„Volit by nás měli všichni pravicově orientovaní voliči, pro něž je osobní a ekonomická svoboda tou nejcennější životní hodnotou a kteří chtějí prožívat svůj život podle svých vlastních představ,“ říká šedesátiletý Turnovan, vysokoškolský učitel na Technické univerzitě v Liberci, fyzik a podnikatel Jarolímek v rozhovoru pro MF DNES.
Ve vašem medailonku na stránkách TSS mimo jiné píšete: „Budu hájit živnostníky a drobné podnikatele, kteří jsou pilířem svobodné společnosti, před šikanováním ze strany přebujelého byrokratického státu.“ Můžete to konkrétněji rozvést? Co je podle vás špatně, co dělá stát nesprávně a jaké je řešení?
Obrana živnostníků a drobných podnikatelů je jedním ze stěžejních bodů našeho programu, neboť tito lidé jsou zárukou ekonomické prosperity a svobodného rozvoje naší společnosti. Jim vděčíme za poměrně příjemný vzhled našich měst a obcí. V první polovině devadesátých let se zdálo, že tuto skutečnost chápe a respektuje nejen vrcholná politická reprezentace, ale i drtivá většina naší společnosti. Později však někteří levicoví politici podporovaní spřízněnými novináři začali podnikatelský stav špinit a dehonestovat. Začaly se mediálně rozmazávat různé skandální, z makroekonomického hlediska však zcela okrajové aféry. Národu začal být vštěpován obraz podnikatele, který si žije „na vysoké noze“ z práce svých zaměstnanců a na daních okrádá stát. Živnostník a soukromý zemědělec na tom nebyli mediálně o mnoho lépe. Zároveň začalo i legislativní „utahování šroubů“. Živnostník a drobný podnikatel musí platit povinné zdravotní a sociální pojištění, i když nevydělává, svobodné uzavírání obchodních vztahů s určitými spolupracovníky (tzv. Švarcův systém) je označeno za trestné. Živnostník a drobný podnikatel se stává „lovnou zvěří“.
Proč tak silná slova?
Protože na jeho pochybení číhá více než desítka kontrolních institucí vybavených právem udílet pokuty. Frontální útok na živnostníky a drobné podnikatele pak přišel s nástupem Andreje Babiše k moci. Jeho nesmyslná elektronická evidence tržeb vyvolala ve společnosti atmosféru podezírání a závisti. Vláda, která zbytečně promrhává desítky miliard z kapes daňových poplatníků, si dovolí vyčítat provozovateli venkovské hospody, jehož podnikání je mnohdy spíše službou veřejnosti, že trochu pokrátí svoje příjmy a ušetří pár korun na daních. Stejnou absurditou jsou zbytečná kontrolní hlášení plátců DPH a zcela neodůvodnitelná povinnost platit DPH z faktur, které ještě nebyly uhrazeny. Samostatnou kapitolou jsou restrikce vůči podnikatelům v oblasti obchodu a služeb, zdůvodňované protiepidemickými opatřeními. Babišova vláda zneužila koronavirové hysterie k útoku na svého „třídního nepřítele“.
Jste v čele kandidátky v Libereckém kraji, proto se ptám: Existuje nějaké téma z tohoto regionu, které byste chtěl přenést v případě vašeho zvolení na půdu Poslanecké sněmovny? A vyhovuje vám vlastně systém rozdělení samosprávy na kraje?
Rozdělení na samosprávné kraje považuji za rozumné, otázkou zůstává vhodnost jejich teritoriálního vymezení. To současné převzalo s nepatrnými odchylkami krajskou strukturu unitárního státu z padesátých let, a tudíž vůbec nerespektuje, zřejmě záměrně, historickou českomoravskou hranici. Nepovažuji to za příliš šťastné, je to však spíše téma pro moravské kolegy.
Rozhovory s lídryRozhovorem s Otto Jarolímkem, krajským lídrem uskupení Trikolora Svobodní Soukromníci, začíná představení hlavních stran, které v říjnových volbách usilují v Libereckém kraji o křesla v Poslanecké sněmovně. Pořadí určil výsledek posledních sněmovních voleb a u stran, které v nich tehdy nekandidovaly, průzkumy veřejného mínění. |
A to téma?
V návaznosti na krajskou politiku si dovolím připomenout jeden obecně krajský problém a konkrétněji jej ilustrovat na příkladu z kraje Libereckého. Fond dopravní infrastruktury by měl pamatovat i na silnice II. a III. třídy, které jsou ve vlastnictví krajů a na mnoha místech se nacházejí ve velmi špatném stavu. Krajům však na jejich opravy a rekonstrukce často scházejí finance. Na druhé straně Babišova vláda, která svým diletantismem vytvořila astronomický státní dluh, vymýšlí zcela zbytečné mnohamiliardové investice v oblasti dopravní infrastruktury, jejichž jediným výsledkem bude devastace naší krajiny a znehodnocení majetku našich občanů. O prospěšnosti výstavby vysokorychlostní železnice vědí své mnozí obyvatelé krajů Středočeského, Jihomoravského a Vysočiny. Analogický, byť rozsahem mnohem menší problém, má i moje rodné město Turnov. V době, kdy je třeba především ozdravit státní finance, se oživuje velmi kontroverzní projekt zkapacitnění silnice I/35 v úseku Turnov – Jičín, to jest v úseku protínajícím území Českého ráje. Jeho součástí je i nesmyslný plán takzvaného jižního obchvatu Turnova. Mnohá města po obchvatech touží, tento je však zcela zbytečný, neboť stávající průtahová komunikace má stále ještě velké kapacitní rezervy, a jeho výstavba by přinesla pouze poškození krajinářsky zajímavého území na okraji CHKO Český ráj a již zmíněné znehodnocení majetku našich občanů.
Při zahájení volební kampaně jste například řekl, že vaší programovou doménou je školství a že chcete mladou generaci vychovávat k národní hrdosti a k úctě k odkazu předků a historii. Dále jste uvedl, že to můžeme udělat, když tyto atributy zůstanou. Pojďte prosím říci, jakým způsobem je zachovat? A co byste chtěl v oblasti školství a výchově mladé generace udělat? Jaké jsou vaše plány?
Národní hrdost a úcta k odkazu našich předků by měla být pěstována především v rodinách a v nich by měla být předávána z generace na generaci. Neméně důležitou roli však v této věci musí sehrávat i škola. Ve výuce dějepisu by měla být zdůrazňována tisíciletá tradice české státnosti. Větší důraz musí být položen i na výuku češtiny. Nijak nezpochybňuji důležitost výuky cizích jazyků, pro mezinárodní komunikaci jsou nezbytné. Význam používání kvalitní češtiny v mluvené i psané podobě však nesmí být snižován. Český jazyk patří k nejdokonalejším na světě, bohatstvím slovní zásoby i možností pro vyjádření jemných významových odstínů předčí všechny takzvané světové jazyky. Určitý pokles úrovně vyjadřovacích schopností ve veřejném prostoru, k němuž přispívají i někteří žurnalisté, je pro nás varovným signálem. Z hlediska celkové koncepce našeho školství jsou však toto pouze dílčí detaily.
A co je tedy důležitější?
Nejdůležitější je uplatnění zásady umožnit každému člověku dosažení takového vzdělání, které odpovídá jeho intelektuálním schopnostem a psychickému založení. Nemá smysl tlačit prakticky založené a často manuálně zručné mladé lidi k vyšším formám vzdělání a naopak ubíjet talent nadaných žáků neustálým „přežvykováním“ zjednodušených a tudíž deformovaných pohledů na různé jevy. Zvláště u těchto žáků je nutno upřednostnit rozvoj jejich analytického myšlení před snahou něco je „naučit“, přičemž nejvhodnějším nástrojem k dosažení tohoto cíle je správně pojatá výuka matematiky. K naplnění výše uvedené zásady by měla vést řada konkrétních kroků a opatření, jakými jsou například včasná diferenciace spojená s podporou víceletých gymnázií a s úpravou jejich studijních plánů, rehabilitace učňovského školství či reforma vysokoškolského studia. Samozřejmostí je co nejrychlejší zrušení plošné inkluze jako nejkřiklavějšího babišovsko-socialistického nesmyslu v této sféře.
Pojďme ještě do regionu. Byl jste radním a zastupitelem Turnova. Je zkušenost z „malé“ regionální politiky dobrou školou pro tu „velkou“, celostátní?
Určitě. I v komunální politice je nejdůležitější nalezení přijatelného programového průniku a racionálního řešení konkrétních problémů. Stejně tak je v komunální i ve „velké“ politice nutná orientace v různých oblastech života společnosti, schopnost rozhodovat se a nést odpovědnost za svá rozhodnutí. Žádný politik, ani komunální, se nesmí schovávat za stanoviska odborníků. Ti mohou dávat svá doporučení, rozhodovat musí vždy politik. Komunální politika se odehrává na hřišti vymezeném „velkou“ politikou, je v ní méně ideologie a více pragmatismu. I komunální politik by však měl být schopen zaujímat stanoviska k celospolečenským problémům a vizím. Jsem proto ostražitý vůči různým sdružením nezávislých kandidátů, kteří často dávají ostentativně najevo svůj odpor k politickým stranám a nezájem o „velkou“ politiku. Takový přístup je možná akceptovatelný v malých obcích s několika stovkami obyvatel, větší obce a města by měli řídit lidé spjatí s nějakou jasně programově vyprofilovanou politickou stranou. S prosazováním se takzvaných nezávislých kandidátů souvisí i růst vlivu politického hnutí Starostů, které dle mého názoru do „velké“ politiky nepatří. Zásada „Budeme řídit stát jako naši vzkvétající obec“ je v této sféře stejně nedostatečná, jako babišovské „Budeme řídit stát jako prosperující firmu“.
