V červenci 2013 se o Brně psalo po celém světě. Magistrát moravské metropole vydal Lukáši Novému občanku s omezenou dobou platnosti, na níž byl vyfocen s cedníkem na hlavě. Byl to výraz jeho pastafariánské víry, brněnský magistrát se však pro jistotu obrátil na ministerstvo vnitra s žádostí o interpretaci příslušné zákonné normy. Občan podle ní musí být na fotografii „bez pokrývky hlavy, není-li její použití odůvodněno důvody náboženskými nebo zdravotními“. Nikde sice není řečeno, že musí jít o náboženskou komunitu oficiálně registrovanou státem, v Praze legraci přesto zatrhli.
Přesně o dva roky dříve vytáhl za stejnou svobodu vyznání do boje Rakušan Niko Alm. Podle českého internetu chtěl poukázat na pozitivní diskriminaci muslimek, tuto interpretaci však trochu kalí okolnost, že v prováděcí vyhlášce rakouského zákona o řidičských oprávněních o pokrývkách hlavy nic nestojí. Tehdejšímu členovi rakouských zelených a pozdějšímu poslanci za liberály NEOS šlo spíš o obecnější kritiku výhod a vlivu, které v Rakousku náboženství, konkrétně katolická církev, požívají.
Proroci v tryskáčích
To je ostatně hlavním posláním mnoha nevážných náboženství. Humorem se navíc snaží relativizovat, či přímo parodovat konkrétní víru anebo její určitý prvek, například zpochybňování vědeckého poznání. Anebo zesměšňují dogmatické a náboženské myšlení obecně, třeba zacyklenou argumentaci ve stylu Bůh je všudypřítomný a neuchopitelný, takže nelze dokázat, a právě proto ani zpochybnit jeho existenci. Ne náhodou má tolik parodických kultů svůj původ ve Spojených státech, kde má ohromný vliv na společnost i politiku konzervativně-křesťanská lobby.
Ostatně, v zámoří je víra také obrovský byznys. Na standardních i nábožensky zaměřených kanálech kážou televangelists, z nichž jen někteří mají patřičné vzdělání. Někteří vedou celé kongregace a kážou v megachurches, tedy kostelech o kapacitě tisícovek věřících. Jiní televangelists však jsou jen charismatickými amatéry bez vlastní reálné obce, s výhradně televizním publikem a některé jejich pořady mnohdy připomínají spíš telemarketing. Někdo prodává trička, jiný třeba výbavu na apokalypsu. Například předražené kýbly sušeného pajídla, které se v bezpečí zahradního bunkru budou jistě hodit.
Jejich náboženský populismus je často celý postavený na velebení píle a úspěchu, fenoménu se říká prosperity gospel. Lepší život vezdejší si případně můžete zajistit finančním příspěvkem na pastorův nový soukromý tryskáč. Bůh chce, aby jeho prorok jezdil v Rolls-Roycu, ale určitě nemusí otevírat svůj megachurch evakuovaným obětem hurikánu Harvey, jak Ježíšovo učení letos v létě interpretoval jistý Joel Osteen. Evangelikánské církve ve Spojených státech nejenže požívají obrovských úlev na daních, ale také tlačí ultrakonzervativní politickou agendu. Ne náhodou jim Trumpova administrativa vrátila právo politicky se angažovat i oficiálně.
Fundamentalisticky náboženská pravice se cpe také do školních tříd, kam se snaží prosadit zejména výuku „alternativy“ k vědecky podložené evoluci jménem kreacionismus, respektive „intelligent design“. Jde o pseudovědu založenou na svérázné interpretaci poznatků genetiky, okořeněnou notnou porcí teologie. Křesťanská lobby o zrovnoprávnění této nauky usiluje na federální úrovni i na rovině několika států, podařilo se jí to v Lousianě a na chvíli také v Kansasu.
Právě tamní kontroverze z léta 2005 dala vzniknout pastafariánství, mezi jehož mučedníky patří Lukáš Nový a Niko Alm.
Zrození z kocoviny
Čtyřiadvacetiletý student fyziky jménem Bobby Henderson tehdy napsal otevřený dopis kansaské školní radě s požadavkem, aby se na školách vyučovala také jeho evoluční teorie spočívající na tezi, že svět stvořila Létající špagetová příšera (Flying Spaghetti Monster, FSM). Dostatečným důkazem budiž okolnost, že genezi všehomíra skrze ruce, vlastně nudle FSM, nelze vyvrátit vzhledem k tomu, že Tvůrce manipuluje vědecké přístroje.
Se vší vážností. Pawel Ziemba a Joanna Lewandowiczová v Polsku bojovali o zapsání Církve Létající špagetové příšery do oficiálního registru církví.
Andrey Filin a Niko Alm. Filin ruské úřady extrémně nazlobil zejména tím, že na internet umístil instruktážní video, v němž vysvětluje, jak úřady k akceptaci fotky s cedníkem na hlavě přimět.
Pastafariánství se stalo symbolem boje vědy a rozumu proti nábožensko-politickému tmářství a Henderson dostával výhrůžky smrtí. Nescházel však ani humor, server Boing Boing například vypsal odměnu milion dolarů pro toho, kdo nezpochybnitelně vyvrátí, že Ježíš není synem FSM. O dva roky později byla sporná vyhláška v Kansasu zrušena.
Sekty, kulty, mesiáši Šlomo Helbrans, rabín ultraortodoxní židovské sekty Lev Tahor. Přečtěte si seriál o obskurních náboženských hnutích, vyšinutých prorocích a sektách zapsaných krvavým písmem do historie. |
Hendersonovými slovy je „jediným dogmatem Církve Létající špagetové příšery odmítnutí všech dogmat“. Pastafariánská víra má přesto několik pilířů: FSM stvořila svět ve stavu drsné kocoviny a podobně jako bůh křesťanských fundamentalistů zkouší pevnost víry svých následovníků tím, že zanechává falešné stopy ve formě fosilií. Své modlitby zakončují formulí „Ramen“, což je náhodou také název japonské nudlové polévky. Jejich nebe je vulkán, z něhož prýští pivo a všude kolem tančí striptérky. Pastafariánské peklo vypadá stejně, pivo je ale zvětralé a striptérky trpí sexuálně přenosnými chorobami.
Klíčovým prvkem pasafariánské víry jsou piráti. Křesťanská propaganda a prý také hnutí Hare Kršna z nich udělali zločince a vrahouny, ve skutečnosti však byli „mírumilovnými průzkumníky a šiřiteli dobra“, kteří rozdávali dětem sladkosti.
Stejně jako jsou podle některých Američanů přírodní katastrofy božím trestem za toleranci homosexuality, upozorňují pastafariáni na jasnou korelaci mezi počtem pirátů a globálními změnami klimatu. Mají pravdu, vždyť za časů Černovouse či chcete-li Jacka Sparrowa byla průměrná teplota Země skutečně nižší, než je dnes, kdy z mocných flotil pod černou vlajkou zbylo jen pár Somálců v nafukovacím člunu.
Guru Lebowsky
Existují ale také zcela nevážná náboženství, prostá kritiky organizované víry, zrozená z popkulturních fenoménů. Kupříkladu Matrixismus, založený na filmové dystopii sourozenců Wachowských, nebo Dudeismus. Ten patří mezi náboženství, která ve své praxi kladou velký důraz na řád každodenního života. Následovníci gurua Lebowského, hlavního hrdiny kultovního snímku bratří Coenů, mají předepsán co nejpohodovější přístup k věcem, tedy hodně odpočívat, celý den popíjet White Russian nebo pivo, prokládat to jointy a tu a tam zajít na bowling. Zkrátka konečně nějaká opravdu rozumná víra.
Jedi čeká na autobus. Kevina Cottama z Velké Británie znechutila standardní náboženství, nakonec jej uchvátil jediismus.
Svou víru nezastírá, civil nezná, chodí i oblékaný jako Jedi.
Zejména v Argentině působí Maradonova církev, Hvězdné války zase inspirovaly jediismus. Následovníci rytířů Jedi na sebe poprvé upozornili v roce 2001 ve formě celosvětové e-mailové výzvy, aby jejich ovečky uváděly při sčítáních lidu jediismus jako svoji víru. K uctívání Síly se přiznalo téměř procento obyvatel Anglie a Walesu, takže se jediismus stal za Lamanšským průlivem čtvrtým nejpočetnějším náboženstvím před sikhismem, judaismem a buddhismem. Podle posledního sčítání lidu v Česku žilo o deset let později v naší zemi 15 070 jediistů, což je mimochodem skoro pětkrát tolik, kolik se ve stejné statistice přihlásilo k muslimské víře.
Když však svoji víru berete do důsledků, nespokojíte se jen s vyhranou bitvou o fotku na řidičáku. Chcete stát na úrovni etablovaných náboženství, jako se to povedlo právě Církvi Létající špagetové příšery. Ta je státem uznávaná v Nizozemsku a na Novém Zélandu, kde její duchovní od roku 2015 dokonce smějí oficiálně oddávat. Toto dílčí právo však mají pastafariáni i následovníci proroka Lebowského také v několika státech USA. A vážně je berou a napadají také ti, kterým se parodická náboženství vysmívají, tedy americké křesťansko-fundamentalistické kruhy. Pastoři píšou proti FSM otevřené dopisy, zatímco jejich ovečky rády sedají na lep textům či happeningům milovníkům parodie.
