Při chystané renovaci bude tento historický unikát opraven použitím původních technologií včetně plaveného a máčeného dřeva. Jednotlivé fáze rekonstrukce budou moci lidé sledovat takřka v přímém přenosu.
Jedlové, modřínové, smrkové, dubové a jasanové kmeny jsou nyní svázány do vorů a připraveny ke spuštění na vodu.
„Už jen čekáme, až odtaje sníh z hor, protože v podjezí na zdymadle v Českých Kopistech na levém břehu Labe, kde máme povoleno vázání vorů, je stále ještě silný proud,“ sděluje tesař Zdeněk Oravec, který se už řadu let podílí na obnově kulturních památek.
„Kmeny budou v Labi asi dva až dva a půl měsíce. Pak se splaví do Litoměřic na lodní náměstí, kde by měly zaplout až do náplavky,“ dodává Oravec.
Kmeny pak budou od řeky převezeny na Mírové náměstí, kde z nich tesaři před očima lidí vytvarují jednotlivé střešní prvky. „Délky a průměry kmenů přesně odpovídají výpisu potřebného materiálu, už při těžbě byly přizpůsobeny tomu, jaký prvek se z nich vyrobí,“ podotýká Zdeněk Oravec.
Druhá část kmenů bude zhruba tři měsíce máčena v Zahořanech. „Do návesního rybníku dáme čtyři vorové tabule, usadit bychom je tam chtěli ve středu nebo čtvrtek příštího týdne,“ vypráví zkušený tesař.
„Kmeny v těchto vorových tabulích jsme spojili starým způsobem tzv. rádlováním, na který se používaly dráty. Tato metoda však nebyla pro plavení na řece spolehlivá, protože na divoké vodě dráty při nárazu do kamenů praskaly,“ vysvětluje tesař.
Vory, které poplují po „živé“ labské vodě proto tesaři chtěli svázat houžvemi. „Ty se ale v těchto suchých letech nedají sehnat, a tak jsme použili lana. To je však jediný novodobý prvek, jinak je vše vytvořeno původní technologií,“ upozorňuje Oravec.
Vlastní oprava krovů Kalicha začne zhruba za dva roky
Samotná oprava krovů Kalicha začne zhruba za dva roky. „To je i doba, kterou potřebuje dřevo, aby bylo dostatečně vyschlé a připravené,“ podotýká historik a stavební technik Kamil Podroužek z katedry historie Univerzity Jana Evangelista Purkyně.
Historie domu 'Kalich'
|
„Krov na Kalichu je unikát nadregionálního významu, v České republice jde o zcela ojedinělou takto zajímavou dochovanou konstrukci, proto jej chceme rekonstruovat s poučeným pohledem a dobovými prostředky,“ zdůrazňuje Podroužek.
Věžičku na Kalichu mnoho lidí považuje za symbol Litoměřic.
„Lidé si myslí, že na tomto domě byla odjakživa. Podrobným zkoumáním jsme však na konci minulého roku zjistili, že se původně jednalo o dva srostlé gotické domy. Ty byly v renesanci spojeny, ale věžička zde v té době s největší pravděpodobností vůbec nebyla,“ upozorňuje historik.
„Věž je sice datována do doby renesanční opravy, avšak průzkum ukázal, že nejstarší provázání věže s krovem, pochází až z baroka. Věž také byla dříve daleko užší a vypadala trochu jako věžička od minaretu,“ dodává historik.
Mladší krov je vespodu, na něm stojí mnohem starší věžička
Průzkum odhalil, že mladší krov, který je paradoxně vespodu, je roku 1834. Na něm stojí mnohem starší věžička, jejíž dřevo bylo podle dendrochronologických dat káceno roku 1569.
„Zjistili jsme také, že krov má v sobě dlaby, které tam nepatří. Další průzkum ukázal, že se jedná o plavené dříví, které má v sobě vysekané vorové žabky, to nás dovedlo k myšlence, použít k opravě dřevo z vorů plavených po řece,“ vypráví Podroužek.
Mokrá cesta úpravy dřeva plavením po „živé“ vodě spočívá v postupném vyluhování živin v proudící vodě, takové dřevo pak nenapadá dřevokazný hmyz.
Stojatá bahnitá rybniční voda zase dřevu poslouží jako penetrace. Tento způsob přípravy trámů zajistí dlouhou trvanlivost nové stavby.
„Dříve lidé dobře věděli, kam které dřevo patří a proč, proto se k tomu nyní vracíme. Pružné jedlové dřevo používali na krokve a naopak tvrdé houževnaté dřevo z modřínu nebo z listnatých stromů pokládali na pozednice,“ vysvětluje stavební historik s tím, že dřevo z dubu a jasanu poslouží na výrobu kolíčků na spoje do krovů.
Při dřívější opravě se prořezaly pozdenice, krov drží jen špalky
Věž a krovy Kalichu poškodily nesystematické stavební zásahy od roku 1834 do devadesátých let. „Zejména úpravy dělané od šedesátých let minulého století nerespektovaly typ krovu a došlo i ke statickým chybám. Například v devadesátých letech byly zavěšeny renesanční a raně barokní malované stropy na ocelová íčka,“ popisuje Podroužek.
„Aby se však zavěšení této železné konstrukce dostalo na zdivo, prořezaly se pozednice. Místo trámů tam tak zbyly jen špalky. Je proto potřeba udělat nové tesařské řešení, zpátky svázat věnec pod věž a krov na něj pořádně zavěsit,“ upozorňuje Podroužek s tím, že podobných zásahů, kdy se vyřezaly spojovací prvky, je zde více.
„Protože na věži se provází a chodí tam skupiny okolo 15 lidí, situace se pomalu stává bezpečnostním rizikem. Loni celé schodiště viselo na jednom prkně, proto byla věž také krátce uzavřena a provizorně opravena,“ podotýká historik.
„Nová rekonstrukce by měla vše uvést do původního stavu. Nebude se vyměňovat celý krov, ale jen to, co bylo poničeno dřívějšími neodbornými opravami a výměny budou respektovat nejen tehdejší materiály, ale i původní technologie,“ uzavírá Kamil Podroužek.
