Na Craft 1000 Miles Adventure jste doběhl šest dní po posledním cyklistovi. Mrzí vás, že rozdíl nebyl ještě menší? V minulém ročníku byste prý dorazil do cíle spolu s posledními jezdci.
Po závodě mi to bylo tak nějak jedno. (smích) Jiná situace byla v polovině závodu. Tam to v jistou chvíli vypadalo, že se mi podaří dva cyklisty předběhnout. Nakonec se do toho ale opřeli a ujeli mi.
Jakou jste měl strategii na závod?
Z dřívější zkušenosti jsem věděl, že důležité je maximalizovat čas strávený pohybem a vše ostatní omezit na minimum. Vycházelo mi to na pět hodin spánku, dvě až tři hodiny na ranní vstávání, zastávky přes den a přípravu spaní. Šestnáct až sedmnáct hodin jsem byl v pohybu. Chtěl jsem denně ujít nebo uběhnout 80 kilometrů, nakonec to bylo o pár kilometrů méně. Například ale v cíli 500 mil jsem si dopřál pořádné jídlo, sprchu a spánek. A hned z toho byla půldenní zastávka.
Nejtěžší byla motivace
Kdy vám bylo nejhůře?
Fyzicky vždy, když přišla kombinace horko a asfalt. Ta bolí a nejde s ní téměř nic dělat. Pak také pár dní po startu, kdy mi díky nevhodnému oblečení otekly kotníky a já si asi tři dni myslel, že mám zánět achilovek. Nakonec se to srovnalo. Psychicky to bylo nejhorší v druhé části ve chvílích, kdy jsem třeba musel jít několik kilometrů mezi auty na hlavní silnici a okolo byly krásné kopce, kam jsem nesměl odbočit. A k tomu se tou dobou již připojoval stesk po domově.
Craft 1000 Miles AdventureLetos se jel podruhé. Loni startoval z nejvýchodnější dědiny Slovenska a končil ve Skalné na západě Čech, letos vyrazili závodníci opačně, z Hranic za Aší přes hory českého severního pohraničí a slovenské vnitrozemí opět do Nové Sedlice, která je ještě východněji než Užhorod. Závod je bez zabezpečení, podpůrné osoby či týmy jsou zakázané. Účastníci ale mohou využít vše, co jim trasa přinese včetně jakékoli nahodilé pomoci. To, co si závodníci vezou, s tím musí přežít. Evropa žádnou obdobu Craft 1000 Miles Adventure nezná, na světě se koná podobný závod jen na několika místech. |
Napadlo vás vzdát to?
Mám v povaze, že pokud už něco začnu, nerad to vzdávám. Navíc jsem měl dvě další motivace. Jednak jsem na jaře napsal organizátorovi závodu Honzovi Kopkovi, že to dojdu, a slovo se má dodržet. Zadruhé, pokud bych to vzdal, chtěl bych to třeba někdy v budoucnu zkusit napravit a musel bych to šlapat zase celé od začátku. (smích)
Byl to váš nejtěžší závod?
Myslím, že dobře zaběhnout stovku je stejně těžké jako dobře zaběhnout maraton, proto bych nerad mluvil o nejtěžším závodě. Spíš než nejtěžší bych použil slovo výjimečný, byl to výkon, se kterým člověk neměl zkušenost.
Co bylo nejobtížnější?
Účastním se několikrát ročně nonstop závodů, trvají čtyřiadvacet, ale třeba i sto hodin. Před startem jsem si myslel, že mě ani tenhle závod nemůže zaskočit. Opak byl pravdou. Přes všechnu fyzickou náročnost je největším problémem motivace: jak si ji po tak dlouhou dobu udržet? Dokud nás bylo na trati víc, nebyl to takový problém. Celou druhou půlku závodu jsem ale šel s vědomím, že za mnou už nikdo nejde a bojuji pouze sám se sebou. A občas jsem si byl těžkým soupeřem.
Co všechno jste si s sebou nesl?
Snažil jsem se vybavení omezit na minimum tak, aby s batohem šlo alespoň trochu běhat. Měl jsem karimatku a spacák (dohromady 600 gramů), dvě náhradní trika, pláštěnku, ponožky, náhradní vložky do bot. K tomu povinnou výbavu (GPS, rezervní baterky, čelovku, léky). To spolu s batohem vážilo 6,5 kilogramu. K tomu jídlo a pití, to jsem doplňoval cestou. Podle trasy závodu, kterou jsme dopředu znali, jsem měl připravený itinerář, kde by mělo být možné nakoupit. Jen tam bylo potřeba dojít včas.
Na filozofování nebyl čas
Pomohl vám někdo "zvenku"?
Kousek za Jetřichovicemi nás večer chytla prudká bouřka. V lese na křižovatce stál malý stánek a u něj dobrý člověk, který nás vzal k sobě domů. Takže místo mokré noci někde v lese nás čekalo luxusní spaní v povlečené posteli. Ještě jednou mu za to díky. Druhé cizí pomoci jsem se dočkal, když jsem po první bouřce na Klínovci zjistil, že moje stará pláštěnka moc nefunguje. Pro druhou půlku závodu jsem si objednal od Zebra sportu novou s osobním doručením přímo na trať a vše perfektně zafungovalo. V deštích a bouřkách na Slovensku jsem za ni byl moc vděčný.
Odpočinek s lahvovým, únava se ale neskryje.
Ve dvou se to lépe táhne. I na Craft 1000 Miles Adventure
Jaká byla vaše průměrná rychlost?
Mezi pěti a šesti kilometry za hodinu.
Jak se dá na takovýto extrém vůbec připravit?
Nijak speciálně jsem se nepřipravoval. Přípravou mi vlastně byly všechny ostatní dlouhé závody za roky předtím.
Co se vám při tak dlouhém závodě honí hlavou? Třídíte myšlenky, nebo běžíte v prázdnu?
Třídění myšlenek a hluboké filozofické úvahy moc nefungovaly. V podstatě celý závod jsem byl tak unavený a nevyspalý, že jsem toho nebyl moc schopen. A pokud nějaká hluboká myšlenka přišla, zaručeně jsem kvůli ní špatně odbočil. Celou dobu jsem tedy řešil hlavně trasu, jestli mám dost jídla a pití, kde nakoupit a kde spát.
Jak jste vnímal přírodu kolem, měl jste čas na kochání se?
Na to bylo času opravdu dost. A byla to jedna z věcí, která mě na tomhle závodě lákala.
Máte v hlavě nějaký další závod, kam byste rád?
Určitě se závody nekončím. Je řada krásných závodů, jichž se účastním již více let a pořád se na ně těším. Žádný nový vysněný závod v tuto chvíli nemám, je ale asi jen otázka času, kdy na něco narazím a řeknu si "To je ono!"
