Strongmani soutěží v celé plejádě disciplín. Uvidíme, že jsou pestré a ne moc standardizované, je to trochu chaos. Jak by se daly představit?
Vždycky říkám: zvedáme auta, taháme kamiony a obracíme obří pneumatiky. To jsou výkladní skříně strongmanských soutěží.
Všechny disciplíny vyžadují ohromnou fyzickou sílu. I to si doložíme. Jsou ale výzvou i pro hlavu?
Hlava dělá strašně moc! Dám příklad. Kupa českých strongmanů se snažila přetočit 850kilovou pneumatiku. Nešlo to. Já ji potom dal. Jenže… hned nato dva další! Chvilku po mně. Předtím k tomu každý přišel, zvedl tu pneumatiku ke kolenům a řekl si „Ty vole, to nejde“. Jenže pak viděli, že to prostě jde. A dali to, hned dva, hlava je pustila. Říkal jsem si: „To si děláte prdel, to jste mi to nemohli chvilku nechat samotnému?“.
Že dá siláctví zabrat šlachám, svalům, kostem, je očividné i laikovi. Ale četl jsem, že je náročné i pro centrální nervovou soustavu: musí fungovat velmi rychle, spojení mezi mozkem a svaly je v akci extrémně akcelerované.
Je to neskutečně náročné! Odrovná vás to nejen fyzicky, ale doopravdy i psychicky. Člověk musí koordinovat celé tělo. Když běžím s břemenem při Super Yoke, musím dávat pozor, kam šlapu, držet střed těla, musím do břemene tlačit rukama, aby se nerozhoupalo, koordinuji strašně moc věcí. A disciplíny jsou většinou na čas: nejrychleji za minutu, největší počet opakování za minutu. Záleží na sekundách. Takže tělu a hlavě, nervové soustavě dáváte ohromně intenzivní, koncentrovaný nářez. Po výkonu se dočista klepete.
Je to koncentrace jak fyzického, tak psychického vypětí.
Beru různé omega 3 suplementy, strašně moc doplňků, i na regeneraci hlavy. Je neuvěřitelně unavená.
Zvedni to. Prostě to zvedni
Jak jste se ke strongmanství vlastně dostal?
Já kácel dřevo, byl jsem dřevorubec. A znal jsem čáslavské strongmany, měl jsem mezi nimi kamarády. Byl jsem se tu kouknout na siláckou soutěž, byla tam výzva pro diváky: zvednout zelené stotřicetikilové kufry, dohromady 260 kilogramů. Já si jako velký dřevorubec řekl: „Hm!“ Prostě velkej frajer. A ani jsem s tím nehnul. Ani o centimetr. Byl jsem z toho úplně hotovej.
A?
No, druhý den jsem začal cvičit. (smích) Jirka Žaloudek, nejen čáslavská silácka legenda, dnes nejdéle soutěžící strongman v Česku, mi tenkrát řekl: „Hele, pojď to zkusit, znám tě z lesa, seš silnej.“ Takže jsem začal, ale můj jediný cíl byl zvednout ty prokletý zelený kufry.
A pak jste je dal a zachutnalo to.
Ani náhodou. Všichni říkali, že když zvednu dvě stě kil na mrtvý tah, dám je. Když jsem mrtvolu zkoušel poprvé, dal jsem 190. Nakonec jsem se dostal na 260 kil. A ty zelený kufry jsem pořád nedokázal zvednout. Ne a ne. Ale pozor, jiný kufry, jinde, jsem dal. Jen tyhle zelený ne. Udělal jsem si na ně psychický blok. Dnes s nimi ujdu 80 metrů… ale hlava mi vzdorovala dlouho.
Zdeněk VávraPracuje jako destilér v podniku Ethanol ve Vrdech, žije a cvičí v Čáslavi. Závodí doma i v zahraničí, v profesionální strongmanské kategorii. Mezi jeho největší výkony patří: Super Yoke - 500 kilogramů na deset metrů, farmářská chůze se dvěma kufry po 191 kilogramech, otočení 850tikilogramové pneumatiky, roztažení třicetitunového kamionu. Pořádá závody Strongman Ethanol Vrdy, spolupracuje s neziskovkami Na půl cesty a Řidiči pomáhají dětem. |
Jak jste ten blok porazil? Poradil vám trenér mentální trik?
Všichni se mě obecně ptají, jestli mně Jirka Žaloudků učil něco speciálního, hodně lidí to chce vědět. Za celou tu dobu, co s ním trénuju, mě naučil jednu jedinou fintu.
Mistrovo tajemství.
Přesně. Finta zní: „Zvedni to.“ Případně ve variaci: „Drž hubu a cvič.“ Stará škola. Takhle jsem se s ním naučil fungovat. Lidi kolem koukají a říkají: „Hele, tak křivý záda, a jak má ty nohy?“ Jirka jen: „Prostě to zvedni.“
Na hrubáka.
Ano, ano, takzvaně na vesničana. (smích)
Kolik vám bylo, když jste začínal?
No právě, já se strongmany začal pozdě. Dnešní devatenáctiletí i sedmnáctiletí kluci zvedají na mrtvolu tři sta kilo, předvádějí neskutečné výkony a mají před sebou obrovskou budoucnost, vyrazili hrozně záhy. Já k tomu začínal čichat v šestadvaceti.
Opřít jste se ovšem mohl o čáslavské strongmanské hnízdo. Proč jste tady vlastně tak silní?
To všechno díky Jirkovi Žaloudkovi. On to tady začal a pak si vždy někoho vyhlédl: „Hele, ty seš silnej, pojď k nám.“ A pořád závodí. Díky němu je tady obrovská koncentrace strongmanů. Ze zhruba pětatřiceti profesionálních v Česku tady máme skoro půlku. Teď se tedy vylouplo Brno, tam jsou silní chlapci. Ale když ne silou, tak počtem je převyšujeme. (smích)
140 kilo? Dětská váha
Vy jste přišel ke strongmenství z lesa. Dá se říci, že lidi, kteří manuálně těžce pracují, mají lepší výchozí pozici?
Já tomu říkám jezeďácká síla. Fakt. Je tady kluk, celý život na statku, je z něj neskutečně silný a šikovný strongman. Občas si nad technikou říkám, že se musí zlomit, ale je to jezeďák a má tu sílu. Takže za mě ano, když se do toho pustí šikovný velký zedník, málokdy bude slabší než týpek z kanceláře.
Jak důležité jsou tělesné dispozice?
Fyzická predispozice je neskutečnou výhodou, má brutální vliv. Všichni zdejší kluci jsou vysocí, velcí chlapi. Já mám přes zimu 120 125 kil, přes závodní sezonu 140. A mezi strongmeny jsem váhou nejmenší. Kluci se tam pohybují od sto padesáti kil výš, já jsem dětská váha. Když jsem mezi běžnými lidmi, říkám si: „Dobře, Zdendo.“ A pak na soutěži při společném nástupu pláču: „Zdendo, přece jen špatně.“
Mnozí siláci nemají nijak kulturistické postavy. Jsou tlustí, ne?
Když strongmani historicky začínali, byli atleti, skoro kulturisti. Ostatně, ani na Mariuszovi Pudzianowském nebyl gram tuku. Dnes je to tak půl na půl. Myslím, že kdyby jakýkoli strongman chtěl, dokáže se rychle dostat do stadia, když bude samý sval. Ale váha je prostě dobrá. Jak říkám, mně koresponduje se sílou. Když se člověk opře do kamionu, je váha znát. Fyzika.
V čem přesně se vyplatí být velký?
Když například zvedáš pneumatiku, dáš si ji na koleno, pak ji taháš nahoru. Když si ji hodím na koleno já se svými 191 centimetry, mám ji takhle vysoko, to se tahá nahoru snáz. Malej kluk ji má na koleni jen tady. (ukazuje níž k zemi) Je to fyzika. Ale na druhou stranu při zvedání auta, při mrtvém tahu má výhodu on, prostě to nezvedá tak vysoko. Ostatně, když se jedou mrtvé tahy, všichni zvedáme bez bot, centimetr podrážky ti udělá 20 30 kilo na výkon.
I malí kluci jsou samozřejmě silní. Můj nejoblíbenější světový profi strongman Oleksii Novikov z Ukrajiny je oproti těm obludám malinký, má 140 kilogramů. Ale je zvíře, jak on je seká! Úplně ho žeru.
Disciplíny? Volná jízda a udělej s sám
Vraťme se k disciplínám. Je jich vlastně nepřeberné množství. Jaké jsou základní?
Super Yoke je přenášení těžké kovové konstrukce, připomíná hrazdu se zátěží, obvykle má 400 až 600 kilogramů. Strongman si její osu posadí za krk, musí zdolat 15 až 25 metrů. Log Lift je zdvih klády nad hlavu, dnes už většinou kovové, ale vidí se i dřevěná. Český rekord je 206 kil. Truck Pull je roztahování kamionu. Atlasovy kameny obnášejí zvedání velkých betonových koulí na různě vysoké podstavce. Při farmářské chůzi se přenášejí železné kufry, kovadliny, osy s naloženými kotouči. Tire Flip je převracení obřích pneumatik například z důlních nakladačů. Fingal Finger zase převracení těžké kovové tyče.
Břemena, která se používají, ale nebývají nijak standardizovaná, ne?
U Super Yoke není předepsáno nic, to je úplně chaos. Všude se běhá s něčím jiným. Například já mám doma dva „jouky“ z konstrukce takového toho rozjížděcího stanu. Stál u nás na náměstí u hospody, když se rozebíral, kamarád říkal, že neví, co s tím. Já na to: „Vždyť to je Yoke jako vyšitej!“ Nádherně to vyšlo akorát na dva. Ani u pneumatiky není žádný standard. A například u farmářské chůze mám ve Vrdech úchop třícentimetrový, v Aši mají snad širší, závody Czech Strongman zase jiný…
Strongman Ethanol Vrdy 2023Pátý ročník silácké soutěže představí 1. července začátečníky, profesionály i pokus o překonání světového rekordu v Atlasových kamenech. Prozatímní světový rekord je 227 kilogramů (v Česku na závodech nebyla pokořena hranice 200 kil), ve Vrdech se uskuteční pokus o 230 kilogramů Začátečníci startují v devět ráno, ve dvě hodiny se uvidí, zda padne rekord, v půl čtvrté začne soutěž profesionálů. Po celý den si budou návštěvníci moci vyzkoušet strongmanské disciplíny, na děti čekají i soutěže a hry o odměny. Xman.cz nabídne od 14.00 hodin on-line přenos zvedání Atlasových kamenů a poté soutěže profesionálních strongmanů. |
Na těch největších závodech už ovšem nějaká regulace je?
Ano, například při závodech Arnold Strongman Classic se rozměry ví dopředu. Tam jsme doopravdy v takových vahách, že dostat například nakládací jednoručku s jinak tlustým úchopem, člověk si ublíží.
Velká pestrost je však též v disciplínách, zdá se, že kreativitě se meze nekladou.
Disciplíny jsou věcí pořadatele, co řekne, to tam bude. Nedávno jsem byl například na závodech na Slovensku, kde se běhá s barely na ramenou ve fontáně s vodou. Je to extra náročné, ale je to obrovské zpestření. Já sám, když vidím něco na netu na videu, řeknu si: „Super disciplína, a tady v Evropě se nejezdí – tak si to vyrobím!“ Naštěstí jsem manuálně zručný, úplně všechno, co tahám, si udělám, nařežu, svařím.
Nejrůznějších konstrukcí máte doma na zahradě spoustu.
Za to může covid. Donutil mě vybudovat si arzenál doma. Přidávám nové a nové disciplíny. Ale je to prostorově dost náročné.
Budeme obracet auto. A přijede silák z Ghany
Kromě závodění pořádáte i závody ve Vrdech, letos bude 1. července už čtvrtý ročník. Chystáte nějakou speciální disciplínu i na něj?
Překvapením bude Mystery Event, doteď jsem to neprozradil. Bude to takový mišmaš trojího obracení: Závodník poběží, otočí pneumatiku o váze 450 kilogramů, dál poběží k tunovému barelu, půjčím si ho z práce, z továrny Ethanol, ten taky otočí. I když včera jsem ho teda obrátit v práci zkoušel, a nešlo to, nedostal jsem ho výš než sem. (ukazuje k pasu) Ale říkám si, že s páskem to půjde, musí to jít. (smích) A pak musí závodník přetočit auto, sehnal jsem firmu, co likviduje autovraky, dodá auto. To bude boží.
Proč jste se vlastně rozhodl závody pořádat?
Je potřeba říci, že naše asociace Strongman Czech Republic pořádá jeden dva závody. Zbylé soutěže dozoruje, dohlíží na regulérnost, ale organizují je jednotliví strongmani sami.
Jste vlastně taková DIY (Do It Yourself, v překladu Udělej si sám) subkultura: zavádíte si vlastní disciplíny, sami si pro ně děláte pomůcky, sami si pořádáte závody…
No, ano. A já své soutěži ve Vrdech říkám „revanš match“. Je na pozvánky a zvu pouze ty strongmany, co pořádají závody a jinak podporují komunitu. Chci jim tím vzdát hold, protože udělat závod, to je řehole, je s tím spousta s*aní. Nejprve jsem začal se soutěží pro začátečníky, teď mám i profesionály.
Siláci ovšem přijedou i z ciziny, ne?
Moc se na ně těším. Přijedou dva Italové, nejsilnější Francouz, Němec, dva Slováci a závodník z Ghany, to bude úplná bomba.
Jak jste se k nim dostal?
Potkáváme se na mezinárodních závodech v zahraničí. Klučinu z Ghany jsem sehnal teď na mistrovství Itálie, mimochodem, vyhrál tam.
Do Vrdů jste si tedy pozval „problém“, zdatného konkurenta.
Já se na to strašně těším, až mi tady ten týpek z Ghany vyhraje! Pro vítěze mám totiž stočtyřicetikilovou kládu od firmy Metal Guys, úplně vidím, jak si s ní vykračuje na letišti… (smích)
Cestu si musí najít každý svou
Jak moc se strongman disciplíny liší od vzpírání, powerliftingu?
Naše disciplíny jsou neskutečně specifické. Powerlifter si to zvedne a odejde. My otáčíme, běháme. Kluci, kteří zvednou na mrtvý tah víc než já, nejsou schopni odnést na zádech ani polovinu toho, co já. Ze vzpěračů by byli dobří strongmani docela rychle. Ale i tak jsme svéráz.
Taháte obří váhy a mnoha způsoby. Nakolik pedantsky pilujete techniku?
Zase se, sám za sebe, vrátím k tomu „Zvedni to“. Nechci říct, že se na techniku můžete úplně vys*at. Předchází zranění. Ale pro výkon to není priorita. Znám kluky, co zvedají na pos*aného psa, a já to tak donedávna dělal taky, než jsem si odvařil plotýnky… A dávají obří váhy. Strongman je navíc strašně specifický sport, technika se v něm nepodobá ničemu.
Rodinná síla „Poslouchej tu ženskou vzadu,“ říká Zdeněk Vávra a pouští z mobilu video ze závodů v Itálii. „Dělej, dělej, Ještě kousek, ještě, to dáš!“ ozývá se z něj. Manželka Denisa s ním objíždí závody doma i v zahraničí. „Funguje jako podpora, dělá mi full service,“ říká, „sice teda plundruju rodinný rozpočet, ale z těch výjezdů nakonec máme vždycky i pěknej víkend.“ Kromě toho nesou Denisin rukopis i vrdské strongmanské soutěže, se Zdeňkem je jejich spoluorganizátorkou. |
Právě, břemena se nejen zvedají, ale přehazují, otáčejí, běhá se s nimi, mají různé tvary… to hodně omezuje šance na standardizované protokoly, postupy, ne?
Základní postupy jsou, při nošení Atlasových kamenů máte roztažené prsty, abyste nabrali plochu, při Super Yoke zpevněný střed těla. Ale každý je jiný, každému navrch sedí něco speciálního, každý si musí vychytat vlastní cestu. Kluci, co mají velké břicho, používají pupek. Ti se silným středem se při jistých disciplínách zahýbají – udělat to já, křupne to a končím.
Na co sázíte vy?
Já vím, že nebudu ten nejsilnější, ale pokaždé a do konce života budu ten nejvychcanější. Vždycky si dokážu pomoct nějakým fíglem, opřu se, vzepřu, propnu, protáhnu. Dělám double dipy, dvakrát podskakuju, to dělá málo lidí, dvojnásobně ohýbám kolena, tím pádem ulehčuju ramenům a pak se dorovnávám…
Jak jste si ty fígle osvojil? Někdo vám je poradil, dobral jste se jich instinktivně, nebo jste dumal nad mechanikou disciplíny a srovnával s ní vlastní tělo?
K něčemu mě navedla vlastní vychcanost, hodně mám od Jirky Žaloudka, i když on toho moc neřekne, musel jsem odkoukávat.
Co například?
Umím docela rychle běhat, dokážu utíkat se čtyřmi sty kily na zádech. Důležitý je mít zpevněný střed těla, zadek procpávat dopředu. A od Jirky jsem se naučil dělat čapí kroky, vysoké, do kolen. Ne že by se při té váze dělat extra daly, ale snažíš se o ně, kvůli tomu vlastně přepadáváš dopředu a pak se musíš snažit doběhnout sám sebe.
Jsou to takové šachy s mozkem.
Ano. Jsme zase u té hlavy.
V roce 2018 se Jiří Žaloudek představil na Evropském poháru V4 Strongman v Šali.
Log Lift dá ramenům zabrat.
Jak moc dodržujete tréninky? Když se vám nechce, když se necítíte, vynecháte bez deprese a výčitek?
Přesně, protože pro mě to je pořád koníček. Z některých závodů si teda člověk něco odnese, ale je to jen přilepšení k výplatě. Když si řeknu, že nejdu, jdu prostě druhý den, nic se nestane. Problém jsou navíc noční. Dnes jsem šel po noční zvedat a byl to naprosto plnohodnotný trénink, zítra budu po druhé už trochu zničený. Po třetí jsem naprosto rozbitý. Regenerace s nočními je brutal.
Kolikrát týdně cvičíte?
Snažím se cvičit třikrát týdně, dvakrát činku, jednou disciplínu. Před závody se snažím chodit disciplíny, které mě čekají, sílu už nedoženeš, na tu je zimní příprava, ale upevníš si vzorce, jistotu. Já třeba rok nejel atlasy, teď mě čekají kameny do 170 kilogramů v Košicích, tak jsem si je na tréninku dal do 180 kil a šel jsem domů. Hlava si řekne: Hele, šlo to, půjde i tam.
Jak moc se dají na vaší úrovni přidávat kila, postupovat?
Mou oblíbenou disciplínou je Viking Press, zvedání speciální konstrukce nad hlavu. Před dvěma měsíci jsem nedal šest opakování. A minulý týden jsem dal deset se dvěstě kily, na pohodu.
Kolik toho strongman jí?
Vždycky říkám, že naše rodina jí jako dvě – já jsem ta druhá. Reálně toho sním jako jedna menší rodina. Jím prostě hodně. Přes sezonu se člověk snaží dožrat, ke dnídani dvacet vajec, k obědu kuře. Problém mi nedělá množství, ale frekvence, měl bych doopravdy jíst hodně často. Jsem dost nedisciplinovaný člověk. No jo, pro tuhle svou „předbnost“ jsem si vybral skvělý sport. (smích)
Nebrat sílu smrtelně vážně: je to i zábava
Nechci strongmanský sport nijak snižovat, ale siláci kdysi patřili k cirkusům...
Tím to začalo. To bylo původní strongmanství. Strongman jako takový je cirkusácká disciplína, co si budeme povídat! Akorát že jsme chlapi, a ti se musejí poměřovat, kdo odnese rychleji a jakou váhu, kdo kolik utáhne, otočí, zvedne, přehodí…
U kořenů vašeho sportu je tedy předvádění výkonů před publikem. Mají to strongmani pořád? Nebo dávají přednost klidu v garáži?
To je individuální. U nás v republice je spousta strongmanů, co v garáži dávají strašné mordy, které já nikdy, nikdy nemůžu dát. Ale pak jsou na závodech nervózní, znejistí, najednou nemají dokonalý povrch, klinkne jim noha… Člověk bud je závodní typ, nebo není.
Vy evidentně jste.
Já to dělám i pro show. Vymýšlím si kraviny, aby to bylo vtipné. Spousta strongmanů se tady bere strašně vážně. Když jsem přestupoval do profíků, bál jsem se toho, že mě za to roznesou. Ale lidem se komedie kolem toho líbí, chodím k publiku, beru jim děti, lákám je, ať si to jdou zkusit, hecuju. Byl jsem komediant celý život, no a teď mně to může málokdo zatrhnout. Navíc, jak jezdím po světě, vidím, že strongmani tam do sebe nijak zahledění nejsou.
Když jsme si rozhovor domlouvali po telefonu, jeden termín se vám nehodil kvůli akci pro ukrajinské děti. Zvládáte kromě trénování, soutěžení a pořádání závodů ještě dětské kroužky?
Řeknu to takhle, já mám děti rád… ale! Mluvit, ukazovat disciplíny, nechat si to zkusit pět šest dětí, to je mile živé. Mile živé. Ale třicet čtyřicet? To je džungle, zlatý tahání kamionů! Ale vážně: je to super. Začal jsem spolupracovat s organizací Na půl cesty. Pracujeme s ukrajinskými, českými, romskými dětmi. Dostal jsem se k tomu přes manželku, dělá v sociálních službách. Chtěli jsme nabídnout dětem něco jiného než malování, vyšívání…
Takže tahají železo?
Je to vždycky na dvě hodiny, mluvím o jídle, ukážu jim, jak se zvedá něco velkýho, stokilová jednoručka nad hlavu, všechny disciplíny mám udělané i pro děti, vyzkoušejí si je. Je to bomba. A co si budeme povídat, na Ukrajině to není pěkné, a je fajn těm dětem takhle pomoct. I jiným. Kromě toho spolupracuju s neziskovkou Řidiči pomáhají dětem. To jsou řidiči kamionů, dělají akce pro děti, kde prodávají hračky a výtěžek jde na dětské domovy. Já jim tam tahám kamiony, které oni zase půjčují na akce mně, jdeme si na ruku.
Třeba pomůžete najít ke strongmanství cestu malým silákům. Obecně zájem o strongmanství šel v poslední době nahoru?
Určitě, udělala se začátečnická liga, to pomohlo. Je tady strongmanů habaděj. Já přihlášky stopl na třiceti začátečnících, přihlásilo se mi asi osmdesát. Bomba. Jistě pomohly sociální sítě, za poslední čtyři pět let se populace strongmamn zvýšila snad stoprocentně.
