Jaký je to pocit, vidět se všude na billboardech?
Produkt, který moje firma vyrábí, se prostě jmenuje po mně. Dřív jsem se bránil dělat reklamu naší značce a tvrdit, že je náš nápoj výborný. Říkal jsem si, že mi to nepůjde přes pusu. Postupně si ale zvyknete.
A pak jste si dal na hlavu švestku a teď nově i višni.
S nápadem na "čistou hlavu" přišel můj kamarád Dejan Štajnberger, ředitel jedné z nejúspěšnějších reklamních agentur. Nejprve jsem se zděsil a "vyhnal ho". Ale pak jsem si řekl, proč to nezkusit. Původně to měly být jen billboardy, časem došlo i na etikety, ten fór je silný, dělám si legraci sám ze sebe.
Nemáte už tedy problém s tím, že lákáte zákazníky na vlastní tvář?
Znáte princip uvařené žáby? Když ji hodíte do horké vody, vyskočí. Kdežto když ji dáte do studené vody a postupně ji ohříváte, uvaří se. Tak jsem se uvařil já. Beru to jako součást byznysu.
Cítíte se jako celebrita?
To slovo je špatné, takhle bych to nenazýval. Jsem normální člověk, akorát jsem trochu víc vidět.
A co v běžném životě? Poznávají vás lidé na ulici?
Celkem ano a reakce jsou naštěstí pozitivní. Většinou si z toho dělám legraci. Když mě někdo osloví "Jste to vy?", občas zalžu a řeknu, že jsem svůj bratr.
Jste exhibicionista?
Nemyslím si.
Tak jinak, když jste ve společnosti přátel, jste vy ten, kdo udává rytmus a tempo zábavy?
Jsem spíš extrovert.
Už si nemusím nic dokazovat
Jak moc ambiciózní plány jste měl na začátku podnikání?
Se společníky jsme měli jasnou představu, že chceme být úspěšnou firmou, známou, obdivovanou. V začátcích jsme samozřejmě úplně jasno neměli, ale základní vize tady byla: "Vlastní cestou". Mít poctivé pivo vyrobené tradičním způsobem, ale též inovovat, mít věci, které jiní nedělají: dřevěné bedýnky, vlastní pivní láhve, originální sklenice. Proto vydáváme, jako jediný z pivovarů, vlastní magazín, proto ta různá nealkoholická piva…
Když jste s firmou začínal, kolik věcí jste si musel odříct?
V prvním půlroce jsem měl pocit, že nebude čas na nic jiného. Přestal jsem sportovat. Pak jsem zjistil, že to nejde, a ke sportu se vrátil. Nemám pocit, že bych si musel něco odříkat. Pivovaru jsme věnovali strašně moc, ale pořád jsme měli čas zajít si na pivo, zahrát si tenis, fotbal, lyžovat. Bez aktivního odpočinku to nejde. Jakmile někdo začne dělat jen jednu věc, dříve nebo později vyhoří.
Trávíte dnes v práci hodně času?
První roky jsme tu byli od rána do noci. Teď mám kolem sebe naštěstí kupu mladých, chytrých lidí, kteří jsou schopni dělat odbornou práci lépe než já, protože na to mají školy. Jenom je občas inspiruji.
Jaký jste šéf?
Nevím. Upřímně řečeno, po těch devatenácti letech mě šéfovat už tolik nebaví. Nemusím si dokazovat, že jsem šéf. Spíš potřebuju, aby firma fungovala a já mohl co nejvíc denního řízení delegovat a dělat to, co mě baví.
Co to je?
Soustřeďuju se na strategická rozhodnutí o investicích, na marketing, PR a firemní kulturu. Mojí ambicí je, aby lidi dělali to, co v nich je. Když jim dáte volné ruce, udělají víc, než kdybyste je do toho nutil. Je dobré mít kolem sebe lidi, kteří mají jiné vlastnosti než vy. A je dobré zapomenout na vlastní ješitnost. Pokud někdo přijde s jiným pohledem, dám mu prostor, pokud to není úplně proti naší filozofii. Ono se to někdy opravdu vyplatí. Pestrost pohledů je inspirující.
Nepropadáte nejistotě, když už lidi neřídíte přímo?
Máme základní rámec fungování firmy a chování zaměstnanců. Těch osmero firemních hodnot dávali dohromady sami zaměstnanci a je to nástroj, který provoz koriguje. Jejich páteří je otevřenost, důvěra, spolupráce, odpovědnost, pozitivnost. Lidi sami zjistí, že se jim v takovém prostředí pracuje lépe.
Připomínáte si je občas i vy?
Kdybych řekl, že ne, lhal bych. Když přijde šéf do práce naštvaný, lidi to hned poznají. To raději hned zmizím, abych nekazil atmosféru.
Myslíte si, že jsou vaši zaměstnanci spokojení?
Lidi u nás dělají rádi. Mají spousty různých benefitů. Nepotřebují odbory. Manažeři jsou motivováni i formou pohyblivých složek, které jim mohou dělat víc než základní mzda. Pokud u nás kdokoli přijde s návrhem, který uspoří náklady firmě a neohrozí to bezpečnost a kvalitu, dostane z roční úspory sedm procent.
Pivo nepiji každý den
Když přijdete ráno do práce, běžíte hned ochutnat?
Popravdě, dám si nejdřív kafe. Ochutnávám až večer, po sportu, hokeji či kole. Doma mám průřez produkce, dva stojany na šest beden, v každé bedně je jiný druh. Bez výjimky tam mám dva druhy nealko, alkoholické druhy střídám. To proto, abych měl kontakt, že chutnáme tak, jak máme chutnat.
Konkurenční piva tam máte?
Nemám, ta ochutnávám při jiných příležitostech.
Jak se dobré pivo pozná?
V prvé řadě musí dobře vypadat a mít pěknou pěnu, stabilní a hustou. Musí mít jiskru nebo být kalné, to záleží, zda je filtrované, či ne. A nesmí v něm být žádné cizí vůně.
Jaký je základní rys dobrého českého ležáku?
Plná chuť, ta vzniká díky zbytkovému extraktu. Proto mám rád naše pivo. Europiva, to je průměr, šeď a nuda. Vaří to většina západní Evropy a bohužel se to začíná objevovat i u nás. Když pivo dopiju, nesmí být doznívající hořkost ani moc hořká, ani moc drsná. Nejlepší je harmonie mezi plností a hořkostí. Nesmíte cítit nic, co by vás rušilo. Když harmonie dozní, máte po chvíli chuť napít se znovu.
Kolik dáte piv naráz?
To nevím, nejsem rekordman. Na Bernard Festu jich ale vypiju víc než obvykle. (smích)
Víno si taky někdy dáte?
Ano. Mám doma pár kartonů dobrého vína. Naposled jsem přivezl z vinařství Špalkovy rodiny. Vynikající. Na jižní Moravě se v posledních letech kvalita vína hodně zlepšila.Tvrdím, že v bílém vínu jsme světová špička. Na červená vína nemáme tolik sluníčka.
Příroda a hospůdka
Když máte všeho plné zuby, kam vyrazíte raději? Příroda, nebo město?
Ideální je kombinace přírody a občerstvení v pěkné hospůdce. Základem je ale volnost, možnost sednout na kolo a vnímat krásu Vysočiny. Když si dám dvě tři hodiny na kole, dokonale se mi vyčistí hlava.
Jak často se během roku dostanete na dovolenou?
Většinou jezdím na prodloužené víkendy, buď na kolo, nebo na lyže. Na kole jezdím nejraději v terénu po turistických stezkách. Rád jezdím do Beskyd nebo Jeseníků, ale loni jsme byli třeba i na cyklo-lodi v Chorvatsku.
Řešíte na dovolené práci, nebo je to pro vás tabu?
Radši si k tomu na dvacet minut denně sednu a vyřídím to nejdůležitější, protože kdo má po dvou týdnech vyřizovat to e-mailové peklo. Občas mám v emailu i soukromé věci, na které je lepší reagovat hned.
Když už jsme u volného času, za co utrácíte?
Pokud utrácím, tak za něco kolem domu, tam je stále něco potřeba. Teď budu investovat do tepelného čerpadla. Jinak to jsou vesměs věci kolem sportu, lyže, kolo, vybavení na hokej. Také za výlety.
Co luxusní věci?
Nejsem sběratel starožitných hodinek. Teď jsem si koupil kvalitní plnicí pero, ale to je spíš drobnost.
Jak moc řešíte oblečení?
Nechodím moc rád v obleku. Nejraději mám rád džíny, trička či košile. Mám kamarádku stylistku, ta mi občas poradí. Obecně nakupuji nerad. Několikrát jsem zajel do obchodů do Drážďan, bývá tam dobrý výběr a málo lidí.
Závisti už není tolik
Jste aktivní v politice. Po dvě funkční období zasedáte v místním zastupitelstvu. Napadá mě, jaký máte vliv tady ve městě?
Nemám žádný větší vliv. A někdy mě to i limituje…
Jak to myslíte?
Ve městě je grant na opravu fasád, na každý dům se dává čtvrt milionu korun. Já jsem o něj ale nepožádal, aby nikdo nemohl říct, že jsem si to jako zastupitel přihrál. Administrativní budovu jsme si opravili za své.
Jste spokojený s tím, jak zastupitelstvo šlape?
Někdy mám jiný názor než ostatní. Nechci být jeden z mnoha. Ale zas tak si nestěžuji. Za celou dobu tu nebyla jediná korupční aféra, město není dlužené. Pokud se rozhoduje, jestli se někde má investovat, nebo nemá, já bývám zastáncem opatrnosti a šetření. Krize stále existuje, byť je na ústupu...
Budete kandidovat i v nadcházejících volbách?
Bylo mi to navrženo, tak jsem nakonec kývl.
Jak berou pana Bernarda z reklamy místní?
Hraju tady tenis, fotbálek, hokej, mám široký okruh známých, se kterými si tykám, berou mě jako kámoše, normálního člověka, ne jako pana Bernarda z reklamy. Pak jsou lidi, se kterými se neznám, ale pozdravíme se. Občas zarazím na někoho "zakyslého", který se podívá jinam, když mě vidí. To je ale všude. Obecně se to výrazně posunulo k lepšímu. Byly roky, kdy tu závist převládala, teď je naprosto minoritní.
mýma očimaStanislava Bernarda rozhodně nepřehlédnete. Urostlý, charismatický chlapík, který se jen tak ničeho asi nezalekne. Nebojí se při hokeji postavit protihráči do cesty, nemá strach z konkurenčních obřích pivovarů. Působí ležérně a vám je od první chvíle jasné, že humor patří k jeho práci stejně jako um naslouchat druhým. Tvrdí sice o sobě, že móda ho zas až tak nezajímá, ale mám silný pocit, že rád na ulici "září". Bylo to jedno z těch nejpříjemnějších povídání s mužem, který ví, co chce, ale nejde za tím přes mrtvoly. Takový novodobý "Baťa", kterých není nikdy dost. Marek Odstrčilík |
