Ovládl Vánoce a robustní silou vytlačil dědu Mráze, který beztak neměl nikdy dobrou image, zatímco příliš bezbranného Ježíška odsunul na periferii a zanechal ho jen těm nejútlocitnějším a nejnaivnějším dušičkám, které jsou ještě ochotny věřit na něco, co se neobjevilo v jediné reklamě a nedokázalo se, tak jako figurky rozšafného dědy Santy, usadit na jediné kase v hračkářství či fast foodu.
Dělá radost všem obchodníkům a ekonomům, filozofickým mudrlantům dává možnost ujistit se, že se ještě jsou schopni moralisticky rozohnit.
Kde se ale Santa Claus vzal? Sahají jeho stopy k elfům, náboženské tradici, nebo zaklínačům konzumní poptávky a reklamním expertům?
Popravdě, od všeho trochu.
Svatý, který zmutoval
Skutečně. I když by v přízemně materialistické postavě Santa Clause hledal religiózní kořeny jen málokdo, jsou tam.
Vrátit se však musíme do třetího století našeho letopočtu, kdy v žil na území dnešního Turecka biskup Nicholas (Mikuláš). Proslavil se svou údajnou nesobeckou starostlivostí o děti, které potřebovaly pomoc: zdá se, že byl vlastně takovou nevládní organizací v jedné osobě.
Mezi jeho nejslavnější kousky (a tady už cestu k Santa Clausovi můžeme vidět) patří třeba pomoc třem ubohým dcerám zchudlého šlechtice, který si nemohl dovolit vybavit je věnem. Nicholas zaskočil – a tři pytle plné zlata jim přitom do domu tajně vhodil… ano, komínem.
Jeho život plný zázraků a charitativní agendy skončil údajně 6. prosince roku 343, jeho sláva však s jeho tělesnou schránkou ze světa neodešla.
V devátém století byl prohlášen za svatého – a jeho jméno začalo doprovázelo mnohé dobročinné aktivity. V Francii zanechávaly jeptišky ve třináctém století na den připadající úmrtí svatého Nicholase jídlo u příbytků chudých, pod svatou záštitou Nicholase se začaly rozdávat dary potřebným i nejbližším. Mnohé církve vlastně slavily Vánoce na 6. prosince.
Muž mnoha tváří
Tím story samozřejmě nekončí – ostatně, Nicholas byl vykreslován značně odlišnými způsoby: jako důstojný, intelektuálně vyhlížející muž i jako uličnický skřítek, jako vysoký muž (dokonce obr) i jako zakrslý trpaslík.
Podobně se lišily i popisy jeho pracovních metod: saně a soby používal ve skandinávských zemích, v Holandsku se do lidských obydlí vkrádal komíny. Někde cestoval sám, jinde ve společnosti démonických postav, z nichž některé byly spíše děsuplné než vánočně uklidňující.
Panoval chaos: bylo až na americkém profesoru Clementu C. Moorovi, aby charakter a činnost fiktivního protagonisty, který se do Ameriky dostal díky holandským přistěhovalcům, v roce 1822 sjednotil.
Právě díky jeho básničce pro děti Návštěva svatého Nicholase bylo ustaveno, že distributor vánočních dárků jezdí na saních tažených soby a hračky a cukroví dopravuje do domů komíny.
Od úkolu však Moore odešel v půlce – v básni zcela opomenul popsat fyzický vzhled elfa, nehledě na popis jeho úboru.
Nakonec tak bylo potřeba skutečně mocné síly, aby byla image fiktivní postavy unifikována s konečnou platností.
Od charity k byznysu
Skutečný zlom přišel v roce 1931 – a nebyly by to Spojené státy, aby za ním nestála reklama.
A to ne lecjaká – Santa Claus se zrodil na zakázku společnosti Coca-Cola. Ta postavu Santa Clause používala již předtím, ovšem opatřovala ji spíše přísným zjevem.
Magická změna však nastalav roce 1931, kdy se Coca-Cola obrátila na věhlasného ilustrátora Haddona Sundbloma.
Pro inspiraci se kreslíř obrátil právě na Moorovu básničku – a pochopil, že Santa potřebuje image, která bude ke spotřebitelům daleko víc „freindly“. Tak se zrodil dobrácky vyhlížející vousatý pantáta v červeném kabátě s kožešinou a robustním páskem, od prvního pohledu shovívavý a dobrosrdečný. Lidský. Milující život a děti. S pochopením pro rošťárny. Děda, kterého by chtěl mít každý.
Tatam byla jistá autoritativnost, sterilita, distingovanost a askeze, která se pojila se ztvárňováním fyzické podoby Santy předtím, než Sundblom obrátil definitivně kurz.
K Americe jako nastupující mocnosti, k Americe Nového údělu a Americe spotřeby musel patřit Santa mající pochopení pro všechny, kdo si chtějí užívat života, Santa bohatýrský, velkorysý a hédonistický. Santa, který nakupuje a spotřebovává.
A takový Santa ovládl svět.
Je to klaun!
Pravda, jeho režim se setkává s protesty. Letošní Vánoce tak třeba ve Španělsku koloruje klip, který má za cíl napomoci, aby Santu porazila tradiční trojice Kašpara, Melichara a Baltazara.
„My jsme Tři králové, kdo seš, zatraceně, ty?“ rapují ve videoklipu králové na Santu, který je vylíčen jako směšný tlustoprd v červeném pyžamu, který ve své továrně vykořisťuje skřítky a oblbuje celé generace dětí pitomou lží, že sobi mohou létat.
V klipu je nakonec „klaun, kterého zajímají jen peníze", Třemi králi zastřelen v temné uličce.
V realitě však podobný osud fiktivní postavičce obézního reklamního agenta rozhodně nehrozí.
