Hanojské Hřensko však zůstane i nadále ostudou. I bez té skály.

Tu skálu jsem poznal, v r. 1949 jsme tam jeli na zájezd  autobusem z Jihlavy. Pro moji maminku po prvé po válce to byl velký zážitek. Hřensko samo ovšem bylo ještě liduprázdné.

A 4 roky byla ta silnice zvrena jen kvuli tomu, ze se uradove domlouvali, kdo ma uvolneni silnice zaplatit. Zakon to totiz umoznoval obema bastam byrokracie. Jenom si tak nejak davali galantne prednost. Chudaci lidi z Hrenska, na ty se celou tu z vysoka dobu kaslalo.

Což je u nás úplně normální stav.