V Nairobi, hlavním městě východoafrické Keni, žijí asi čtyři miliony lidí. Víc než polovina z nich v některém ze stovek městských slumů. Většinu z nich na mapě města nenajdete, přesný počet obyvatel je neznámý.
Bydlí zde většinou vesničané, kteří přicházejí do hlavního města hledat práci. Ze slumů se rekrutují námezdní dělníci a pomocné síly, zázemí zde mají ovšem také gangy, nelegální byznysmeni nebo radikální náboženské skupiny.
Slumy jsou svět sám pro sebe.
Procházíme slumem Mukuru, který sousedí s nairobskou industriální zónou. Úzké uličky jsou dlážděny odpadky, ve kterých se popelí děti, a lemovány nevábnými odpadními strouhami.
Přestože je dopoledne, v nálevnách z vlnitého plechu hulákají tranzistorová rádia a nezaměstnaní ochmelkové do sebe ze starých plechovek lijí zdejší alternativu piva, kyselou zkvašenou obilnou kaši.
O kousek dál sedí starý Masaj zahalený do deky a vyrábí si luk.
Jistým krokem nás míjí mladá černoška, na hlavě zkušeně nese dvacetilitrový kanystr, na zádech jí visí dítě.
Umouněný sběrač odpadků zfetovaný čicháním lepidla za sebou potácivě vleče pytel s plastovými lahvemi.
Naprosté panoptikum.
Létající záchodky
"Přesně do téhle chatrče jsme se přestěhovali, když mi byly tak tři," ukazuje sedmadvacetiletý Benson na nízkou zelenou plechovou boudu, jednu z desítek tisíc podobných v křivolakých uličkách slumu.
"Moje rodina sem přijela za prací z Kakamegy, což je oblast asi den cesty na západ od Nairobi," vysvětluje příslušník kmene Luhya, jak se v dětství ocitl ve velkém městě.
Lepenice z kusů plechu těsně sousedí s místní variantou kina. To sestává z několika pryčen, starého DVD přehrávače a televize, na které zrovna provozovatel pouští druhořadý film z nigerijských filmových studií.
O kousek dál stojí veřejné sprchy a záchody, za jejichž použití musí obyvatelé platit kolem dvaceti šilinků. Jinou možnost ovšem nemají, do chatrče se záchod nevejde, rozvod vody tu neexistuje.
"Ne každý ale má zbytečných dvacet šilinků na použití záchodu," vysvětluje Benson. Oblíbenou alternativou proto je udělat velkou potřebu do igelitového pytlíku, ten pevně zavázat, roztočit a zahodit co nejdál.
Pytlíky přistávají na střechách, v uličkách, v nejhorším případě nešťastníkům na hlavách.
"V našem slangu se tomuto způsobu říká létající záchod," upřesňuje.
I takové je Nairobi – bohatým tu létají do úst pečení holubi, na chudé padají lejna. Instinktivně krčím hlavu mezi ramena a hlídám si prostor nad sebou.
Jak venkované přicházejí o iluze
Rodina Bensona Alumbasiho před lety skončila tak, jak při příchodu do velkoměsta dopadají mnozí noví obyvatelé slumů. Původní otec rodinu opustil a odešel za jinou, ten náhradní byl alkoholik. Pracovala jenom matka, která ovšem všech šest svých potomků nezvládala uživit.
Když bylo Bensonovi sedm, jeho opilý nevlastní strýc se jej rozhodl zabít kladivem. Dodnes má na tuto událost památeční jizvu přes celé temeno hlavy. Benson utekl z domu a celé dětství prožil na ulici, stejně jako přibližně padesát tisíc dalších nairobských street kids s podobnými osudy.
Benson Alumbasi s přáteli ve slumu Korogocho (Benson uprostřed)
"Přes den jsme sbírali odpadky nebo žebrali na křižovatkách, večer se náš gang scházel na smetišti, kde jsme měli postavené přístřešky a platili řediteli skládky za ochranu. Za vydělané peníze jsme pro celou partu nakoupili jídlo, bhang (marihuanu) a lepidlo na čichání," popisuje život na ulici Benson.
Většině dětí ulice začne život s drogami a naprostou svobodou a volností vyhovovat. Nechodí do školy, nemusejí nikoho poslouchat, seženou peníze na všechno potřebné.
Konec bývá rychlý. Umírají velmi mladí, s mozky rozleptanými lepidlem někde v příkopu plném splašek.
Holka za deset korun
Při další cestě slumem míjíme skupinku tří holek, jejichž plnoletost je velmi pochybná. "Znám jejich rodiče," říká Benson. "Nepracují a tyhle jejich dcery se chodí každý den poohlédnout po něčem k jídlu, jak se tady přezdívá prostituci."
Děvčata se nabízejí komukoliv, kdo má zájem. Za službu si účtují asi padesát šilinků. To je něco kolem deseti českých korun nebo dvakrát na to, dojít si do veřejné kadibudky na záchod.
Mimochodem, se sexuální výchovou nemají děti ve slumech žádný problém. V chatrči o rozměru několika metrů čtverečních žije pohromadě celá rodina a dospělí se se svými nočními aktivitami opravdu nemají kam schovat.
Když se usměje štěstíčko
Benson Alumbasi dneska dokončuje vysokou školu a v nairobských slumech pracuje jako streetworker. Bydlí v normální čtvrti, má ženu a jedno dítě, věří v Boha a každou neděli chodí do kostela. Nejraději pije mléko.
Těžko uvěřit, že před několika lety to byl divoký pouliční rabiát, který neuměl číst, psát ani počítat a který se ve svém gangu posléze vypracoval na hlavního distributora drog, což je skoro kápova pravá ruka.
Když dneska přijde mezi své staré známé, z nichž někteří stále žijí na ulici v různém stádiu demence a celkového rozkladu, má autoritu.
Je jeden z nich, který něco dokázal, a za to mu patří přirozený respekt. Když začne řečnit, všichni ztichnou, sednou na bobek a poslouchají. V nažehlené košili a s brilantním slovním projevem je mezi nimi jako zjevení z úplně jiné reality.
Jako to bývá v každém pěkném příběhu s dojemným koncem, i v Bensonově případu přišel za jeho minulých pouličních dob v pravou chvíli zásah shora.
Ještě jako čtrnáctiletý špinavý sígr bez základního vzdělání ukradl jednoho dne neznámému opilému chlápkovi peněženku naditou bankovkami. Sice si neuměl spočítat, jaké právě nabyl jmění, ale věděl, že se v tento okamžik stal bohatým.
Konec dobrý, všechno dobré
Pouliční děti mají své důvěrníky, kteří žijí ve slumu a u nichž si můžou za drobný poplatek ukládat majetek, o který by na ulici ihned přišly – oblečení, peníze, jídlo. Benson nakoupil za nalezené peníze školní uniformu, boty, učebnice a další školní potřeby. Všechno schoval u svého důvěrníka.
Pak ve svém odhodlání po změně vyrazil do jednoho z center pro záchranu dětí ulice. V Nairobi jich jsou desítky, provozují je různé nevládní organizace. Většinou v nich zdivočelé děti musí přistoupit na náročný režim a disciplínu. Trvá to měsíce i roky, než si zvyknou na normální život a přistoupí na jeho pravidla.
Benson několikrát utekl a zase se vrátil. Nakonec během několika let dohnal základní i střední vzdělání a následně začal studovat na univerzitě sociální práci.
Dnes koordinuje dvě centra pro čtyřicet bývalých street kids a pravidelně vyráží do nejhorších městských částí hledat a zachraňovat zdivočelé děti ulice.
Kruh se uzavřel. Happy end.
