Martin Rozsypal se stal soudcem letos v dubnu. Oblékat talár s vínovým lemováním si mladý muž přál už při nástupu na právnickou fakultu.
„Během studia jsem absolvoval několik stáží na soudech a jen jsem si potvrdil, že tohle skutečně chci,“ vypráví v jedné z jednacích síní Okresního soudu v Ústí nad Labem, kde řeší případy civilní agendy.
Se severem Čech se teprve seznamuje. Pochází z Jičína. Později přesídlil do Prahy, kde po škole pracoval jako asistent soudce.
Rozhodl se přihlásit do výběrového řízení, jehož prostřednictvím hledal ústecký krajský soud kandidáty na soudce, kteří by po jmenování pracovali na okresních soudech v jeho působnosti.
„Byl to jeden z prvních konkurzů, do kterého jsem se mohl po zvládnutí justičních zkoušek přihlásit. Příliš jsem neřešil místo, kde budu působit, chtěl jsem hlavně soudit a tady byla šance,“ pokračuje.
Perou se s pověstí „jednoho z nejpomalejších soudů v Česku“
Jedním si už teď může být jistý: jeho soudcovská kariéra se začala psát na velmi specifickém pracovišti, za jaké lze ústecký okresní soud v českém justičním prostředí bezesporu označit.
Ústecký okresní soud
|
Desítky let se tu perou s pověstí „jednoho z nejpomalejších soudů v Česku“, což je všeobecně známá, ovšem ve skutečnosti jen velmi zjednodušená a povrchní charakteristika.
Za zdmi střekovské budovy se vedle extrémního zatížení starými nedodělky museli a musejí potýkat také s přívalem nových případů často vycházejících ze sociální struktury obyvatelstva a v neposlední řadě také s na české poměry výjimečnou fluktuací.
Právě čísla vztahující se ke stavu soudců nezasvěceného člověka vyloženě bijí do očí. Od roku 2015, od něhož redakce statistiky prozkoumala, přišlo na ústecký okresní soud 21 nově jmenovaných soudců. Jedná se o nejvyšší číslo v republice za dané časové období.
Na druhém místě je v tomto ohledu Okresní soud Ostrava (20) a na třetím pak Městský soud Brno (18). Nejedná se o posily „navíc“, nýbrž o nástupce soudců, kteří odešli. Těch bylo v Ústí od roku 2015 celkem 22.
Jsme taková přípravka pro krajský soud, říká předseda
Dva zmíněné soudy se ovšem s ústeckým těžko srovnávají. Zatímco v Ostravě a v Brně působí osmdesát soudců, v Ústí je to 36 (podle tabulek ministerstva spravedlnosti by to mělo být 37). U Labe se tedy za necelé čtyři roky mezi soudci změnila více než polovina tváří.
„Jsme taková přípravka pro krajský soud,“ pousměje se předseda ústeckého okresního soudu Lubomír Hrbek. Z 22 odchodů jich bylo opravdu nejvíc na „kraj“ - sedm.
„Krajský soud také potřebuje doplňovat novými soudci, které si vybírá na soudech prvního stupně v kraji. A u nás se sešly dva zásadní faktory. Jednak jsme vždy měli kvalitní soudce a jednak u nich není problém s přechodem, protože jdou jen do vedlejší budovy. Ne každému se totiž chce dojíždět třeba z Chomutova,“ vypráví Hrbek.
Soud označuje i za odrazový můstek. „Mnoho soudců se přihlásí do severočeského regionu s tím, že dostanou šanci začít soudit, ale brzy se nechají přeložit,“ vypráví Hrbek.
„Třeba loni v listopadu odešel kolega, který sliboval, že tu zůstane, ale po dvou a půl letech si začal vyjednávat přestup do Prahy a odešel. Já jsem tím sice získal příslib příchodu dalšího soudce, ten ovšem nedorazí hned, ale až po jmenování, na které můžu čekat několik měsíců,“ dodává Hrbek.
Za stážisty nejsou náhradníci
„Nový soudce se pochopitelně musí zapracovat, nastudovat si případy zděděné po svém předchůdci, naučit se soudit,“ zmiňuje nevýhody častých změn v týmu.
Potýká se ale ještě s jedním druhem odchodů, a to v podobě stáží na krajském soudu. Za ty ovšem nemá náhradníky. Náhrada není ani za mateřské dovolené, které jsou tady vzhledem k nízkému věku soudců také časté.
„Postižený“ je tím aktuálně především trestní úsek. A jak ukazují čerstvé statistiky ministerstva spravedlnosti, v Ústí se případy trestní agendy řešily nejdéle v republice.
„Nedodělků už máme radikálně méně než před několika lety, ale personální situace po několika relativně příznivých letech teď není zrovna nejlepší,“ podotýká Hrbek
„Hrozí tak, že délky řízení, které se během posledních pěti let podařilo výrazně zkrátit, by se mohly opět začít prodlužovat,“ doplňuje Hrbek s tím, že s předsedou krajského soudu Lubošem Dörflem jsou neustále v kontaktu.
Výkonnost soudu zůstává vysoká
Byť má Hrbek za současné situace ke spokojenosti v personální oblasti daleko, chápe prý Dörflovu potřebu řídit co nejlépe svůj soud, který se také potýká s nedostatkem soudců a náročnými případy.
„Na okresních soudech začali likvidovat tisíce kauz, které tam roky ležely, což přinášelo odvolání, která se řeší u nás. Musel jsem tedy začít posilovat odvolací úsek, což se podařilo,“ říká Dörfl.
„Letos nabíráme na stáže především na první stupeň trestního úseku. Máme tu často komplikované kauzy a já nemůžu dopustit, aby jejich řešení trvalo roky. Bohužel, jiný rezervoár než okresní soudy nemám,“ dodává Dörfl.
Sám nevidí ve fungování podřízeného ústeckého okresního soudu žádný problém.
„I když ty neustálé personální změny mohou vypadat děsivě, výkonnost tohoto soudu zůstává vysoká. Situací na něm nejsem jakkoli znepokojen,“ podotýká Dörfl. Pravdou je, že ústecký okresní soud dlouhodobě patří v Česku k vysoce efektivním.
Z některých případů jsem byl trochu v šoku, říká soudce
Předseda Hrbek k tomu dodává: „Ten soud pracuje, funguje. Je ale potřeba vidět tu obrovskou míru obětavosti jednotlivých soudců.“
Své o tom ví soudce Michal Roubíček. Rodilý Pražan se po absolvování výběrového řízení v roce 2014 ocitl na trestním úseku ústeckého okresního soudu.
„Chvilku mi trvalo, než jsem se s tou agendou sžil, a přiznávám, byl jsem z některých případů trochu v šoku, což bych vysvětlil zdejší poněkud specifickou sociální strukturou obyvatelstva. Dalším šokem bylo, že tu na mě spadlo 120 neskončených věcí, což je na trestního soudce neuvěřitelné číslo,“ říká Roubíček.
„Celorepublikově to bývá do třiceti a už se mluví o přetížení. A stáří těch věcí bylo strašlivé. V roce 2014 jsem třeba soudil nezaplacené výživné, které bylo obžalované v roce 2006,“ vzpomíná Roubíček s tím, že mu angažmá na ústeckém okresním soudu ukázalo, co člověk vydrží.
Dva roky jsem fakt potil krev, přiznává soudce Roubíček
Když na něj nastoupil a viděl množství případů, nezbylo mu nic jiného než soudit tři dny v týdnu. „V práci jsem trávil denně dvanáct hodin. Zhruba dva roky jsem fakt potil krev. Trestní úsek byl tehdy opravdu v těžkých problémech,“ pokračuje Roubíček.
Záhy se stal místopředsedou trestního úseku a tvrdou práci ordinoval i ostatním soudcům. Zároveň změnil strukturu fungování administrativy, aby více pomáhala soudcům s jednoduššími úkony.
Teď už ale soudí právě v budově stojící jen „přes dvůr“. Je na dlouhodobé stáži na krajském soudu, přičemž se příliš nepočítá s tím, že by se na okresní soud ještě vrátil. První nabídku na stáž před třemi lety odmítl, kývl na druhou.
„První nabídka přišla podle mého velmi brzy, a navíc by nebylo korektní, kdybych odešel, když jsem v té době jasně hlásal, jak nás trápí fluktuace. Přiznávám, bál jsem se, jestli někdy dostanu nabídku další,“ vypráví.
„Tu jsem už přijal. Cítil jsem, že moje strategie, kdy jsem kolegům neustále opakoval, že musíme makat, protože to za nás nikdo jiný neudělá, se už nesetkávala s úplným pochopením,“ dodává Roubíček.
Každý měsíc padesát případů
Personální nestabilitu v bývalém působišti označuje za obrovský problém. Zmiňuje pak především změny soudců na trestním úseku v průběhu již běžícího hlavního líčení.
Pokud totiž všichni účastníci procesu nesvolí, aby nový soudce pokračoval, kde jeho předchůdce skončil, musí se podle zákona začít od úplného začátku.
Ministerstvo spravedlnosti začalo před několika lety doplňovat řady soudců formou takzvaného dynamického modelu s vizí upřednostňovat soudy s vysokým počtem nedodělků.
To se týká právě především severočeských, kde se justice potýká s nevyřízenými případy z minulosti, kdy byly soudy značně personálně poddimenzované.
„Ten model nám velmi pomohl. Nešťastné však bylo, že se nenechal v úplně čiré podobě. Ministerstvo začalo stropovat některá kritéria. Zastropovali třeba míru, jakou se zohledňuje množství nedodělků, míra odvolání a efektivita, tedy kritéria, kde právě ústecký okresní soud na stanovený strop naráží,“ sděluje Roubíček.
Na soudu by se „uživilo“ deset dalších soudců
„Je zde velké množství nedodělků, ale zpracovávání agendy je kvalitní a vysoce efektivní. Proti tomu však jde bodové znevýhodnění o počet jmenovaných soudců za určité období, což by bylo logické, pokud by šlo o čistý přírůstek,“ pokračuje.
„V Ústí naskakují čísla jmenovaných soudců, ale tomu korespondují odchody, je tedy takto znevýhodňován již jen tím, že se podaří zachovat stávající stav,“ doplňuje Roubíček, jenž se na severu Čech usadil s rodinou.
Podle něj by se na soudu „uživilo“ deset dalších soudců napříč všemi úseky. Na druhou stranu připouští, že každý soudce navíc znamená další administrativní pracovníky, jejichž hledání je vzhledem k nízkým platům v justici čím dál náročnější. Problémem by byla i kapacita budovy soudu.
Podle ministerstva spravedlnosti nemůže být o zvyšování počtu soudců v Ústí řeč.
„Stávající počty soudců odpovídají aktuálním potřebám soudů. Ministerstvo dělá každoročně nový propočet, který vychází z aktuálního nápadu a reflektuje stávající potřeby soudů,“ uvedl mluvčí resortu Vladimír Řepka.
Soudce bych potřeboval tady, ne na stážích, míní předseda
Předseda Lubomír Hrbek souhlasí, že rozšiřování řad není potřeba. Ovšem s dodatkem: „Mně by stačilo těch 37 tabulkových soudců, ale potřeboval bych je skutečně mít tady, nikoli pětinu z nich na stážích či mateřských dovolených.“
Nával práce pociťuje na vlastní kůži i Martin Rozsypal. Po nástupu na soud zdědil tři stovky nedokončených případů po dvou soudcích, kteří skončili.
Především nesplacené úvěry a nezaplacené jízdné, na což jsou severní Čechy extrémně „bohaté“. Než jich část „zlikvidoval“, nepřibývaly mu nové případy. To už ale nyní neplatí. Za měsíc mu tak přistane na stole pětačtyřicet až padesát nových věcí.
Využít soud k zaučení a pak zmizet třeba právě do Prahy prý neplánuje. „Určitě jsem nepřišel jen s vidinou dostat se do systému a za chvíli utéct jinam. Já jsem sem přišel s tím, že tu zůstanu,“ říká.
Statistické zajímavosti soudů v kraji za rok 2018
zdroj: ministerstvo spravedlnosti |