Sluneční světlo, které se prodírá do hradních komnat, je jediným svědkem loučení. Manželský pár neví, kdy se znovu shledá, ani zda vůbec, křížová výprava odvádí rytíře na druhý konec světa. Políbí svou choť na rozloučenou, ale ještě než se za ním zavřou dveře, zkontroluje, zda pás cudnosti drží opravdu pevně. Jenže jen co projede přes padací most, běží manželka ke kováři a hned poté za milencem.
Takových lechtivých scén zná literatura plno. Historici jsou však ohledně data, kdy tenhle ponižující vynález spatřil světlo světa, mnohem opatrnější. Za první důkaz o jeho existenci se většinou považuje kresba ve vojenském spisu Bellifortis od Konrada Kyesera von Eichstätt z počátku 15. století.
Nešlo o počestnost, ale o majetek
Benátský sexuolog Giovanni Falsetto ale spojuje pásy cudnosti už se 14. stoletím a nabízí i bližší zdůvodnění jejich používání. "Muži nechtěli, aby jejich ženy měly pohlavní styk s jiným mužem, jenže ani ne tak ze žárlivosti jako ze strachu z nevlastního potomka kvůli majetku, který by se musel dělit," vysvětluje.
Další označují za zlatou dobu pásů cudnosti Francii začátku 17. století, kdy se na královském dvoře staly kovové vynálezy trofejemi mnoha svůdců nevěrných žen. Dámy si začaly odkrývat ramena a žlábek nad ňadry, což bylo do té doby neslýchané a nejednoho mladého šlechtice to dohánělo k nepříčetnosti. Z uspokojení žen pod zámkem se stala neodolatelná výzva.
"Odemknout lehký cínový kov, obepínající útlé boky a něžné pozadí jakékoliv krásné paní, je lahůdkou mužů, jenž jsou protřelí dvorskými intrikami. Je na sto způsobů, jak okovanou ženu vzrušit a náležitě uspokojit," píše oblíbený spisovatel oné doby Pierre de Bourdeilles, mezi jehož díla patří například Život záletných dam. S "chráněnou" ženou jste si tehdy mohli užívat, i pokud jste neměli známého zámečníka. Oblíbené prý bylo lechtání dlouhými pavími pery nebo opravdu dlouhé předehry.
Jenom mýtus?
Nemálo vědců si ale myslí, že pás cudnosti jako zbraň proti chlípným choutkám středověkých dam je jen produktem fantazie mužů znuděných konvenční erotikou 19. století.
Pravdou je, že "stoupenci" pásu cudnosti toho nemají moc v ruce. První takový vynález měl objevit koncem 19. století v Linci německý sběratel starožitností Anton Pachinger na kostře ženy údajně z 16. století, městské archivy však neobsahují žádný zápis o jejím pohřbu a hlavně, pás cudnosti se posléze ztratil.
Později se podobné exponáty objevily v muzeích v Norimberku, Londýně a v Paříži, kde se mělo jednat dokonce o pásy cudnosti Kateřiny Medicejské a Anny Rakouské. Ale poté, co stáří obskurních předmětů zpochybnily testy, vystavovatelé předměty většinou odklidili.
"Je nepravděpodobné, že by pásy byly něčím jiným než šikovným žertíkem, který se hodil autorům frašek," říká k tomu historik James Brundage. Jeho kolegyně z yorské univerzity Felicity Riddyová dodává, že neexistuje žádný důkaz, že by se pásy cudnosti používaly ve středověku. "Vše poukazuje na to, že se jedná o mýtus, který uvedla v život viktoriánská doba," dodala.
Mluvčí londýnského Britského muzea, jehož expozice se v polovině devadesátých let minulého století se svým "středověkým" pásem cudnosti rozloučila, souhlasí. "Je pravděpodobné, že většina existujících pásů cudnosti byla vyrobena v 19. století jako kuriozity pro chlípníky či rádoby žert pro lidi bez vkusu," uvedl pro agenturu AFP.
Hlavně pro pány
Zdá se tak, že pásy cudnosti našly větší uplatnění až v relativně nedávné době, kdy se jimi bojovalo proti "nezdravé" masturbaci dětí a mladistvých.
Od konce 18. století, kdy se do Ameriky dostaly knihy švýcarského lékaře S. A. D. Tissota, který tvrdil, že masturbace bere organismu potřebnou životní energii, honil celé generace Američanů strach, že budou-li masturbovat, zešílí. Pro ty, kteří by snad lákání nedovedli vzdorovat, měla prudérní společnost připravená železná udělátka. Americký patentový úřad dostával nákresy proti-masturbačních vynálezů až do 30. let minulého století, kdy bylo spojení mezi masturbací a duševní chorobou konečně popřeno.
Má se za to, že osmdesát procent moderních pásů cudnosti nosili muži, tvrdí v listu The Guardian Laura Barton.
Pásy cudnosti mají své místo i v současnosti. Dá se dokonce říci, že nikdy neměly takový úspěch jako dnes, vyrábějí je stovky firem. Pro koho? Pro fajnšmekry a milovníky sadomasochistického či fetišistického sexu. "Já ho nosím, pořídila mi ho moje dominantní přítelkyně. Všimla si totiž, že když jsem sexuálně neuspokojený, jsem mnohem pozornější a poslušnější, takže mi zakázala onanovat," svěřuje se na jednom diskusním serveru Lukáš.
