Jak se vůbec člověk dostane k zachraňování téměř vymizelého jazyka?
Vždy mě bavila historie a jazyky, to, jak se minulost promítá do současnosti. Rodiče mě hodně podporovali, abych studoval v zahraničí, takže jsem za vzděláním vycestoval už na střední škole, mimochodem i do Británie. Tam jsem poprvé slyšel o Sarku, který patří mezi Normanské ostrovy ležící v Lamanšském průlivu kousek od francouzského pobřeží.
Podobně jako nedaleké ostrovy Jersey a Guernsey nebo třeba ostrov Man v Irském moři patří mezi takzvaná korunní závislá území. (V praxi to znamená, že netvoří součást Spojeného království, mají vlastní soudnictví, zákonodárství i vlastní hospodářskou politiku, pozn. red.) Podřízenost těchto území britské koruně vyplývá z feudálních poddanských závazků. Právě ostrov Sark, kde žije dlouhodobě jen okolo pěti šesti stovek lidí, byl navíc do roku 2008 posledním feudálním státem v Evropě. Nemluvím o monarchii, ale o tom, že veškerá půda patřila feudálovi – tituloval se jenom pán ze Sarku, podobně jako třeba u nás Rožmberci (Rožmberci používali titul vladař domu rožmberského, pozn. red.). Na základě lenních vztahů propůjčoval půdu svým poddaným. Ve zmiňovaném roce 2008 místní přijali novou ústavu a zavedli volený parlament.
