Když si nadporučík Jakov Džugašvili uvědomil, že se jeho baterie houfnic z obklíčení poblíž Vitebska neprobije, sehnal v jedné chalupě civilní oblek a své doklady zničil. Byl synem Josefa Stalina, sovětského vůdce, a nechtěl, aby se to Němci dověděli – mohli by toho zneužít. Ve středu 16. července 1941 vojáky jeho baterie útočníci zajali – podrobnosti neznáme. Jakov byl Gruzínec a doufal, že se mezi svými krajany ztratí.
Avšak některý ze zajatců, který si chtěl vysloužit lepší zacházení, ho prozradil: „Je to důstojník. A syn Stalina.“
Němci ho převezli do štábu polního maršála Günthera Klugeho k výslechům. Avšak nadporučík nechtěl o ničem mluvit. Nakonec jim řekl, že kdyby nevěřil, že se mu podaří ze zajetí uprchnout, tak by se zastřelil.
Nacistická propaganda se snažila zajetí syna sovětského vůdce využít. Berlínský rozhlas to oznámil jako důležitou zprávu. Ministerstvo propagandy nechalo nadporučíka vyfotografovat mezi německými důstojníky. Letadla potom shazovala za sovětskými liniemi letáky s jeho snímkem a textem: „Němečtí důstojníci besedují s Jakovem Džugašvilim.“ K tomu připojili výzvu, aby se vzdali jako on. Na druhé straně listu byla fotokopie údajného dopisu Jakova otci Stalinovi: „Drahý otče! Jsem v zajetí, zdráv, brzy mě převezou do Německa do jednoho z táborů pro důstojníky. Zacházení dobré. Přeju zdraví. Zdravím všechny. Jakov.“
Záhada Stalinova syna: do německého zajetí odešel možná dobrovolněJeho otec držel v hrsti desítky milionů lidí. Ale jedním z těch, nad kým ztratil kontrolu, byl vlastní syn. Nový pohled do ruských archivů ukazuje, že mladý Džugašvili se za války zřejmě vzdal Němcům sám.  Jakov Džugašvili, nejstarší Stalinů syn. 18.3.1907 - 14.4.1943 (36 let) koncentrační tábor Sachsenhausen. |
Kreml zůstával zticha. Když dostal ideolog Andrej Ždanov tři tyto letáky, odnesl je sovětskému vůdci. Třebaže tahle zpráva Stalinem otřásla, po chvilce mlčení zdušeně řekl: „Jakov ze zajetí živý nevyvázne. Nacisté ho zastřelí. Drží ho v izolaci od ostatních zajatců a přesvědčují, aby zradil vlast. Ne, Jakov raději zemře, než aby ji zradil.“
Jakov se narodil první Stalinově manželce Jekaterině Džugašviliové 18. března 1907 v Baku (Informace o datu narození se různí, některé zdroje uvádí rok 1905, nejčastěji 1907, ale například Edvard Radzinskij v knize Stalin píše dokonce o roku 1908 s tím, že s datem se často manipulovalo.) Revolucionář, který měl přezdívku Koba, se však manželce a dítěti příliš nevěnoval, neměl čas. Byli velmi chudí. Třebaže Koba spolu s několika dalšími bolševiky loupil v gruzínských bankách peníze pro stranu, což Lenin oceňoval, domů nic nedával. „Když Jekatěrina onemocněla, Kobovi chyběly peníze na lékaře,“ napsala Martha Schadová v knize Stalinova dcera. „Navíc se choval k manželce bezcitně, podváděl ji s poukazem na to, že ,pro pohlavní styk – zvláště vzhledem k jeho nepříliš něžným praktikám – je příliš slabá.‘ Jekatěrina zemřela po tříletém manželství 10. dubna 1907 na plicní chorobu (některé zdroje uvádí, že zemřela na tyfus).“
O Jakova se Stalin nestaral, nechal ho u manželčiny sestry. Až když bolševici usurpovali v zemi moc, poslal ho v roce 1921 strýc do Moskvy. Bydlel u otce v Kremlu. Avšak vztahy mezi otcem a synem byly chladné. Chlapec se s námahou učil rusky, musel chodit do školy pro děti prominentů, ale se spolužáky se nekamarádil. Pamětníci tvrdili, že Stalinovi vadila synova snaha po nezávislosti a samostatnosti – vždyť nepřijal jeho nové příjmení, zůstal Džugašvilim.
Studoval na elektrotechnické fakultě Baumanovy vysoké školy technické v Moskvě. Po jejím skončení se v roce 1925 oženil se spolužačkou Zojou Guninovou. Jeho otec zuřil, se sňatkem nesouhlasil. Mladík se pokusil o sebevraždu. Střelil se pistolí do srdce tak nešťastně, že přežil. Stalinova bezcitnost neznala mezí: „Je tak neschopný! Ani sám zastřelit se neumí!“
Začátkem třicátých let se Jakov seznámil s Olgou Golyševou, která přijela do Moskvy z Urjupinsku studovat architekturu. Mladí dostali byt, žena otěhotněla, ale vzápětí se rozešli. Olga se vrátila domů, kde se jí v lednu 1936 narodil syn Jevgenij. Později požádal mladý Džugašvili úřady, aby syn nesl jeho příjmení.
Jakov pracoval v teplárně, potom dostal místo v Zakavkazsku a nakonec vedl traktorovou stanici na Kubáni. Později se vrátil do Moskvy a našel si místo v elektrárně. Po dvou letech zahájil na otcovo přání večerní studium na Dělostřelecké akademii Rudé armády. Těsně před válkou ho vyřadili v hodnosti poručíka.
Znovu se oženil, vzal si bývalou manželku příslušníka tajné policie NKVD Julii Bessarabovou, rozenou Melcerovou, tanečnicí z Oděsy. Pro ni to byla třetí svatba, pro něho druhá. Stalin se opět mračil. Avšak když se přesvědčil, jak žena o syna pečuje, a manželům se v únoru 1938 narodila dcera Galina, změnil názor. Dokonce si snachu Julii, bez ohledu na to, že byla Židovka, oblíbil.
Těsně před válkou vstoupil Jakov Džugašvili do bolševické strany. Začínal být srozuměn s tím, že bude navždy patřit do privilegované vrstvy společnosti.
Koncem června 1941, několik dnů po napadení Sovětského svazu Německem, odešel nadporučík Džugašvili na frontu. Velel houfnicové baterii 14. dělostřeleckého pluku, který patřil k 14. tankové divizi. Podle politického komisaře Alexeje Rumjanceva se choval „statečně a bezchybně“. Jeho útvar obklíčila u Vitebska 4. německá tanková divize a sovětské vojáky zajala. Podle dokumentů, které zveřejnil začátkem roku 2013 německý týdeník Spiegel, však chytili Němci nadporučíka 21. července převlečeného do civilních šatů.
Do luxusního hotelu ...
Na podzim 1941 převezli Stalinova syna do Berlína, ubytovali ho v luxusním hotelu Adlon. Přesvědčoval ho maršál Hermann Göring, druhý muž Třetí říše, že jeho země disponuje obrovskou vojenskou a průmyslovou silou, takže Rusko nemůže zvítězit. Avšak Džugašvili prý dal najevo pohrdání vším neruským. A jak napsal New York Times podle zdroje z Vatikánu, prozradil, že „se s otcem vídal zřídka a jako syn ministerského předsedy se netěšil žádným výsadám“.
Rovněž nejvyšší vůdce SS Heinrich Himmler si nechal zajatce předvést – chtěl vědět, jak vypadá syn kremelského pána. I hlavní ideolog nacistické strany Alfred Rosenberg, který se narodil v Pobaltí a uměl rusky, s ním hovořil. Nikdo u něho neuspěl. Byl silnější, než si jeho otec dokázal představit.
Umíral sám, okolo něj se bojovalo o moc. Před 62 lety zemřel StalinPátého března 1953, což byl čtvrtek stejně jako letos, zemřel ve věku 74 let nejkrvavější evropský diktátor 20. století, Josef Vissarionovič Stalin. Vládce SSSR umíral dlouho, sám a bez adekvátní lékařské pomoci.  Josif Stalin |
Předseda švédského Červeného kříže hrabě Bernadotte se přes jejich vyslanectví dotazoval, jestli nemá pro osvobození Jakova něco udělat – napsal historik Dmitrij Volkogonov v knize Triumf a tragédie – Politický portrét J. V. Stalina. Když mu to tlumočil ministr zahraničních věcí Vjačeslav Molotov, neodpověděl a začal mluvit o něčem jiném.
Na počátku zimy 1943–1944, po vítězství u Stalingradu, řekl Stalin dceři Světlaně: „Němci navrhli, že vymění Jašu za jednoho z těch jejich… Mám s nimi přistoupit na takový handl? Ne – válka je válka!“
Berlín měl zájem na osvobození Friedricha Pauluse, kterého Rudá armáda zajala u Stalingradu. Podle jiného zdroje to Stalin s opovržením odmítl: „Neměníme nadporučíka za polního maršála!“
Také synové dvou předních sovětských politiků Nikity Chruščova a Anastáze Mikojana se dostali do německého zajetí. Mezi Berlínem a Moskvou neexistovala žádná úmluva o výměnách válečných zajatců. Kdyby si Stalin takový obchod dovolil, ztratil by tím na prestiži.
Sovětský vůdce se aspoň pomstil na manželce a dceři svého syna. Julii nechal uvěznit v samovazbě a Galju umístil do dětského domova pro potomky „zrádců lidu“. Stalinova dcera Světlana, která obě dobře znala, nakonec na jaře 1943 přesvědčila otce, aby je propustil.
Při odchodu z vězení Julii nikdo nic nevysvětlil, nikdo se jí neomluvil. „Když jsem ji opět viděla, nepoznala jsem ji,“ napsala Galja po mnoha letech. „Bála jsem se k ní přiblížit. Moje matka se s dědou už nikdy nesetkala a nešla mu ani na pohřeb. Nekritizovala ho, nikdy o něm nemluvila a já jsem jejímu mlčení porozuměla. Netvrdím, že jsem dědu milovala, ale myslím, že to byl velký člověk.“
Neuvěřitelné – tyran, který zničil její rodinu, byl velký člověk. Tahle představa vychází z obrovského kultu osobnosti, jaký si v evropském kulturním klimatu neumíme představit. Kdo tedy zavinil matčino uvěznění a jejich odloučení? Galja to svádí na šéfa NKVD Lavrentije Beriju.
Nadporučík Džugašvili prošel několika zajateckými tábory. Nakonec ho umístili v koncentračním táboře Sachsenhausen. Nezacházeli s ním dobře – drželi ho v izolaci, často o hladu, bili ho, ponižovali. Avšak nezlomili. Důstojníci ze západních zemí, kteří dostávali potravinové balíčky od Mezinárodního Červeného kříže, se o ně se svým ruským kolegou dělili, pomáhali mu přežít.
Neprolévejte svou krev za Stalina. Německý leták rozhazovaný na území SSSR v roce 1941. Píše se v něm, že Stalin už uprchl na Samaru a jeho syn je v zajetí.
Jakov však nepočítal, že se vrátí živ a zdráv domů. Když 14. dubna 1944 odvysílal táborový rozhlas záznam Stalinova projevu, v němž označil všechny zajatce za zrádce vlasti, nevydržel psychické utrpení a vrhl se k drátěnému plotu nabitému elektřinou. Strážný SS Konrad Hafrich po něm střelil. Stalinův syn věděl, že míří do pásma smrti – ve skutečnosti spáchal sebevraždu dotekem elektrického drátu.
Američané našli hlášení o této smrti v archivu tábora, když Sachsenhausen na jaře 1945 obsadili. Svědkem Jakovovy sebevraždy byl i britský válečný zajatec Thomas Cushing, který s ním žil ve stejném baráku. Mrtvoly všech zajatců Němci spalovali, ani u syna jejich velkého nepřítele neudělali výjimku. Avšak urnu s jeho popelem poslali do Berlína, cestou se ztratila.
V létě 1945, po skončení války v Evropě, mluvil Stalin se Světlanou o synovi. „Němci Jašu zastřelili,“ řekl jí. „Dostal jsem soustrastný dopis od belgického důstojníka, prince Soundsa.“ I tento Belgičan byl v Sachsenhausenu a jeho smrt viděl.
Také kapitán Robert Blum, syn někdejšího francouzského ministerského předsedy, se ozval. V táboře X-C v Lübecku byl Blum ve stejné cele s Jakovem. Vzkazoval: Syn sovětského vůdce se choval hrdě a nezávisle. Při příchodu německých dozorců nevstával – za to ho trestali karcerem. Novinové zprávy o mně jsou lež – tvrdil. Byl přesvědčený, že ve válce Sovětský svaz zvítězí.
Zabavené dokumenty o válečných zajatcích se schraňují v Národním archivu ve Washingtonu. List Moscow Times uveřejnil v září 2003 zprávu, že Američané poslali Galje všechny spisy týkající se osudu jejího otce v německém zajetí.
Kapitola z knihy DALŠÍ DOTEKY DĚJIN (2013)
