Jak rychle se z maskovaných obhájců zákona stanou zločinci ještě horší než ti, proti kterým původně bojovali? Ve státě Missouri trvala proměna tajné organizaci Bald Knobbers necelá tři léta.
Devátého dubna 1865 možná skončila ve Spojených státech amerických občanská válka, ale život na Jihu nebo Severu se do běžných kolejí rozhodně nevrátil. Pět let krutých bojů poznamenalo všechny obyvatele, bez ohledu na to, na které straně stáli nebo kudy vedly frontové linie.
Zvláště kritická situace byla v Missouri, které bylo takzvaným dělícím státem. Na samém úsvitu bojů v roce 1861 tu totiž byl vyrovnaný počet podporovatelů obou soupeřících stran, Konfederace a Unie. Zastánci jedné tu často sdíleli jednu domácnost se stoupenci druhé. Svou stranu si Missouri jako celek během války nikdy nevybralo, zůstalo vnitřně rozerváno. Synové stáli proti svým otcům, bratři proti bratrům. A poválečné spory a staré křivdy pak po válce poznamenaly celou zemi.
Mír nikomu klid nepřinesl
Jihozápad státu Missouri, kraj v okolí Ozark Mountains, byl po válce v rozkladu. Ekonomicky i sociálně. Zemědělství kolabovalo, podnikání upadalo. K dokreslení neradostného poválečného obrazu je zapotřebí ještě přičíst nebývale vysokou míru kriminality, doprovázenou praktickou nevymahatelností práva. V horách se potulovali bývalí vojáci válčících stran, kteří buď nesouhlasili s uzavřením míru, nebo se jim zalíbil snadný způsob života banditů.
Čím více podezřelých existencí se potulovalo venkovem, tím méně bezpečnější bylo na samotách a rančích v okolí Bransonu, Forsythu, Hollisteru, Merriam Woods či Table Rock, tedy v městečcích tvořících správní okres Taney. A lépe nebylo v Taney County ani o dvacet let později. Socioekonomický rozklad gradoval, soudce a šerify si koupilo pár velkostatkářských rodinných klanů. A když neukradnete koně právě jim, nikdo se starat nebude.
Právo téměř neexistovalo, během osmnácti let po válce tu došlo ke čtyřiceti nevyšetřeným a nepotrestaným vraždám. V celém kraji Taney přitom žilo jen asi osm tisícovek stálých obyvatel.
Na počátku osmdesátých let devatenáctého století svírá kraj neustálý strach. Jeho ulicemi, silnicemi a stezkami defilují zloději i násilníci, mladí výrostci s kolty za pasem, agresivní opilci v potrhaných vojenských uniformách a členové profesionálních band. Násilí se stává normou.
A potom, píše se 22. srpen roku 1883, rozhádaná porota soudu omilostní dalšího pravděpodobného pachatele vraždy dvou manželů farmářů. A rozhořčený ctihodný občan Nat Kinney si řekne, že už toho má dost.
Přetékající pohár Nata Kinneyho
Je farmářem, jeho živnost je v Kirbyville, jen pár mil od Bransonu. V Taney County žije necelé tři roky, ale je k nepřehlédnutí. Na výšku má ke dvěma metrům, postavu zápasníka, lamželeza, váží 136 kilogramů. Není to muž, který by se nechal snadno vystrašit. A právě on vymyslí plán, jak ubránit celý kraj před povaleči a bandami ničemů. Osloví třináct (podle jiných zdrojů dvacet) podobně smýšlejících mužů. Žádných kovbojů nebo ostrostřelců, není to obdoba westernových Sedmi statečných. Je mezi nimi místní veterinář, rodinný lékař, kovář, několik prodavačů a farmářů. Ale všichni jsou hrubě znepokojení situací v Taney, zejména neschopností šerifů a soudců.
Pekelné maskyMasky se staly obchodní značkou Bald Knobbers. Byly jimi jutové pytle s otvory pro oči, ale jejich kraje byly zauzlované, aby připomínaly rohy čertů. Masky se pro efekt dozdobily trochou vápna. Atmosféru hrůzného tajemna doplňovaly plameny pochodní, bez nichž se žádné setkání „lidového obranného výboru Missouri“ nebo trestná výprava neobešla. Konspirační opatření a škrabošky ale byly jen pro efekt. V dobách největší slávy se řady Bald Knobbers rozrostly na 500 mužů, což znamená, že členem této organizace byl skoro každý čtvrtý mužský obyvatel Taney County. A nositelé masek svou příslušnost k Bald Knobbers neskrývali ani za denního světla. Činila z nich totiž důležitější a váženější muže, které není radno rozhněvat. |
První setkání těchto mužů probíhá ještě za denního světla, ale hned druhé už má být o poznání tajnější. Z první schůze se totiž rozejdou s tím, že každý sežene dalších „pár správných chlapů“ a příště se už potkají za tmy na nedalekém kopci. Jméno onoho kopce brzy vejde do historie amerického středozápadu, dá totiž jméno jejich věhlasné organizaci. Holý vršek se jmenuje Snapp ́s Bald a ono podivné půlnoční setkání necelé stovky mužů s improvizovanými kuklami na tvářích se usnese na názvu Bald Knobbers.
A jasno mají i ve svém cíli: vrátit do Taney County spravedlnost. Nebo se o to alespoň usilovně snažit. A začnou s tím hned.
Rychlá spravedlnost má úspěch
Vězení městečka Forsyth tehdy momentálně hostilo bratry Taylorovi. Frank a Tubal byli hoši, kteří už měli na svědomí celou řádku prohřešků. Naposled se neštítili zmlátit do bezvědomí místního prodavače, protože jim nechtěl dát slevu na boty. Soud byl v jejich případě navýsost shovívavý, odsoudil je za to jen k pokutě. Ani tu však nechtěli zaplatit. Radši si užívají pár týdnů polopenze za mřížemi.
„A šerifova pomocníka si klidně posílají pro pivo a jídlo do baru,“ přidává před sousedy další kapku rozhořčení John Dickenson, zmíněný prodavač bot. Nestěžuje si jen veřejně, obrátí se i na své souvěrce z nové organizace. Ano, jako z udělání je členem Bald Knobbers.
Sto maskovaných mužů, rozhořčených onou nespravedlností, nato vtrhne do věznice ve Forsyth a oba povedené ptáčky vyžene za město. Co však s nimi dál? V davu pracují nízké emoce. Chick Allen, regionální historik věnující se tématu Bald Knobbers, usuzuje, že prvotním záměrem nejspíš bylo „dát těm dvěma jen pořádnou nakládačku“. „Jenže než se rozvášněný dav rozhodl, jestli bude lepší je zmlátit holemi, nebo bičem, pověsil je Nat Kinney za hrdlo na strom,“ líčí historik. Bylo.
Maskovaní ochránci slabých a utlačovaných se pak rychle rozjeli zpět domů. Se strachem, za lynčování by jim totiž každému hrozila kulka. Druhého dne je však čeká ohromné, velkolepé překvapení. Jejich trestní libovůle se nesetkala s žádným odporem veřejnosti. Lidé na ulicích si rychlou spravedlnost pochvalovali, stejně jako tajemné hrdiny v maskách. A ze všech stran zaznívala otázka, zda se ti záhadní obhájci pořádku ještě někdy objeví.
Kinneyho hoši čistí ulice
Členové Bald Knobbers se cítili být takovou podporou polichoceni a s dalšími podobnými akcemi dlouho neotáleli. Nat Kinney, mimochodem prý vynikající řečník, byl téměř jednomyslně zvolen vůdcem. Navíc již měl vypracovaný plán práce. Jeho terčem se stali například „opilci, kteří se válí na ulicích našich měst, děvky, které zapomněly na víru v boha, a gauneři, kteří si myslí, že pro ně neplatí zákony státu Missouri.“
A skutečně. Lehká žena, která se ani přes několik varování nevzdala svého řemesla, mohla být jednoho dne unesena přímo ze svého domu a v pytli vyvezena daleko za město. Cestou mohla přemýšlet o tom, jestli se ještě někdy vrátí, protože příště by už nemusela pochodit tak „dobře“. Opilcům bez domova banda lámala ruce, místním výrostkům dávala „výprasky“. Co obnášely? Inkasovat nahý, pověšený za nohy na stromě, sto ran bičem. Právě toto veřejné bičování se čímsi, co bychom mohli nazvat „vizitkou“ celé organizace.
Nejprve měly čertovské masky bránit klid, pořádek a spravedlnost, pak však Bald Knobbers zachutnala moc.
Taney County se každopádně velmi rychle stalo na pohled poklidným městem. Kinney založil v Oak Groove nedělní školu a bystře sledoval, kdo se řadí mezi jeho ovečky a kdo kázání vynechává nebo při něm usíná.
Spadeno měli na muže, kteří bili své ženy, na nevěrníky a záletnice, nebo páry, které spolu žily „v hříchu“. A potom taky na chmatáky, překupníky, provozovatele nelegálních palíren lihu nebo šidící hostinské.
Velebit boha, nevolit demokraty!
Bald Knobbers měli uši všude a nic jim neuniklo. Jejich pochybná reputace se navíc rozšířila i do sousedních okresů Christian a Douglas. Tam totiž lidé mají stejné problémy a „rychlé řešení“ se jim líbí. Jsou tu ale rozdíly: zatímco tajná organizace v Taney County je složená spíše ze zástupců střední a vyšší třídy, v Douglas je devět z deseti členů spíše dělnického nebo farmářského původu, tím pádněji dopadají jejich ruce na „zbloudilé ovce“.
Kinney měl však mnohem ambicióznější plány, usiloval o jistou legalizaci své organizace. Prvním krokem k naplnění cíle by bylo vítězství spřízněných kandidátů v okresních volbách, usoudil. Pokud by se podařilo odstavit od funkcí momentální podplacené zástupce soudů a šerifů, vesměs stoupence demokratů, a nahradit je vlastními spolehlivými lidmi, bylo by v celém Taney jistě hned lépe.
Kolik životů stojí „veřejný pořádek“?Bití, bičování nebo značkování rozžhavenými dobytčími železy, to vše patřilo do arzenálu Bald Knobbers, když přišlo na „napravování nehodných občanů“ Taney County. Nejtvrdší tresty však byly určeny pro osobní odpůrce Nata Kinneyho. Ti jednoduše zmizeli, alespoň do doby, než se jejich zohavená těla našla v mělkých rovech nebo jen tak pohozená v lesích. Většina z nich byla surově ubita. Přeživší členové Anti-Bald Knobbers tvrdili, že v rozmezí pěti let se samozvaní ochránci zákona takto vypořádali s více než třicítkou mužů a přinejmenším čtyřmi ženami. Kroniky jim dávají za pravdu jen z části, počet zmizelých osob za danou dobu se uvádí někde mezi patnácti a osmnácti. |
Bald Knobbers se tedy pohotově přeorientovali na novou činnost. Začali napadat ty, „kteří by náhodou zapomněli, koho mají volit“. A vyhrožovat kandidátům protistrany. Tou dobou se už nedá hovořit o Bald Knobbers jako o síle podporující zákon a pořádek, byť svévolí. Hliněnou misku s pomerančovými semínky mohl na zápraží najít každý ctihodný občan. Jejich počet určoval, kolik dní máte na odstěhování se z okresu. A proti verdiktu Bald Knobbers nebylo odvolání. Na černou listinu vás mohlo dostat nepodložené podezření z toho, že jste snad kdysi býval žhář. O pravdu tu nešlo. Obvinění vznesené jedním z Bald Knobbers mělo absolutní váhu.
Organizace se stala Kinneyho armádou. Vůdce ukázal prstem a Bald Knobbers se neptali. Za to, že poslouchali, mohli občas seznam nechtěných osob v Taney a okolí obohatit o jméno, které bylo nepohodlné jim samotným. Třeba o souseda, jemuž dlužili peníze, nebo obchodníka, který jim konkuroval. Byl to byznys.
Z ochránců slabých vyděrači
Lidé z Bald Knobbers se začali pouštět do výnosného kšeftování s pozemky. Díky svým konexím totiž vždy dosáhli na ty nejlepší parcely a dokázali si zjednat vynikající cenu. Bylo celkem jedno, že půda už někomu patří, protože... dohadujte se s Bald Knobbers! Jejich první nabídka bývala většinou i poslední.
Hlasy odporu vůči maskovaným „ochráncům“ sílily, ale stejně tak i brutalita, s jakou Bald Knobbers prosazovali své plány. Přibývalo vypálených stodol, stejně jako výstřelů ze zálohy. Téma voleb spory ještě vyhrotilo. Lidé byli ochotni podporovat Kinneyho a jeho kumpány v boji proti zlořádu, ale svobodu volby si chtěli ponechat. Začalo se tak rodit nepočetné hnutí odporu, skupiny ozbrojených Anti-Bald Knobbers, místní domobrana.
I toto hnutí reprezentovaly silné osobnosti, které se zasazovaly například za soudní zrušení platnosti posledních smluv o prodeji pozemků. Většina z nich totiž byla realizována pod pohrůžkou násilí. Jediným výsledkem byl požár úřadu pozemkového archivu, ve kterém byly všechny smlouvy uloženy. Kinneyho přívrženci i odpůrci se z tohoto činu obviňovali navzájem. Vlna násilí eskalovala v roce 1886, kdy volby vynesly do čela celé Taney County podle očekávání právě Nata Kinneyho. Ten neváhal a na patřičná místa dosadil své pobratřence. Teror vůči jeho odpůrcům teď přicházel z obou stran: jak skrze městské normy a zákony. pokud například neplatili poplatky za rybaření, ale i skrze nelegální teror, vyhrožování a útlak.
Boží dílo s maskou přes tvář
„Dostat se do vězení bylo tehdy snadné,“ popisuje historik Matthew J. Hernando. „Někde jen vznikla údajná směnka, kterou jste nezaplatili, a rázem jste byli za mřížemi jako dlužník. Soudní systém vedený členy Bald Knobbers fungoval dokonale. Cesta ven byla jediná: prodat své pozemky, vyplatit se z vězení a pak rychle zmizet za hranice okresu.“
Lidé se po volbách rozdělili na dvě frakce. Na ty, kteří podporovali Kinneyho, a ty, co mu přáli rychlou a bolestivou smrt. Ono rozdělení navíc věrně kopírovalo předválečné zastánce Severu a Jihu. V Taney County a širokém okolí se schylovalo k další válce. O to, jak se v „podezřele ztichlém“ kraji žije, se ostatně brzy začaly zajímat i národní noviny.
A to zvláště poté, co byli v roce 1887 zabiti William Edens a Charley Green, kteří se vůči Bald Knobbers intenzivně vymezovali. Oba byli zastřelení „maskovanými čerty“ přímo před svými rodinami. Tyto popravy vyvolaly pobouření a touhu po pomstě. Sedm měsíců poté je zastřelen sám nejvyšší Bald Knobber Nat Kinney. Z nabyté pozice se novopečený starosta neradoval dlouho, jenže mocenské impérium, které stvořil, už jej stejně nepotřebovalo.
Nakonec ho, a rovněž hrozící ozbrojené nepokoje, zastavil jen příjezd armády. Do Taney ji vyslal guvernér státu Missouri. Vojenský soudce rozdal usvědčeným členům Bald Knobbers na dvacet šibenic a desítky menších trestů odnětí svobody, obě strany konfliktu odzbrojil a vyhlásil stanné právo.
Spravedlnost a klid tu pak vojáci střežili až do dalších voleb. Hořká pachuť ze zkušenosti, jak snadno se z obránců práva stanou zločinci, však zůstala v Taney County dodnes. „Na celé situaci bylo nejhorší, že organizaci Bald Knobbers od začátku podporovali všichni, o kterých bychom řekli, že jsou to slušní a morální lidé,“ říká Hernando. „Spousta z nich se řadila mezi věřící evangelíky, často se jednalo i o duchovní, kteří viděli v krocích maskovaných mužů konání božího díla.“
