Rozhovor vedeme na dálku. Právě jste na Madeiře a vaše kolegyně psala, že tam budete mít polopracovní pobyt – workation. Hezký výraz pro spojení práce a dovolené. Je to ve smyslu toho, kam podle vás směřuje svět nepráce, když použiji výraz z titulu vaší knihy Budoucnost nepráce?
Určitě. Ale nezahrnuje to jen kombinaci práce a dovolené. Nevěřím na work-life balanc. Život žijeme jeden. Mým cílem je, aby má práce byla taková, že mi jako práce ani nebude připadat. To znamená, že se při ní zabavím, dostávám se do určitého „flow“, čas při ní plyne rychleji. Samozřejmě že sem patří i to, že ji mohu vykonávat odkudkoli, kdykoli a jakýmkoli způsobem. A nebrání tomu ani společné cestování s manželkou a dětmi. Myslím si, že tento způsob práce je něco, co láká čím dál víc lidí. A otevření této možnosti urychlil i covid. Například já sám jsem část své knihy napsal loni na Kanárských ostrovech, kde jsem potkával i lidi pracující v korporátech nebo bankách. I v těchto prostředích je dnes klidně možné říct, že budou čtyři týdny pracovat odjinud, z jiné země. Za mě je to skvělá zpráva pro všechny, kteří chtějí žít podle svých vlastních pravidel.
V tuto chvíli nám umělá inteligence hodně pomáhá, ale řekněme si upřímně, v budoucnu nám práci v některých oborech vezme. A v určitých sférách opravdu hodně.
