„Pracovně hře říkáme kuchyňský horor a perfektně se nám s Ústím prolíná,“ uvedla režisérka z Prahy, která si Herz dala jako svůj umělecký pseudonym už při studiu v Brně. „Tehdy mě brali za exota,“ usmívá se. Dnes ji někteří divadelníci naopak označují za vycházející hvězdu divadelní avantgardy.
Barbara Herz je režisérkou na volné noze, k tomu je zaměstnaná jako odborná asistentka na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, kde se současně věnuje doktorandskému studiu na téma inscenování autenticity. „Jde o žánr dokumentárního divadla, které se věnuje převádění skutečnosti do divadelního tvaru,“ vysvětluje žena s výraznými brýlemi.
Pro svůj poslední projekt sbírala zkušenosti v bohnické léčebně. „Byl to jeden z mých nejsilnějších životních zážitků,“ vzpomíná. „Člověk se tam dotýká opravdu podstatného, i postižený a nemocný člověk může mít v sobě radost a já obdivuji ty ošetřovatele, kteří se o nemocné starají a mají silně vyvinutou empatii,“ poznamenává režisérka.
Ledový hrot podle Herz do Ústí zapadá
Nyní dostala své první velké divadelní angažmá. Do ústeckého Činoherního studia ji přivedl režisér Michal Skočovský, který ji a její práci znal ze školy. Herz v Ústí režíruje hru Ledový hrot. „Lepší divadlo jsem zatím nepoznala. Všichni jsou tady mimořádní, od vrátných, techniků, herců až po ředitele. Je zde obrovská energie a chuť něco dělat,“ uvádí.
Podle ní hra Ledový hrot od švýcarského dramatika Reta Fingera do Ústí krásně zapadá. „Děj hry se totiž také odehrává v místě, které je tak trochu stranou a obklopené horami. Lidé v něm uvažují, co se sebou, jestli mají zůstat, nebo odejít jinam,“ popisuje atmosféru hry, která je postavená na příběhu třicetileté Hany, která žije v rodině, na niž dopadla tragédie.
Ke spolupráci si do Ústí přivedla také skladatelku hudby Vladivojnu la Chiu, scénografku, herečku a další spolupracovníky. „Dostala jsem od divadla finanční mantinely, do kterých se musím vejít bez ohledu na to, kolik lidí si do projektu přivedu,“ přiblížila.
Krizi kolem činoheráku sledovala
„Mé spolupracovníky ale projekt zaujal, a tak do něj šli i bez velkých finančních nároků. Přesto máme důstojné podmínky, jsem hodně spokojená,“ dodala pokorně.
Každopádně se jí potvrdilo, že to, co se o Činoherním studiu povídá v českých divadelních kruzích, je pravda. „Stále se šíří informace, že v Ústí je mimořádně kvalitní divadlo s výbornými herci. Vznikají zde náročné věci, což je zcela unikátní záležitost,“ zdůraznila.
Krizi kolem ústeckého divadla v roce 2014, kdy ho přestalo vedení města financovat, podle svých slov sledovala bedlivě. „Považuji za podstatné, aby místa jako Činoherák existovala a nabízela alternativní pohled na divadlo. Ne jen jeho unylou a komerční tvář,“ zdůraznila Herz.
