Hrabatka drsná doroste do délky až pětadvaceti centimetrů. | foto: Profimedia.cz

Extrémní gastronomie: jedovatá žába z Namibie se dokáže pomstít

  • 12
Je to oběd, který umí zabojovat a svou cestu na talíř znepříjemnit bolestivým kousnutím. Pomstít se však může i po smrti. Namibijská sezónní specialita žába hrabatka je totiž plná obranných toxinů a parazitů. Pro místní je přesto pilířem sezónních hodů.

Žábu jménem hrabatka drsná v africké savaně nepřehlédnete. Když už se rozhodne opustit svůj úkryt v podzemí, ve kterém může přečkat hibernací celá léta sucha, má se velmi čile k světu. Samci tohoto druhu jsou schopni ve velmi krátkém období aktivním lovem nabrat polovinu své tělesné váhy, hravě tak dosáhnou dvou kilogramů hmotnosti. Vyplatí se jim to. Čeká je totiž vyčerpávající boj o teritoria kaluží a hlavně samice.

V tomto období jim také začínají v ústní dutině pučet tvrdé výrůstky ne nepodobné zubům. S nimi pak dokážou ukousnout prst nebo ošklivě zhmoždit ruku neopatrným domorodým lovcům, kteří sezónu ukadhinahanya, tedy „dobu čerstvých žab“, vítají jako zpestření jídelníčku.

Jed odejde s třetím deštěm. Prý

Životní cyklus hrabatek podléhá diktátu rozmarného počasí, a když přijde období dešťů, neztrácejí tyto masivní žáby s rozmnožováním čas. Na druhé straně si jsou lidé z namibijského etnika Okambebe-Okalongo moc dobře vědomi toho, že trpělivost se vyplácí. Zelenkavě puchýřnatá kůže z podzemí čerstvě vylezlých hrabatek je totiž nasycená silnými toxiny, které mají odradit případné predátory.

Po generace předávaná lovecká moudrost proto praví, že vhodná doba pro jejich sběr je „až po třetím dešti“. Ani tehdy se však nedoporučuje sbírat exempláře, které hlasitě kvákají. Ty mají rozmnožování nejspíš ještě před sebou a jedovaté látky jsou v jejich kůži stále přítomny.

Kouzelné dřevo vás ochrání. Možná

Domorodci od Angoly přes Tanzanii až po Zimbabwe však tuší, že případné riziko otravy vhodným načasováním sběru jen snižují, ale zcela neeliminují. Proto sází ještě na jedno bezpečnostní opatření: žabí maso se vaří v hrnci spolu s naloupaným dřevem. V zemích blíže jihu Afriky sáhnou po stromu Spirostachys africana, ve středu kontinentu pak preferují dvousložkovou směs omuva-oshipeke, tedy příměs kafrového dřeva a čerstvých větví křídloku.

A pokud si chtějí být doopravdy jistí, nechají raději propíchané nalovené žáby nejprve několik dní vysušit na denním slunci. Do hrnce tedy putují již v částečném rozkladu. Odborníci ale přesto zůstávají skeptičtí.

Dejte si, dědeček už nemůže…

„Navzdory těmto sofistikovaným metodám žádný z navržených postupů skutečně negarantuje, že bude maso hrabatky zbaveno jedu,“ tvrdí Kazhila Chinsembu, etnograf z Namibie. „Dlouhý var může žáby zbavit některých parazitů, ale úplnou jistotu mít nebudete

Místní si však pochyby nepřipouštějí. Jen v Namibii se takto snězené hrabatky přepočítávají na desítky tun. Uvařená žába zbavená kůže se s jistou obřadností nejprve nabídne nejstarším a zasloužilým rodinným členům, pak přicházejí na řadu muži a ženy a nakonec si pochutnají děti.

Tento model dělené konzumace má však velmi racionální vysvětlení. Pokud by byla hrabatka protentokrát jedovatá, „odejdou“ po otravě jen staří, které už žádný dlouhý život stejně nečeká. Mladí dokážou případný toxin s jistými obtížemi ustát a jejich potomci jedí teprve to, co je spolehlivě bezpečné.

Z tohoto hierarchického uspořádání však plyne jistý problém pro cizince: jako hosti jsou zváni ke slavnostní tabuli jako úplně první. A všichni přísedící budou jistě bedlivě sledovat, co s nimi delikatesa připomínající chutí kuřecí maso udělá.

Ta žába se chce prokousat ven

Jak poznat, že je něco v nepořádku? Jako první by o sobě daly nejspíše vědět bilharzie, tedy motolice krevničky. Záleží, jestli se pustí do vašich střev, jater nebo zda se usadí v urogenitální oblasti. Ale to, že je ve vaší moči přítomna krev, nejspíš nepřehlédnete. Naštěstí tu jako při všech parazitárních infekcí pomohou silná širokopásmová antibiotika.

Druhá varianta je dramatičtější. Domorodci ji nazývají oshiketakata, a je působivou kombinací infekce a otravy. Pocení a návaly horka jsou počáteční signály, po kterých následuje intenzivní bolest břicha. Ani tady nechybí krev, tentokrát je však ve stolici. Bolestivé vyměšování, při kterém máte pocit „jako by vám někdo užíral střeva zevnitř“ si žádá okamžitou hospitalizaci. V opačném případě vás kvůli infekci čeká totální selhání ledvin, hrozí vám i smrt. Hrabatka se skutečně nedává lacino.

Okusili byste pokrm oshiketakata?

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 2. září 2018. Anketa je uzavřena.

Ne
Ne 1380
Ano
Ano 123

Extrémní gastronomie