Koulení sýra: kopec, úprk, nemocnice
Naprostý chaos, žádný přesah či hlubší smysl, čiré bláznovství. Ve znamení téhle charakteristiky se odehrává poslední pondělí v květnu na kopci Cooper´s Hill u anglického Gloucesteru.
Podle starodávné tradice se desítky soutěžících vrhají z kopce, aby dohonily kutálející se obrovské kolo sýru (značky Double Gloucester). Teoreticky vyhrává ten, kdo sýr dohoní, protože ten však dosahuje až rychlosti 112 kilometrů za hodinu, je to možnost vskutku jen teoretická: v praxi tak vítězí prostě ten, kdo se nejrychleji dostane za cílovou linii dole pod kopcem.
Třeštění kolem sýru má podle některých dohadů tradici sahající až k pohanské historii, jistá však jsou závěrečná resumé zdravotníků po každoročním sbíhání Cooper´s Hill: zlomené kosti, vyvrknuté kotníky, otřesy mozku.
Cynik by tak scénář celého podniku popsal jako "parta mladých mužů utíká za sýrem z kopce, dole je seškrábnou, naloží do sanitky a odvezou do nemocnice“.
Masopustní fotbal: hlavně žádné vraždy!
Odehrává se každoročně o masopustním úterý v městečku Ashbourne v kolébce fotbalu, Anglii, nicméně s fotbalem… toho nemá věru moc společného, kromě toho, že se točí kolem míče. Nepodobá se mu ani počtem hráčů, ani historií – a už vůbec ne pravidly.
Ostatně, těch není mnoho. To nejzákladnější oficiální zní prostě: žádné vraždění a zabíjení.
Hřištěm je celé město (kromě hřbitovů a městských zahrad), týmy tvoří desítky, ne-li stovky lidí, které se přelévají městem s cílem zmocnit se míče a třikrát s ním udeřit do soupeřova mlýnského kamene na konci města, který představuje "branku“. Balón se smí házet, smí se do něj kopat, zakázáno je však ukrývat ho v batohu či převážet v motorovém vozidle.
Vše ostatní je už věcí čistého, upřímného, brutálního násilí, jemuž je vymezeno osm hodin od dvou odpoledne do deseti večer.
Historie bizarní hry údajně sahá až do 12. století, kdy se ovšem místo míče měla používat hlava useknutá odsouzenci. Ashbournští si hru natolik oblíbili, že se jí místní odvedenci věnovali i v zákopech za první světové války… dokud se jí prý ostatní regimenty účastnící se válečného masakru neodmítly účastnit s tím, že je příliš brutální.
Fotbal v blátě: ta nejšpinavější kopaná
Ano, do míče se přitom sem a tam čutlo, ale… zapomeňte na ladné přihrávky, elegantní křivky a rychlá sólíčka. Dost práce totiž dal samotný pohyb po kolena v blátě – a právě tam se hrálo. Alespoň loni v červnu u severoněmeckého Brunsbuettelu, kde se u Labe utkalo šestnáct týmů v prvním ročníku Mistrovství světa ve fotbalu v blátě.
Zda se na něj ale někdy naváže, je sporné. Padání do bláta v urputné snaze dostat se k míči – a ten pak posunout kýženým směrem, totiž mělo k potěšení z fotbalu daleko….
Nicméně, nebuďme proroky. Uchytily se i bizarnější disciplíny.
Chess Boxing: prověří pěsti i mozek
Zkombinovat sport proslulý tvrdostí s hrou postavenou na přemýšlení napadlo v roce 1992 karikaturistu Ankiho Bilala a o jedenáct let později, poté, co se objevila v jeho komiksech, byla idea realizována v praxi.
Chess Boxing spojuje sporty ze zcela protilehlých pólů a pohled nabízí prostě bizarní: u šachové partie sedí dva borci s bandážemi na rukou, boxerskými trenýrkami, přes ramena přehozeny ručníky, aby neprochladli. To vše v ringu, šest kol šachů se totiž střídá se čtyřmi koly boxu (po dvou minutách).
A to vše ve vší vážnosti, nad soutěžemi bdí WCBO – World Chess Boxing Organization. Respekt a popularitu jí zjednal někdejší šampion v těžké váze Lennox Lewis, když se prohlásil za velkého fanouška Chess Boxingu. Motto WCBO zní: "Bojuje se v ringu, válčí se na šachovnici“.
