Kráčel chladným ránem. Došel na místo a shodil batoh z ramen. Stará šachta před ním otevírala svůj černý chřtán. Zkušeně si uvázal lano, zajistil se a jako už mnohokrát předtím se pomalu spouštěl do temné jámy. Konečně se jeho nohy dotkly pevné země. Rozsvítil baterku. Kužel světla olízl vlhké stěny a náhle ozářil zkroucenou postavu. Muž ležel jen pár kroků od něj a mladému speleologovi bylo jasné, že už mu není pomoci.
Bylo sobotní dopoledne desátého dubna 1993, když se do jámy starého a dávno nefunkčního rudného dolu známého jako Černá ruda spouštěli členové zásahové jednotky a za jejich pomoci a asistence také technik a soudní lékař. Prohlédli tělo v šachtě i okolí a mrtvého neznámého pak zásahová jednotka vytáhla na povrch, aby je mohl lékař podrobněji ohledat.
Muž měl okolo krku uvázané elastické obinadlo a na těle řadu zranění, která byla už na první pohled způsobena pádem do čtyřicet metrů hluboké štoly. Ležel v ní maximálně tři dny, přesto už byly na jeho obličeji patrné stopy po zubech hlodavců. Mrtvý u sebe neměl žádné osobní věci, podle kterých by jej bylo možné identifikovat. Pitva pak potvrdila, že poranění odpovídala pádu a jevila vitální reakce. Muž byl do šachty shozen zaživa a příčinou smrti byl poúrazový šok a otok mozku. Nikoli udušení, jak se mohlo kvůli obinadlu omotaném okolo šíje na první pohled zdát.
Když tělo dopadlo na dno štoly, ještě chvíli stál na jejím okraji a poslouchal, jestli O. B. pád náhodou nepřežil.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
