Miroslava Holubová vede už 16 let základní školu na litvínovském sídlišti Janov, v romském ghettu. V místě, k němuž lidi často váže, jak jsme při povídání zjistily, i přes jeho pověst a problémy zvláštní pouto. V rozhovoru mluví o stabilitě pedagogického sboru, drogách mezi žáky či o tom, jak se loni s těžkým srdcem ze sídliště odstěhovala.
Jste v téměř čtyřicetileté historii školy teprve druhá ředitelka. To se zdá jenom mně jako unikát, nebo to unikát opravdu je? Popravdě řečeno, nevím, protože nesleduji, jak se ředitelé střídají na jiných školách. Každopádně jste mi připomněla, jak všechno neskutečně letí. Já jsem předtím vedla zvláštní a mateřskou školu, přičemž jsme sídlili ve vilové části Janova. V rámci optimalizace se začalo řešit spojování škol. Původní plán byl jiný, ale nakonec se ta moje zvláštní škola sloučila právě s janovskou základkou. Já se pak přihlásila do konkurzu na nového ředitele a uspěla jsem. Tím jsem přebrala štafetu po panu Juliu Nohavovi, který tu byl prvním ředitelem.
Drogy v mnoha janovských rodinách jsou, to všichni víme. Stejně tak víme, že někteří žáci jsou uživateli lehčích i tvrdých drog, ale nedochází k tomu ve škole.
Miroslava Holubováředitelka litvínovské ZŠ Janov
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
