovaný árijskou rasou nechal vyrobit gumové blonďaté modrooké panny, které pak posílal do zázemí německým vojákům. Projekt nicméně skončil neslavně už v roce 1942. Vojáci se prý styděli panny používat. Tuto bizarní kapitolu z dějin třetí říše popsal historik Graeme Donald, někteří badatelé ji ovšem zpochybňují.
Hlavní ochrannou pomůckou náruživých vojáků byl kondom, který fasovali už američtí vojáci v první světové válce. V té druhé pak byl pro ně natočen instruktážní film s názvem: „Nezapomeňte ho nasunout, než ho vsunete.“ Němci měli zase na kondomech vytisknutý malý hákový kříž. Na vůdce bylo třeba myslet v každé situaci.
První světová válka přinesla i posun v intimní péči ženám. Dámské menstruační vložky patentované již koncem 19. století byly v té době luxusním a nedostupným zbožím. Francouzské zdravotní sestry fungující v prvních bojových liniích zjistily, že jednorázové obvazy používané na zastavení krvácejících ran zraněných se dají dobře využít i jako menstruační vložky. Po válce se výroba nové hygienické potřeby rozjela ve velkém.
Skleněná konzerva a „čajové bomby“
První a druhá světová válka však nebyly prvními konflikty, které za sebou nechaly vynálezy. Když řešil Napoleon Bonaparte na podzim roku 1805 u moravského Slavkova problémy se zásobováním, vypsal odměnu pro toho, kdo vymyslí, jak uchovávat potraviny pro vojáky déle čerstvé.
O pár let později si ji vysloužil francouzský kuchař a vynálezce Nicholas Appert. Konzervu, tehdy skleněnou nádobu, hermeticky uzavřel a jídlo v ní tepelně sterilizoval. Plechová „sestřička“ Appertova skleněného vynálezu se objevila až o několik let později v Anglii.
To vojáci za první světové války už měli konzerv plné vagony, ovšem stále ještě většinou neznali pytlíkový čaj. Ten se poprvé objevil už ve staré Číně, jeho moderní podobu vynalezl zřejmě v roce 1908 obchodník z New Yorku Sullivan. Vzorky čaje nechtěl posílat v drahých kovových krabičkách, proto je balil do hedvábných pytlíků – a jednomu zákazníkovi podle legendy spadlo balení omylem do horké vody.
Každopádně až během první světové války začala německá společnost Teekanne zásobovat vojáky i civilisty ručně vyráběnými sáčky plněnými čajem, kterým se říkalo „čajové bomby“. První stroj na sáčkové čaje vznikl až v roce 1929.
Párky ze sóji i káva ze žaludů
Kromě pytlíků s čajem se rozšířily během první světové války též náhražkové potraviny. Budoucí německý kancléř Konrad Adenauer vymyslel v roce 1916 první sójové párky. Nedostatek masa byl tehdy trvalým problémem a on, jakožto náměstek starosty Kolína nad Rýnem, měl za úkol uživit vojáky i obyvatelstvo.
Válka donutila lidi v Evropě také sbírat žaludy. Ty se pražily, loupaly a mlela se z nich jemná mouka s vysokou nutriční hodnotou. Vznikla dokonce i žaludová káva, oblíbenější však během válek byla káva z cikorky, tedy mletého kořene čekanky.
Ta se v západočeském Mochtíně vyráběla už v roce 1804 a říkalo se: „Nač nám třeba Orientu, celé Arábie, vždyť my máme Mochtín, vivat česká cikorie.“ A netřeba dodávat, že během válek si lidé doma pěstovali za oknem místo afrikánů vlastní rostlinky tabáku.
