A nezastírá ani, že poslední doba ve znamení koronavirového omezeného vycházení pro ni znamenala výzvu. „Nebudu si vymýšlet, začátek byl hodně náročný, hlavně psychicky. Ze dne na den zavřená v paneláku se dvěma školkovými dětmi, to by nebyla ani pro odolnější osobnosti úplná hitparáda,“ ohlíží se zpátky.
Podívejte se na fotky MOgirl Elišky |
Dodává však, že následovalo rozhodnutí neválet se a nefňukat, ale pustit se do něčeho užitečného. „Mou spásou se stal šicí stroj,“ líčí MOgirl Eliška. „Ušila jsem pěkných pár extravagantních fashion kousků a pak pomalu přesedlala na roušky. Zásobila jsem místní Albert, bezdomovce a známé různě po republice.“ Pocit užitečnosti byl prý k nezaplacení.
„A pak jsem taky hodně cvičila. A abych se jen nechválila, tak asi proběhlo víc skleniček vína než obvykle,“ doznává se smíchem.
Co podle jejího mínění celá zkušenost poznamenaná koronavirem vyjevila o společnosti? „Viděla jsem spoustu sounáležitosti, komunitní spolupráce, vzájemného respektu, vděku a radosti i nad tak nesexy komoditou, jako je pytel roušek,“ říká. Sama má skvělého manžela, takže doma se žádná ponorka nekonala.
„Obecně myslím, že jsme to zvládli fakt dobře, jak my jako rodina a přátelé, tak my v tom nejširším slova smyslu. Neříkám, že jsem nepotkala pár černých ovcí chrchlajících během vrcholu epidemie v obchoďáku bez roušky, které jsem neváhala vzorně poučit,“ poznamenává.
A pro případ, že by si omezení vycházení vynutila druhá virová vlna, soudí, že nejdůležitější je stanovit si vlastní režim, držet se ho a nepropadat letargii. „Sice to může znít otřepaně, ale nakonec je to opravdu to nejlepší. Najít si něco, co mi bude dělat aspoň trochu radost, jako v mém případě ten šicí stroj,“ popisuje.
Například chodit do přírody, sportovat. „Když jsem za pandemie chodila běhat do našeho lesoparku, mnohdy mi přišlo až komické, jaký se z nás stal národ sportovců. Dneska už tam vídám zlomek odhodlaných, ale za mě palec nahoru za každý spálený kilojoul,“ dodává.
Děti, byznys, latex
MOgirls: dívky k nepřehlédnutíMají jiskru, osobnost, často tetování a piercing, pestrobarevné vlasy, nekonvenční účesy. Nejsou otrokyněmi stereotypního diktátu ideálu krásy ani konvenčních společenských norem. Jsou zajímavé, protože jsou své. Magazín MOmag.cz dává šanci dívkám, které se nebojí vybočit. |
Pokud by měla vyzdvihnout jednu zkušenost, jeden pilíř svého života, který ční nad ostatní, byly by to její děti. „Jsou nekonečných zdrojem poznání, lásky a motivace, ale samozřejmě taky trénink pružnosti nervů a odolnosti ušních bubínků,“ říká.
Jakým je člověkem, však utvářel celý její život, celá sada zkušeností. „Moje povaha je hodně komplikovaná a nebudu zastírat, že mě utvářely i zkušenosti opravdu ošklivé, ale je mým úkolem se vypořádat i s nimi. Pracuji na tom,“ říká.
Prozrazuje, že její pracovní život je rozdělený na dvě docela odlišné části, na práci v rodinné online agentuře a na focení. „Líbí se mi půl dne budovat rodinný byznys a pak se navlíknout do latexu nebo se svlíknout a tvořit,“ shrnuje a s nadsázkou dodává: „Zatím bych na tom nic neměnila, plán je samozřejmě takový, aby rodinná firma dosáhla celosvětového věhlasu a já se dostala na obálku amerického Vogue.“
