Obryně ve filmu, v galerii, v Resident Evil
Kultovním snímkem, který fascinuje makrofiliky dodnes, je horor Attack of the 50 Foot Woman z roku 1958. Otevřel dveře i Markovi. Dodnes si z něj vybavuje momenty, které ho jako třináctiletého hocha oslovily a vzrušily jako nic předtím: záběr z úhlu pohledu protagonistky Allison Hayesové, jak kráčí pouští, pohled na to, jak trhá střechu domu. Přelomový byl onen film nejen pro Marka, ale pro celou historii komunity makrofiliků.
Pop kultura však nabídla další sousta, například výstavu Niki de Saint Palle nazvanou Ona – katedrála, která v roce 1966 umožnila návštěvníkům vstoupit jako trpaslíci skrze vaginu do obřího modelu ženy. Nebo fotografie dvojice Constance Hansenové a Russella Peacocka, které si pohrávají s námětem subtilních mužů a silných žen, jak připomíná server i-D.
Sexuální expertka Ness Cooperová uvádí, že obryně a silné ženy přirozeně nejsou objevem moderní kultury, poukazuje na starověké bohyně, na amazonské válečnice. Společnost však provází stále. Makrofilické publikum se najde v klipu k písni Anti-Hero Taylor Swift, stejně jako ve hře Resident Evil, díky postavě Lady Dimitrescu. „Byla silnou, mocnou figurou. Do minuty poté, co hra vyšla, došlo k nárůstu zájmu o fantazie s obryněmi a příslušným cosplay. Onu paní si všichni sexualizovali,“ dodává na serveru NewsTalk Clarity Millsová.
Význačným písmem je však do říše makrofilického fetiše zapsána ještě jiná dáma. Katelyn Brooksová.