„Zadání jsme dostali dopředu. Ale tady jsme si to špatně naměřili, tak jsme to museli dvakrát strhnout,“ líčil učeň 3. ročníku Střední školy technické Most Jiří Angermayer. „Podlahu budeme dělat až nakonec. Uvidím, jestli to vůbec stihneme včas,“ přemítal během středečního závěrečného dne soutěže.
Cech obkladačů ČR soutěž pořádal už jedenáctým rokem s několika cíli. „Porovnat dovednost jednotlivých účastníků i škol, ale i propagovat řemeslo jako takové,“ uvedl ředitel cechu Martin Pertl.
Soutěž nutí sedmnácti či osmnáctileté mladíky pracovat pod tlakem a co nejlépe, což je později čeká i v zaměstnání.
„Každý si volí svůj postup. Je možné nechat třeba podlahu nakonec, ale hrozí, že už na ni pak nebude moci vstoupit, když bude chtít něco doopravit,“ přibližuje Pertl.
Pro někoho byla těžká už příprava, třeba počítání materiálu. „Matematika je u hodně učňů velký problém,“ poznamenal Pertl.
Kvůli špatným výpočtům se i bouralo
Jiné páry špatně vyměřily plochu, takže bouraly skoro hotovou podlahu či předělávaly stěny koutu.
„Hodnotíme všechno. Přípravu, provedení, postup. Měli by být připravení a pracovat samostatně. Když zjistíme, že jim někdo radil, třeba mistr, strhneme body,“ říká hodnotitel Eduard Justa.
Soutěž nakonec ovládla dvojice David Hřebec a Petr Červený z Brna. Mostečtí učni podlahu dokončit nestihli a skončili až osmí. Ale nebyli jediní, kdo celou práci nestihl včas.
Úplně dokonalou práci neměl nikdo. U učňů je ale podle organizátorů pochopitelné, že ještě nezvládají vše. Podstatné je, že se v praxi přesvědčili, že k úspěchu je třeba jak zručnost, tak dobrá příprava.
„Určitě je to řemeslo, které má budoucnost. Keramický materiál je ekologický, nehořlavý, bude tady pořád. Třeba v Praze si dobrý obkladač vydělá i 60 až 70 tisíc měsíčně,“ upozornil Justa.
