Ona otázka se zdá být na první pohled bez rozumné odpovědi: Jak si vysvětlit deset milionů kilogramů javorového sirupu, které skladuje ve svých státních rezervách Kanada? Je to však prosté. Výtěžnost sirupu totiž mezi jednotlivými sezónami výrazně kolísá. Pro ideální úrodu musí být noci chladné a dny teplé tak akorát. Jen tehdy je produkce sladké mízy optimální.
Když se tedy někdy zadaří, uloží se přebytek do zásob a cena se drží na stabilní hladině. Takto úsporně si Kanaďané počínají už od roku 1966 a jejich zásoba momentálně činí 77 procent objemu světově dostupného javorového sirupu. Při průměrné ceně 1 300 dolarů za jeden barel je ve třech federálních skladištích u Quebecu vlastně uložena větší hodnota v penězích, než kolik momentálně činí cena zlata v americkém Fort Knoxu.
Proto asi nepřekvapí, že sladká sirupová rezerva láká i přičinlivé nenechavce. V roce 2011 otřásla Kanadou zpráva, že někdo z nádrží ve skladišti Saint-Louis-de-Blandford odčerpal pár stovek litrů. A následná inventura prokázala kritický únik i v dalších skladech. Někdo vysál dohromady 10 tisíc barelů a doplnil je vodou. Celková ztráta činila 18,7 milionu kanadských dolarů, čímž celá událost po právu aspirovala na titul kanadské loupeže století. Vyšetřování přineslo obvinění 17 zaměstnanců, rozkrytí sítě pašeráků a také hořkou pachuť nejistoty v celém onom sladkém království. Čemu věřit, když se krade i sirup?
Prchavý zážitek za miliardy
Helium je druhým nejhojnějším prvkem ve vesmíru, ale na Zemi je to s jeho přímou dostupností vratké. I proto ho ve Spojených státech amerických vedou v systému rezerv, již od roku 1925.
Není to kvůli narozeninovým oslavám s balónky. Svou užitečnost vzácný plyn prokázal hned několikrát. Ať už jako strategická zásoba plynu pro plnění vzducholodí, coby umělá atmosféra při výrobě dalekohledů, teleskopů a optické techniky vůbec nebo nověji jako chladicí médium pro supervýkonné harddisky nebo pro výrobu medicínských diagnostických nástrojů, například těch pro magnetickou rezonanci. Americké národní rezervy plynu, který vám vyrobí legrační hlásek, jsou uloženy v texaském Amarillu a aktuálně čítají 35 procent světově dostupného množství.
Momentálně je však vzácný plyn rychleji spotřebováván než průmyslově ukládán. Deficit je vyjádřen sumou dvou miliard dolarů. A pokud to tak půjde dál, za dvacet let dojde helium Americe a za třicet let i zbytku světa.
Sýr pro všechny
Ve Spojených státech ještě chvilku zůstaneme. K jejich strategickým rezervám se totiž počítají i rozinky a mléko. Obojí vzniklo jako součást regulační státní politiky, která měla ochraňovat zemědělce a vyrovnávat jejich zisky.
Rozinky se staly poprvé předmětem vládního zájmu v roce 1949, až do roku 2015 však jejich akumulace probíhala bez halasu. V onom roce si však kalifornský zemědělec Marvin Horne postavil hlavu a odmítl předat tradičních 47 procent své úrody státu. Byl z toho vleklý soud, který dal nakonec rozinkáři zapravdu. Verdikt uvedl, že odejmout pěstiteli půlku úrody je nejen neférové, ale také protiústavní. Podstatné však bylo také to, že vláda selhávala jako hospodář a nebyla schopna průběžně uvádět na trh dostatek rozinek ze skladů, takže podléhaly zkáze.
S mlékem, kterého si americká vláda každý rok bere kolem dvou procent, je to podobné. Dlouhodobě skladovat hektolitry mléka v poživatelném stavu je komplikované. A tak z něj už od roku 1975 vyrábí sýr. Nařízení, které mělo blahodárný efekt na národní ekonomiku mléčných výrobků, se však časem přežilo. Americké rezervy nyní činí v přepočtu 2,5 kilogramu sýra na každého obyvatele, což je 900 tisíc kubíků sýra, a jen náklady na jeho uskladnění činí 47 milionů dolarů ročně.
Loni v lednu proběhla poměrně bouřlivá diskuze, co se zásobou v hodnotě čtyř miliard dolarů udělat. V zásadě se nabízely dvě mezní varianty, rozdat sýr do světa, nebo ho pohřbít do moře. Nakonec zůstalo vše při starém a v 35 různých zařízeních po celé zemi je státní sýr skladován i nadále.
Vepřové na prvním místě
V žádné jiné zemi světa se nesní tolik vepřového jako v Číně. Současná prasečí populace tu činí 440 milionů kusů jatečních vepřů. To je třikrát víc než ve všech zemích Evropské unie dohromady. Původně jich tu chovali ještě více, protože vepřové bylo považováno za „živou“ státní rezervu masitých kalorií pro případ nenadálého výpadku v zásobování.
Do tohoto schématu však v roce 2009 vstoupila prasečí chřipka, kvůli které musely být vepříny vybity. V průběhu několika týdnů čínské vepřové čistky tak vlastně celosvětová populace prasat poklesla o polovinu. A ceny masa šly v Číně o 87 procent nahoru. A hrozily nepokoje.
Peking si vzal z tohoto krizového vývoje ponaučení a rozjel naplno už dříve částečně fungující projekt masitých rezerv. Hluboce zamraženého masa z vepřových porážek. Každý rok si tam pro případ nouze dávají stranou 3,25 milionu kilogramů.
Bavlna a pára
Co se dá vyrobit z jednoho čtvrt tuny vážícího balíku bavlny? Například 760 pánských trik, 350 dámských džínů, 210 dvoulůžkových prostěradel. Nebo 8 340 kapesníků či 3 670 pánských ponožek. Vyberte si.
Bavlna je bezpochyby užitečná a za optimálních podmínek ani není těžké ji skladovat. Indie ročně vyprodukuje kolem 37 milionů takových balíků a dává si stranou 2,5 milionu na horší časy. V současnosti tak drží ve skladech 40 procent světových zásob. Těsně za ní se drží Čína, která však v roce 2016 na obnovování a udržování státních bavlněných rezerv rezignovala. Vystačí si se zásobou a umělými vlákny.
Kuriozitou, nostalgií a vzpomínkami na ne zrovna příjemnou minulost pak zavání rezervy parních lokomotiv. Prokazatelně jimi disponoval Sovětský svaz, který se tak připravoval na hrozby propuknutí jaderného konfliktu. Provozuschopnost parních lokomotiv by totiž žádný elektromagnetický pulz ohrozit nemohl. Svým způsobem to bylo velmi taktické, většina železnic na západě Evropy se chlubila plně elektrifikovanými tratěmi, které by jim však nebyly k užitku. Jaký je momentální osud zakonzervovaných parních krasavic, není známé. V kuloárech mezi železničními a military fandy se v roce 2012 hovořilo o tom, že parní rezerva Ruska se snížila na dvanáctku lokomotiv, deponovaných v Roslavli a určených k sešrotování.
