Narkomana střelili do hlavy, nález zbraně k objasnění nepomohl
Když se loni na začátku května čistilo v Bílině koryto stejnojmenné řeky, našli dělníci pod jedním z mostů zbraň. Jednalo se o pistoli. Podle nánosu rzi bylo jasné, že ve vodě ležela opravdu hodně dlouho.
O nezvyklém objevu okamžitě informovali místní policisty, kteří neváhali a spojili se s kriminálkou. Vzpomněli si totiž na dvacet let starý případ neobjasněné vraždy, při jehož vyšetřování se tehdy policistům vražednou zbraň najít nepodařilo.
Stalo se to 15. června 1998. Zfetovaný Jaroslav Růžička se v půl jedenácté večer vracel domů, do bytu své matky a nevlastního otce, kam už ovšem nedošel. Na chodbě paneláku osmnáctiletého problémového mladíka někdo střelil pistolí do hlavy.
„Beze zbytku naplňoval označení známá firma. Byl to místní feťák, hodně problémový člověk. Policie ho řešila prakticky neustále,“ popisuje oběť vedoucí odboru obecné kriminality krajské policie Martin Charvát. „Podle pitvy byl v době vraždy pod vlivem pervitinu.“
Vyšetřování nikam nevedlo. Policisté se k dnes již odloženému případu v minulosti vrátili několikrát. Naposledy právě loni v květnu po nálezu zbraně.
„Před těmi dvaceti lety ji policie hledala dokonce právě i v řece nedaleko místa činu u jednoho z mostů. Měla totiž poznatek, že pachatel utekl přes řeku a odhodil ji. Svědectví ale podle všeho nebylo přesné. Pátralo se tehdy pod špatným mostem,“ přibližuje Charvát.
Pistole je ovšem vzhledem ke svému stavu již nepoužitelným důkazem. Její prozkoumání nepřineslo nic konkrétního. „Že je vražedná, si bohužel můžeme jen myslet,“ podotýká Charvát.
Jeho kolegové se ale nezabývali jen zbraní. Znovu otevřený případ si důkladně nastudovali a vyslechli několik lidí včetně rodinných příslušníků zavražděného mladíka. „Nikam nás to neposunulo, a tak věc znovu založíme,“ dodává Martin Charvát.
Neznámý vrah i oběť. Zavražděného našli v septiku na pile
V případech označovaných za pomníky policisté neznají totožnost pachatele. Existují však i takové, kdy je pro ně neznámé také jméno oběti a vše je tak ještě větší záhadou. I takový mají ústečtí kriminalisté „v šuplíku“.
V září roku 2005 vyrazili do areálu pily ve Střížovicích na Litoměřicku poté, co obdrželi oznámení, že tam fekální vůz při čištění septiku nasál kus oblečení a lidskou kost. Nakonec jímka vydala celou lidskou kostru. Na lebce byla patrná rána po tupém předmětu.
„Myslíme si, že se jednalo o plosku kladiva. V přilehlé dílně jsme našli jedno, které by odpovídalo. Ale nebylo na něm nic patrné,“ popisuje Martin Charvát.
Podle pitvy se jednalo o muže středního věku vysokého asi 170 centimetrů. Kdy k činu došlo, lze jen velmi hrubě odhadnout. V septiku mohl ležet půl roku, ale i několik let.
„Zaměřili jsme se samozřejmě na všechny lidi, kteří tou pilou prošli, a zjistili jsme, že se tam střídali zahraniční dělníci, zejména ukrajinští,“ pokračuje Charvát. Právě spor mezi dvěma dělníky je podle policie nejpravděpodobnější verze toho, co se tehdy stalo.
Pátrání kriminalisty zavedlo právě až na Ukrajinu, konkrétně do Svaljavské oblasti, odkud dělníci na pile pocházeli. „Spolupracovali jsme s tamní policií, ale k ničemu nás to nepřivedlo. Dodneška je tak pro nás neznámá jak oběť, tak pachatel,“ krčí rameny Charvát.
Po mrtvém muži se nikdy nikdo nesháněl. Ani v Česku, ani na Ukrajině. „Tito dělníci jsou zvláštní sorta lidí. Spousta z nich nemá žádné rodinné zázemí, a tak ani nemusí někomu chybět,“ dodává Charvát.
Nyní už každopádně vrahovi trest nehrozí. Případ byl totiž promlčen.
Na chodbě v paneláku dostal mafián osm ran
Naléhavý hlas oznámil 4. listopadu 2006 před osmou hodinou večer na tísňovou linku záchranky, že na chodbě paneláku v mostecké ulici Jiřího Wolkera leží muž v louži krve.
Zdravotníci už mu ale pomoci nemohli. Sedmadvacetiletého Filipa Popelku předtím někdo osmkrát střelil do trupu a on vykrvácel kousek od dveří bytu své přítelkyně.
Co přesně se tehdy uvnitř domu stalo, není jasné. Neexistuje žádný přímý svědek. Lidé z okolních bytů prý ani nic neslyšeli. Podle věcí, které měl zavražděný tehdy u sebe, se vracel z paintballu. Svého vraha možná po zaparkování auta sám pustil dovnitř paneláku.
„Bylo tam totiž svědectví, že nějakému muži držel dveře, ale nebavil se s ním,“ vrací se k více než dvanáct let staré vraždě Charvát.
Policistům se podařilo sehnat i svědky, kteří viděli, jak dům v době, kdy mělo k činu dojít, opouští maximálně třicetiletý muž střední postavy v tmavém oblečení s černou kšiltovkou na hlavě a žlutou taškou v ruce.
Vyšetřovacích verzí bylo vzhledem k mladíkovým aktivitám několik. „Půjčoval peníze. Nabízelo se tedy, že se ho zbavil nějaký dlužník. Mohlo se jednat i o vyřizování účtů nebo boj o vliv. Byla to totiž figura z mosteckého podsvětí. V minulosti byl zapletený do několika kauz, které jsme vyšetřovali,“ doplnil Charvát s tím, že oběť v době činu vlastnila restauraci v Bílině a byla spolumajitelem sázkové kanceláře v Mostě.
Ve hře byla i varianta nájemné vraždy. Vyloučený je loupežný motiv. Filipovi totiž vrah nic neukradl.
O tom, že byl Popelka problémový člověk, svědčí i fakt, že byl několikrát trestaný za ublížení na zdraví. V době vraždy navíc stál před soudem ve známém případu mosteckého klubu Neprakta.
Do podniku se tehdy chtěla násilím dostat parta mladých mužů, mezi nimiž měl být právě i Popelka. U sebe měli boxery nebo tyče. Na místě proto došlo ke konfliktu s ochrankou. Její členové dva z útočníků v sebeobraně zastřelili.
V případu Popelkovy vraždy se policisté nedobrali ničeho konkrétního, neměli podezřelého. Nakonec tedy museli věc odložit a v současné době už je promlčená.
Bohatého německého seniora zachránil vadný zámek
Dvaasedmdesátiletý Franz Graf plánoval v nejbližší době zajet do servisu, aby se mu tam podívali na rozbitý zámek kufru jeho auta. Malá starost mu ale nakonec zachránila život.
Německý senior, jenž žil v Teplicích a o kterém se vědělo, že je movitější, šel 8. března 2011 ráno do garáže v teplické části Řetenice pro své auto. Když vyjížděl, přepadli ho dva maskovaní muži. Natlačili ho na zadní sedadlo a odjeli.
„Zastavili na odlehlém místě, kde ho vytáhli z auta, sebrali mu hodinky, tisíc eur a platební kartu. Snažili se z něj dostat PIN, on si nějaký vymyslel,“ líčí Charvát.
Následně ho hodili do kufru a dál vozili po Teplicku. Zastavili v místě, kterému se říká Kraví háj. „Otevřeli kufr a jeden z těch pachatelů ho střelil. Pak kufr zavřeli a vůz zapálili,“ vzpomíná Charvát.
Franz Graf ale právě díky vadnému zámku vylezl. Doplazil se o kousek dál, opřel se o strom a sledoval, jak jeho auto pohlcují plameny.
Policisté na místo dorazili poté, co si všimli, že z místa stoupá hustý dým. Bylo už odpoledne a po důchodci v tu chvíli už několik hodin pátrali. Když ho totiž ráno dvojice mužů přepadla u garáže, viděl to majitel jiné garáže a policii okamžitě zalarmoval. Do rozsáhlé pátrací akce se zapojil i vrtulník. „Možná se toho zalekli a loupež se kvůli tomu zvrtla,“ odhaduje Charvát.
Když k Franzi Grafovi přijeli záchranáři, mysleli si, že se budou muset postarat o podchlazeného starého pána s několika šrámy po fyzickém násilí. Po chvíli si ale všimli, že je postřelený.
Senior pachatele policistům popsal. Podle něj byl jeden z nich vysoký kolem 180 centimetrů, štíhlý s výrazným nosem. Oblečený do tmavé bundy a modrých kostkovaných kalhot. Druhý byl menší, podsaditý. Také v tmavém oblečení. Oba mluvili česky.
Policisté si zajistili videozáznam z jedné z teplických firem, na kterém je vidět, jak jsou pachatelé ono ráno za ním. Nešlo však o kvalitní nahrávku. Muži se nepokusili použít platební kartu u nás ani v Německu.
Policisté měli podezřelé, případ však nakonec v srpnu 2011 odložili. Pak se k němu ještě několikrát neúspěšně vrátili.
Franz Graf sice přežil, ale útok se na něm významně podepsal. Do té doby vitálního člověka hrůzný zážitek psychicky zničil.
