Onoho dne v Baltimoru pršelo jako z konve, pan Joseph W. Walker však i tak spěchal skrze město. Spěchal hlasovat, byl den voleb, jenže když k volební místnosti dorazil, našel ve strouze ležícího muže. Na sobě měl ošuntělé, odrané šaty, nedokázal se hýbat, byl v deliriu, částečně v bezvědomí. I přes děsivý stav mu byla jeho ztrhaná tvář povědomá, pan Walker ji znal z novin. Nebožákem byl slavný spisovatel Edgar Allan Poe.
Skončil v nemocnici, o čtyři dny později, 7. října 1849, v ní zemřel. Mezitím nikdy nepřišel k sobě natolik, aby dokázal cokoli vysvětlit, proč měl na sobě cizí šaty, co se mu přihodilo, kde se potloukal. Ze života odcházel v delirických záchvatech, za halucinací. Noc před smrtí volal podle svého lékaře jméno „Reynolds“, dodnes se neví, kdo by jím mohl být.
A doteď není zřejmá ani příčina smrti. Jeho zdravotní záznamy z baltimorské nemocnice se nezachovaly, úmrtní list není. List Baltimore Clipper básníkovu smrt přičítá „mozkovému návalu“. V listu Baltimore American se ve výčtu úmrtí z onoho dne zmiňuje kromě „mozkového návalu“ též „zánět mozku“. Obě označení se v oné době používala pro úmrtí z důvodů, které na zemřelého nevrhají dobré světlo, jako je upití se k smrti.
Příčinu Poeova odchodu ze světa tak neznáme. Poletuje však kolem ní několik hypotéz, shrneme ty nejčastější.