Práce probíhají ve všech patrech, dělají se nové omítky a vybourávají původní průchody, které byly v pozdějších letech zazděné. Ale nejdůležitější fází je odstranění zhruba půlmetrové navážky z rajské zahrady, která je uvnitř objektu
„Veškerá vlhkost z ní šla desítky let do budovy. Díky odstranění mohou stěny pořádně vysychat a podaří se nám zbavit plísně,“ popisuje správce areálu kláštera, umělecký sochař Jan Řeřicha.
Stavební odpad promíchaný se zeminou tu ležel desítky let pravděpodobně z doby přestavby na dětskou psychiatrickou léčebnu, která v areálu byla od 60. let minulého století.
„Zbourali tehdy část severozápadního průčelí kláštera a vybudovali tam kotelnu. Stavební suti se zřejmě zbavili tak, že ji prostě navezli sem,“ domnívá se Řeřicha.
Prostor kulturně ožije
Ještě do konce roku chce Řeřicha terén zahrady srovnat a postavit lešení potřebné k rekonstrukci venkovní terasy, která je značně poškozená. Do prosince chce také stihnout opravit chodbu v jednom z křídel a refektář neboli jídelní sál.
„Rád bych tam uspořádal vánoční akci, například koncert. Čeká nás ale ještě hodně stavebních úprav, aby tu lidé neprocházeli staveništěm,“ podotkl.
Vánoční setkání má být zároveň první vlaštovkou k dalším kulturním akcím. V příštím roce by se mohly jak v refektáři, tak v obnovené vnitřní zahradě konat koncerty a další akce.
Do záchrany kláštera se pražský sochař pustil v roce 2014, kdy získal areál do pronájmu od řádu augustiniánů. Stavební práce provádí z vlastních finančních zdrojů, za pomoci desítek dobrovolníků (psali jsme o tom zde).
„Přijde mi škoda, že takový objekt leží ladem a nekonají se tam žádné kulturní či společenské akce. To bych chtěl pomoci změnit,“ říká jeden z nich, Stanislav Hrdlička z Ročova, který je současně předsedou spolku Moje Ročovsko.
Klášter byl zrušen v roce 1950 a řeholníci z něj byli vyhnáni. Poté sloužil jako vězení, kasárna a následně do roku 1995 jako dětská psychiatrická léčebna.
