Tenhle způsob zkrášlování těla by snad mohl skýtat jistotu, že se obětí povrchních stopařů módních trendů nikdy nestane. Žádá si totiž od svých nositelů mnohem víc než tři tisíce pro tatéra.
Rozhodnete-li se pro něj, budete muset vytrpět o poznání víc bolesti a mnohem víc ve vašem okolí obhajovat, proč jste si takhle kůži "zničil".
Tahle metoda totiž sází na jizvy.
Nejde ale o nějaké "rýpání se" v kůži, s jizvami pracuje velmi sofistikovaně. V kůži vám je vytvoří nejen vyřezáváním (cutting), ale i tepelnou cestou (branding) a dále pak méně rozšířenými postupy, jako je například chemická skarifikace, která připomíná leptání tištěného spoje.
Oheň jako vizážista
Chcete-li nejmenší úroveň detailu, zvolte strike branding. Tenký plíšek se ohne do požadovaného tvaru, nažhaví na 500–800 stupňů a přiloží na kůži tak, jako se značkuje například dobytek. Můžete si ale vybrat pouze motivy, které je možné vytvarovat do plechové předlohy.
Během hojení se jizva roztáhne třeba až půl centimetru na každou stranu. Strupy není třeba vytrhávat, tkáň se totiž vypálí.
K ruce si ale můžeme vzít i chirurgický nástroj - kauter. Podobá se pájce a řeže se s ním jako se skalpelem, na požadovaném místě zůstává tepelně poškozená tkáň. Výhodou oproti řezání skalpelem je, že po proříznutí masa se okamžitě zataví všechny cévky a rána nekrvácí. Tímto způsobem je možné dělat detailnější motivy, přesto se ale musí počítat s jizvou širokou 0,4 až 1 cm.
"Z pohledu profesionála doporučuji pro vytváření jizev pálení jen tehdy, když je pro zájemce důležitý element ohně. Pálení je totiž vhodné pouze pro velmi jednoduché motivy," radí Fousage ze studia Hell. A rádce je to kompetentní… už léta je držitelem živnostenského listu na "služby související s porušováním integrity lidské kůže".
Skalpel, prosím
Chcete-li motiv náročnější na detaily, zeptejte se u svého lokálního "narušitele integrity kůže" na cutting. Jedná se o poškozování kůže řezáním, jímž vznikne více či méně plastická jizva.
Existují v zásadě dvě možnosti, jak řezat.
Odborník může prořezávat jen linky, z nichž se musejí v průběhu hojení vytrhávat strupy, aby získaly na plastičnosti. Čím je řez hlubší, tím je rána otevřenější.
Zvážit se musí individuální reakce na jizvy, protože některým lidem hodně vystupují – tvoří se jim takzvané keloidy, které mohou být až půl centimetru vysoké. V takovém případě je třeba řezat méně do hloubky nebo volit méně detailní motivy.
Druhou možností je vyřezávání celých ploch. Skalpelem se nařízne obrys a kůže se následně stáhne. Tělo je poté nuceno vytvořit kůži novou – a vytrhávat strupy není potřeba. Díky individualitě každého člověka je poněkud obtížné odhadnout hojení a hrozí, že výsledek zůstane po stažení kůže méně zřetelný.
Může vzniknout jen lehce ohraničená plocha s jinou barvou než zbytek kůže na těle, výsledná jizva ale může i velmi vystupovat. Proto je potřeba prozkoumat ostatní jizvy uchazeče o cutting a postup volit podle toho.
Klan potetovaných a gang zjizvených
Začátky zjizvování v Česku samozřejmě nebyly nijak lehké, začínalo se vskutku od píky a vodítkem byly "zaručené rady".
"Podle rozšířené fámy jsem ze začátku zkoušel sypat do rány popel, ale jizva se zaněcovala a výsledek nebyl uspokojivý. Nejlepší je jen vytrhávat strupy, tak se vytvoří plastická jizva," říká Fousage, který jizvy na přání vytváří, a ukazuje tělo plné jizev.
Vše, co umí, se naučil na sobě, a je to na něm znát.
Podle Fousage jsou přitom dva druhy lidí, kteří si o jizvy přijdou do studia říci.
Buď ti, kteří již mají piercing i tetování a do sbírky jim chybí už jen jizva. Nebo naopak lidé, kteří nechtějí tetování, protože ho má každý.
Pro jizvu se tolik lidí nerozhodne, ne každý se totiž odhodlá překonat bolest související s řezáním. A právě i díky bolesti dostává skarifikace punc originality a exkluzivity.
"Je to vymezené: Vy máte tetování, já mám řezání,“ říká Fousage.
Na rozdíl od tetování není tolik katalogů s návrhy jizev. Jedná se o velmi individuální proceduru u které by měl mít člověk motiv dobře rozmyšlený – a nejen to, měl by pro něj mít i jistý osobní důvod.
Silnější než bolest
Řezavě pálivá bolest není až tak intenzivní, jde spíše o to, jak dlouho je jí člověk vystaven. Zákrok trvá obvykle kolem hodiny podle náročnosti motivu. Jde spíše o psychiku, a to zejména ke konci, kdy jdou lidé „proti bolesti“ a jsou už vyčerpaní.
I tady ale platí – vše je individuální. "Občas přijde opravdu křehká dívčina a ta ani nepípne – a naopak chlap jako hora u toho trpí jako zvíře," uzavírá Fousage.
SKARIFIKACE
Zajímavé je řezání do už potetované plochy. Staré tetování tak lze překrýt například černou barvou. Metodou skarifikace se pak v černém poli vytvoří bílé motivy.
Komplikace s hojením nejsou téměř žádné. Tělo samo ránu potáhne strupem a infekce se dovnitř nedostane. V případě vytrhnutého strupu stačí počkat, až se rána zatáhne.
Cena za zjizvení se většinou pohybuje od symbolických 666 Kč za malé vzory do 5 tisíc Kč za středně velké práce.
