Invaze kubánských emigrantů v zátoce Sviní se v dubnu roku 1961 Američanům nepovedla. Jediným výsledkem byl výraznější příklon režimu diktátora Fidela Castra k Sovětskému svazu. Východní blok však z pozice „nezúčastněného vítěze“ přesto pociťoval touhu po odplatě.
Že Kuba zpackanou agresi Spojených států ustála, nemuselo znamenat, že stejně snadno odolá příště. A než pasivně očekávat další atak, je lepší zaútočit jako první. Vznikl tak plán, jehož původním autorem je Nikita Sergejevič Chruščov, předseda sovětské rady ministrů. Ve funkci je od roku 1958 a výsledky jeho dosavadní činnosti jsou přijímány spíše s rozpaky. Proto se rozhodne Spojené státy za jejich karibskou provokaci exemplárně potrestat.
Ať poznají, co je válka
Chce „přenést válku na americký dvorek“, ale přitom si neušpinit ruce. Operativci tajné služby KGB mají Chruščovův plán převést ve skutečnost s pomocí „technicky a finančně nenáročných prostředků“. Cílem je narušit vnitřní integritu USA v duchu takzvaných aktivních opatření (aktivnoje meroprijatija).
Nástroje? Šíření dezinformací, propaganda, zpochybňování oficiálních dokumentů, vytváření prostoru pro nejistoty a pochyby. Jinými slovy, zorganizovat a vyvolat vnitřní rozklad protivníka. Operace dostane krycí jméno Pandora a v průběhu následujících dvaceti let se rozvětví do desítek nejrůznějších misí. Společné jim je jediné: i když ve svých důsledcích kalkulovala operace s násilím a teroristickými útoky, ponechávala prostor Američanům.
Rozdmýchat nenávist je laciné. Ale účinné
Aktivní opatření„Operace Pandora byla srdcem a duší sovětské rozvědky,“ bude později vzpomínat Oleg Kalugin, „Nebyl to sběr zpravodajského materiálu, ale podvratná činnost. To byla naše aktivní opatření v praxi. Oslabit Západ, NATO, celou společnost. Vnést nesoulad mezi spojence, rozbít jejich vazby. A tím připravit terén pro regulérní válku, která by pak v oslabení protivníka nastala.“ V případě Spojených států amerických měli sovětští agenti silně usnadněnou práci. V šedesátých letech minulého století byly totiž USA výrazně rozdělenou zemí. Rasová segregace a vzestup afroamerického hnutí, válka ve Vietnamu, vzpoura mládeže proti konvencím rodičů, éra hippies. Pokud chcete vyvolat bouři, byly to v zásadě ideální podmínky. |
Válka ve Vietnamu stála Američany, měřeno čistými výdaji na její vedení, přes 168 miliard dolarů. Nevyhráli ji. Sověti prý investovali do Operace Pandora jednu miliardu. „Sovětská rozvědka byla v tomto skutečně bezkonkurenční,“ říká generálmajor KGB Oleg Kalugin, hodností nejvýše postavený přeběhlík na Západ. „Programy KGB sponzorovaly nejrůznější mírové kongresy, svazy mládeže, protiválečné hudební festivaly, demonstrace, hnutí žen, odborová hnutí. Kampaně proti americkým raketám v Evropě, proti neutronovým zbraním. Diskreditační kampaně o amerických tajných službách i armádě. Dělali jsme všechno, abychom je oslabili, a fungovalo to. Stálo to za každý dolar.“
Některé akce, které souvisely s naplňováním aktivních opatření operace Pandora, byly jednorázové. Typickým příkladem bylo senzační „odhalení“ východoněmeckého biologa Jakoba Segala, který ve své práci obvinil CIA a americkou armádu z vynalezení viru HIV ve vojenských laboratořích Fort Detrick v Marylandu. Jeho 47stránková studie byla sice s úspěchem přetištěna v pětadvaceti afrických zemích (a notně zhoršila jejich postoj k USA), ale ve Státech se jí kromě několika nadšenců konspiračních teorií nechytil nikdo. Jiné operace byly vyhodnoceny jako potenciálně slibné „pro další pokračování“, protože u Američanů vyvolávaly opravdu silné emoce.
Černoši? Ideální pátá kolona
Jednou z nich byla i letáková kampaň, zacílená původně na bílou majoritu. Posměšný leták zachycoval kazatele Martina Luthera Kinga Jr. vyobrazeného jako amerického Strýčka Toma. Měl popíchnout bílé Američany a vytvořit v nich dojem, že americká vláda tajně přispívá na hnutí za práva Afroameričanů, čímž ohrožuje jejich životní jistoty. To nevyšlo. Pamflet ale zasáhl černochy. Reakce v černošské komunitě napříč celými Státy byla bouřlivá. A tak měli pánové v KGB jasno. Operace Pandora s zaměří na černochy.
V prospěch plánu hovořilo několik faktů. Předně, černoši ve Státech v šedesátých letech minulého století tvořili 10,5 procenta z celkové populace. Tradičně jimi byl osídlen převážně jich země, kde tvořili v populaci pětinový podíl. Současně tam byla, alespoň z pohledu KGB, státní administrativa nejslabší a společenské vyloučení černochů kvůli rase nejvýraznější. A akceschopnosti této potenciální páté kolony v týlu protivníka nahrávala i činnost radikálně levicové organizace Černých panterů (Strana černých panterů za sebeobranu) a dalších militantních černošských organizací, které se nebály bránit své zájmy se zbraní v ruce. Ale Sověti měli paradoxně problém s nejvýraznější postavou afroamerického hnutí Martinem Lutherem Kingem.
Kazatel, který neprahne po krvi, je špatné zboží
O jeho vlivu na černošské obyvatele USA nebylo pochyb. Jenže při svých emotivních projevech hovořil vždy o nenásilné cestě k dosažení občanské rovnosti. Sověti ovšem chtěli vyvolat krvavou lázeň a občanskou válku, a tak se jim pokojná slova kazatele do krámu nehodila. Měli jiného favorita, černošského aktivistu Stokeleyho Carmichaela. Jeho slova „Připravujeme se na partyzánský boj při obraně našich čtvrtí a měst, a bude to zápas na smrt“ jim zněla jako rajská hudba.
O Carmichaela (vpravo) se zajímala i FBI. V rámci svého programu COINTELPRO se jej snažila zavraždit.
Ale to by ze scény musel nejprve zmizet černošský Gándhí, Luther King. Proto v KGB na pokyn šéfstratéga špinavých her Jurije Modina připravili rozsáhlou dehonestační kampaň, v rámci které chtěli Kinga prezentovat jako zrádce černošské komunity, který potají přijímá úplatky od americké vlády a jde na ruku prezidentu Johnsonovi.
Čáru přes rozpočet jim udělal 4. duben 1968. V Memphisu totiž kazatele zastřelil americký atentátník. Následná vlna afroamerických demonstrací ve více než stovce amerických měst sice měla divokou jiskru, ale jejich náhlost nedovolila Moskvě včas zareagovat a rozfoukat ji.
Operace Pandora přešla do klidového režimu a na začátku sedmdesátých let zajišťovala jen „mediální výstupy“. Například četná, i když jen částečně konstruovaná prohlášení zástupců americké vlády, vyjadřující se hanebně o „špinavých negrech“ nebo nadnesené lokální zprávy o policejní brutalitě vůči Afroameričanům. Šlo o důmyslné přitápění pod bublajícím kotlem.
Občanská válka se odročuje
Navzdory této snaze se však občanská válka ve Státech nestávala reálnější. Bylo zapotřebí přitvrdit. Sověti proto „zabijí dvě mouchy jednou ranou“ a vytvoří sérii pamfletů namířených na přirozené rivaly. Členům Ku Klux Klanu posílají „anonymní hrozby Černé síly“ a Černé pantery zásobují výhrůžkami zakuklenců. Inscenují únik informací, ze kterého má být zřejmé, že extrémně pravicová organizace John Birch Society chystá útoky na černošské bojovníky za rovnoprávnost. Atentáty mají údajně připravovat i „pravicové milice“ Minuteman z Missouri a bombové nálože prý chystá i JDL (Židovská obranná liga). Poslední zmíněná organizace se do seznamu provokací KGB dostala po vyhrocení událostí na Středním východě. Izraelci totiž silně zasahovali to sovětské sféry vlivu.
Jurij Vladimirovič Andropov, který stál v čele KGB patnáct let, vydatnou produkci falešných dopisů, letáků a urážlivých pamfletů rozesílaných znesvářeným bojůvkám v USA chválil. Operace však neměla větší úspěch. Zvací dopis, který informoval nebělošské účastníky olympiády v Los Angeles, že „hry jsou jen pro bílé“ (podepsaný Ku Klux Klanem), měl na veřejnost spíše opačný účinek. Oboustranný rasismus a vzájemná nenávist zástupců extrémní levice i pravice sice byla ve Státech živá, ale k vypuknutí války to prostě nestačilo.
V roce 1971 selhal podle Kalugina, „jinak vynikající plán“ na umístění nálože do jedné z newyorských černošských univerzitních kolejí. K útoku se měli telefonicky přihlásit zastánci ultrapravice, respektive agent KGB Anatolij Tichonovič Kirejev. Bomba ovšem selhala, a tak bylo od dalších explozivních provokací upuštěno.
Riziko odhalení už bylo příliš veliké, americká Federální vyšetřovací služba začínala větřit moskevskou loutkohru. Plán na vyvolání rasové občanské války tedy nedošel svého definitivního naplnění.
