Představte si následující situaci: Vydáte se s kamarády na lyže. V partě vládne dobrá nálada hojně podporovaná alkoholem a vy se cítíte být pánem sjezdovky. Zdá se sice, že jste poněkud podcenili oblečení a vzhledem ke štiplavému mrazu byste ocenili minimálně jednu vrstvu navíc, ale o to víc pijete a nedáte si takovým detailem zkazit všeobecnou pohodu.
Jenže zatímco vy v extázi sjíždíte zasněžené svahy, vaše tělo se oklamat nedá a začíná mu být pořádná zima. Za normálních okolností by se vám to snažilo dát najevo nejrůznějšími signály a vy byste se pod vlivem drkotajících zubů a třesavky uchýlili do tepla nebo se přioblékli. Jenže váš odhad je zakalen alkoholem, takže varovné signály ignorujete a lyžujete v provlhlých ponožkách dál.
A tělo se začne bránit. Jeho stěžejním zájmem je udržet v chodu základní orgány uložené v břišní dutině a hrudním koši a samozřejmě mozek. To znamená, že v jejich okolí musí udržet konstantní teplotu, jenže tělesné teplo je pro něj právě teď silně nedostatkovým artiklem. Nezbývá mu tedy nic jiného než začít šetřit: musí přestat "vyhřívat" ty tělesné části, které jsou pro něj v tomto okamžiku zbytné.
První jsou na ráně prsty na nohou, rukou, nos a uši. Tyto tělesné partie mají navíc tu nevýhodu, že vyčnívají z těla a stojí v podstatě samostatně, takže je jejich vyhřívání těžší. Pokud tedy nereagujete na pokles venkovní teploty a stále trváte na tom, že budete dělat frajera na sjezdovce, tělo zkrátka omezí přísun krve k těmto tělesným částem.
Ledové krystaly v buňkách
To se v první fázi projeví jejich nepřirozeným zblednutím. Kůže může získat až nafialovělý nádech, je chladná a necitlivá. Pokud se teď přemístíte do tepla a převlečete se do suchého oblečení, budete chvíli trpět bodavou bolestí spojenou s tím, jak vám budou prochladlé prsty rozmrzat a zúžené cévy se začnou rozšiřovat, nicméně tato příhoda se obejde bez následků.
Řekněme však, že jste pohrdli klasickou sjezdovkou a vydali se do terénu užít si neposkvrněného sněhu, situace se poněkud zvrtla a civilizaci s jejím ústředním topením a suchým oblečením nebudete mít v následujících několika hodinách v dosahu. Samozřejmě s sebou nemáte ani žádné jídlo ani nápoje, takže přiděláte svému organismu další starost navíc. Poklesne totiž hladina krevního cukru a budete se potýkat s dehydratací, což postup omrzlin jen urychlí.
Lapálie způsobují v těle při omrzlinách krystaly ledu.
Druhý stupeň omrzlin na sebe upozorňuje puchýři s krvavým obsahem. Při včasné pomoci však nejsou následky nevratné.
Jestliže k tomu začne foukat mrazivý vítr, omrzliny se budou rozvíjet ještě rychleji. K vaší smůle je lidské tělo tvořeno z šedesáti procent vodou a to, jak se chová voda v mrazu, ví každé dítě školou povinné. V buňkách i mimo ně se začnou tvořit krystalky ledu, které poškodí cévní stěnu. Buňky se tak odvodní a dochází k naprostému chemickému rozvratu. Teď už se na postižených místech objevují puchýře s mléčně zakaleným a později s krvavým obsahem. Právě při druhém stupni omrzlin se láme situace mezi tím, kdy je poškození ještě do jisté míry vyléčitelné, a nevratným stádiem.
Na horkou vodu zapomeňte
Pokud byste se v tomto stavu dopustili té chyby, že byste omrzlou část těla ponořili do horké vody (což je jedním z častých mýtů o omrzlinách), cévy by se znovu rychle roztáhly, postižená tkáň by otekla a její prokrvení by se ještě snížilo. Právě proto se omrzliny musí rozehřívat postupně a teplota postižených míst se má zvyšovat jen velmi pozvolna.
Jestliže nejste v kómatu, musí vám být jasné, že se s vaším tělem děje něco nehezkého. Představme si však, že máte smůlu a ani teď se do tepla a k suchému oblečení nedostanete. Ve vašem těle dochází k naprosté katastrofě a nastupuje třetí a poslední stupeň omrzlin.
Dochází k tvorbě takzvaných nekróz, kdy omrzlá tkáň zcela odumírá. Omrzliny totiž zasáhly hluboké oblasti podkoží, jsou poškozeny přívodné cévy a omrzlá tkáň tak není zásobována kyslíkem ani živinami. Je na dotek necitlivá, černá a toto poškození už je bohužel nevratné. V tomto stádiu už je jediným možným řešením amputace poškozených částí. Pokud budete mít štěstí, podaří se ji udělat dřív, než se gangréna rozšíří do zbytku organismu a zabije vás.
