Rychlostí dvě stě dvacet kilometrů za hodinu mě vezl do své vily v Norimberku, kde měl desítky soch nahých jinochů; věnoval mi první pořádný holicí strojek, na týden mě ubytoval, vnutil mi pět set marek a nechtěl nic – jen mi párkrát brečel na rameni, jak je nešťastný se svým filipínským přítelem. A jednou, to dodnes nechápu, mi něžně propálil triko cigaretou. Vzápětí jsem od něj dostal triko nové a lepší, takže to nevadilo.
Ještě příjemnější zážitek mám ovšem z letošního léta a na jeho počátku bylo opět stopování. Vrátil jsem se z cesty po Kavkaze a přišla mi zpráva od jednoho z nejúspěšnějších českých podnikatelů: "Líbily se mi vaše stopařské články, mohl bych vás pozvat na večeři?"
Čtyřicetiletý pan Podnikatel navrhl i konkrétní restauraci poblíž Pražského hradu, na kterou zatím nemám, tak tedy jdu. A dobře dělám.
Poprvé v životě se dostávám do situace, kterou znají spíš ženy. Podnikatel mě lehce, ale o to pozorněji svádí.
Možná to takhle zkouší na každého, třeba jenom zkouší, jestli dokáže zlomit heteráka, ale to je jedno. Mě to baví.
Je nejhezčí teplé babí léto, můžeme sedět na terase a počítat pražské věže. "Však jsem čas schůzky vybíral podle předpovědi počasí," utrousí Podnikatel a já mu věřím, protože zítra už takhle krásný večer nebude.
Osm hodin, lusk, a najednou je půlnoc – čtvrtá lahev bílého vína. To už tu sedíme tak dlouho? Nechápu... Pan Podnikatel má jistě spoustu koníčků, baví ho byznys, politika, auta nebo móda, on ale přirozeně pochopil, že by mě těmito tématy znudil.
Po pěti minutách zjistí, čemu propadnu: česká literatura 20. století mě vzrušovala vždycky. A tak si povídáme o Wolkerovi, jenž miloval svět, i o homosexuálním Židovi Fuksovi, přeme se o Kunderovi i Vieweghovi, ale nikdy si neskočíme do řeči, nebudeme si kazit večer, který patří nám dvěma a knížkám.
Myslím, že se ženou se tohle prožít nedá. I ta nejmoudřejší mívá tendence vyprávět rozmáchleji anebo zabrousit k tématu, které už chlapa zajímá míň...
Můj pan Podnikatel je velmi sebevědomý (kupříkladu si je jistý tím, že se za pár let stane ministrem), a tak to řekne ostřeji, než bych si já kdy dovolil: "Mně imponuje chlapská povaha. Mám spoustu kamarádek, ale ty mají jiné myšlení, obávám se, že nejsou intelektuálně na mé výši – s chlapem si mnohem víc rozumím..."
Čtěte zítra v magazínu DNES
Celý článek Tomáše Poláčka si přečtěte v zítřejším Magazínu DNES
