Oceánští biologové tohoto živočicha znají pod latinským názvem Urechis unicinctus. Teoreticky na něj můžete narazit i v ruských, čínských nebo japonských pobřežních vodách. Ovšem jen pokud se za ním budete potápět. Drží se totiž v uctivé hloubce 1 700 metrů a ke břehu se nevydává.
To ve Východním moři, u korejských břehů, se běžně nachází v hloubce padesáti metrů a často vyráží do mělkých písčin, až za hranici přílivu. Noruje ve vláčném písku a hledá potravu.
Lov na písečného červa
To kvůli jeho norám, zatočeným do tvaru písmene U, mu místní rybáři přezdívají Tlustý hostinský. Často je totiž osidlují nejrůznější živočichové, které červovi slouží jako zdroj potravy.
Rybáři červa využívají jako návnadu. Říkají mu gaebul a nic lichotivého to neznamená. Jeho název v sobě nese označení pánského přirození. Ostatně, jako o penisové rybě o něm hovoří i místní kuchařky. Právě díky této fyzické podobnosti byl po staletí považován za afrodisiakum. Chytit ho však rozhodně není nic snadného.
Zručný lovec musí vyrazit do mělké vody a začít rýčem hrabat tam, kde vidí jeden ze vchodů do nory. Každá další vlna přitom zanáší výkop pískem. Je přitom třeba kopat tak, aby gaebul neunikl a ani nebyl rýčem přeseknut vedví. Oboje se přitom dost často děje.
„Chce to cvik, musíte se prostě dívat skrz písek,“ prozrazují bodře místní. Odchycené kluzké tělíčko, které se při odchytu v obranném reflexu zbavuje obsahu svých střev, pak musí rychle do kádě se slanou vodou. Bez té totiž dlouho nepřežije. Radostný osud na něj však nečeká.
Zápas, nebo hostina?
Konzumentské preference se přitom liší. Někteří mají raději sotva odrostlé deseticentimetrové kousky, které jsou narůžovělé až bílé, jiní nepohrdnou opravdovými půlkilovými nahnědlými macky.
Mladé kousky si lidé cení pro jejich specifickou chuť. Je natolik originální, že pro ni mají i zvláštní slovo: „dalchakjigeunhada“. Vyjadřuje přirozenou slanou sladkost, s výraznými rybími tóny. Naplno si ji prý užijete jen při domácí konzumaci, protože v restauracích malé gaebul ještě promývají v pitné vodě, čímž se část chuťového kontrastu vytratí.
Záleží jen na vás, jestli se chcete se svým jídlem prát, nebo chcete povečeřet v klidu. Menší červi, kteří jsou podáváni vcelku, se totiž nedají hůlkami chytit snadno. A vzhledem k jejich tendenci vracet se z vašich úst zpět do misky můžete vyvolat společenské pohoršení. To na velké červy čeká prkénko a sekáček. Kuchař je bleskově naseká na podlouhlé masité nudle, které postaví před vás tak bleskově, že sebou ještě cukají. Červ nekrvácí, jen vypouští světle zabarvenou tekutinu. Tu promícháte se sezamovým olejem a solí předtím, než se pustíte do jídla.
Zbytky? Gaebul zmizí celý, uvidíte
Pokud se vám představa konzumace živého nebo syrového masa protiví, můžete vyzkoušet grilovanou variaci penisové ryby. Připravte se ale na výrazně tužší, až žvýkačkovité maso. A také na kyselou chuť, kterou při rychlém pečení nad ohněm pokrmu dodá vinný ocet chogochujang.
Dlouhému skladování však gaebul nepřeje, po několika hodinách se stává v kádi netečným a umírá. Podle místních to však nebude váš problém. „Jak dlouho můžete nechat zbytky gaebulu v ledničce, nikdy řešit nebudete. Je to tak výtečné jídlo, že vám nikdy nic nezůstane,“ vzdávají červu hold.
Okusili byste gaebul?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 4. listopadu 2018. Anketa je uzavřena.
