Alkohol, Poeův dědičný nepřítel
Poe (vpravo) se svými přáteli z univerzty Milesem Georgem a Thomasem Goodem Tuckerem, rok 1840
„Bylo doloženo, že po jediné sklence vína se opile potácel. Jeho sestra měla tentýž problém, zdálo se, že to bylo dědičné,“ uvádí v magazínu Smithsonian kuráror Poeova muzea v Baltimoru Chris Semtner. Jistou oporu tato hypotéza má. Poe totiž v Richmondu vážně onemocněl, lékaři se jej podařilo uzdravit, varoval ho však, že obdobný záchvat by příště nepřežil. „Poe odpověděl, že kdyby ho nepokoušeli, nic by se nestalo,“ uvádí kniha Poslední dny E. A Poea Susan Archer Talley Weissové. Naznačuje to, že do jeho těžkého zdravotního stavu bylo tehdy zapletené pití.
Byl o tom přesvědčen i spisovatelův blízký přítel J. P. Kennedy, který v roce 1849 napsal: „Dostal se tady do spárů jistého kumpána, který ho svedl k lahvi, které se před lety zřekl. Následkem byla horečka, delirium, šílenství a během několika málo dní smutný konec v nemocnici. Chudák Poe!“ Domněnku o alkoholickém konci poté propagoval, jako alarmující varování, představitel hnutí abstinentů Joseph E. Snodgrass.
I toto vysvětlení však má trhlinu, moderní věda konzumaci alkoholu zpochybnila analýzou dochovaných Poeových vlasů, které mu byly po smrti odebrány.
