Sovětští vyzvědači byli za druhé světové války velice úspěšní. Sovětské tajné služby budovaly tyto rozsáhlé sítě už před válkou. Skládaly se z věřících komunistů a z naivních mladíků, kteří uvěřili, že Sovětský svaz buduje sociálně spravedlivou a svobodnou společnost.
Velkolepá pětka NKVDVelkolepá pětka (Magnificent Five), absolventi prestižní britské univerzity v Cambridgi, kteří se nechali zlákat ve třicátých letech sovětskou špionáží. Harold Adrian Russell "Kim" Philby (1912 – 1988) – novinář a příslušník MI 6. Prozradil řadu protisovětských operací včetně výsadků na území SSSR a Albánie, vyzradil desítky západních vyzvědačů, rozkrýval činnost západních tajných služeb. Po odhalení uprchl (1963) do Moskvy, kde se nakonec upil. Donald Maclean (1913–1983) – diplomat. Sovětům předal stovky dokumentů, které se týkaly atomových zbraní, války v Koreji a podobně. Když se blížilo jeho zatčení, uprchl do Moskvy (1951), kde se rovněž upil. Guy Francis Moncy Burgess (1911–1963) – pracovník rozhlasu BBC, příslušník dešifrovací služby MI 14, diplomat, uprchl do Moskvy s Macleanem (1951), také se upil. Anthony Frederick Blunt (1907 – 1983) – příslušník kontrašpionáže MI 5, který vykonával delikátní poslání i pro královský dvůr, historik umění, správce uměleckých sbírek královny. Třebaže ho podezřívali ze špionáže ve prospěch SSSR, nikdy mu to nedokázali. Až v dubnu 1964, kdy mu zaručili beztrestnost, se přiznal. Královna, která mu před tím udělila šlechtický titul, mu ho zase odňala. John Cairncross (1913 – 1995) – vládní úředník, příslušník dešifrovací služby a potom MI 6, po válce opět vládní úředník. Sovětům ohlásil zahájení výzkumu atomových zbraní a řadu informací získaných rádiovým odposlechem Němců. Když se dostal do podezření ze špionáže (1952), odjel do USA a Kanady, později žil v Itálii. Až po mnoha letech, kdy byla jeho činnost promlčena, se přiznal a dokonce se vrátil do Británie. |
Tito vyzvědači předali do Moskvy řadu podrobností o vývoji atomové bomby v rámci amerického projektu Manhattan. Skupinu vědecké špionáže na východním pobřeží USA vedl Julius Rosenberg, později popravený i se svou manželkou. V Británii byla nejúspěšnější pětice absolventů Cambridgské univerzity (známá jako Velkolepá pětka - viz boxík) řízená Kimem Philbym, která pronikla hluboko do britského státního aparátu včetně tajných služeb. I odtamtud se dovídala mimo jiné o vývoji nových zbraní.
Spisovatel Andrew Lownie se nyní vrátil ke zmíněné pětici a vydal knihu Stalin’s Englishman: The Lives of Guy Burgess (Stalinův Angličan: Život Guye Burgesse). Burgess utekl začátkem padesátých let před prozrazením do Sovětského svazu, kde se upil k smrti. Stejně skončili Donald Maclean a Kim Philby. Anthonyho Blunta kontrašpionáž podezřívala z tajné činnosti pro Sověty, ale on se k ní přiznal, až byla vina promlčena. John Cairncross uprchl před zatčením do Kanady a vrátil se domů až před smrtí, aby se vyzpovídal kontrašpionáži.
Lowrie prostudoval 250 spisů týkajících se Burgesse a Macleana, které byly odtajněny, a mluvil s více než stovkou lidí, kteří oba znali. Objevil tam zmínky i o šestém muži, fyzikovi Wilfridu Basilu Mannovi. Napsal o něm článek do nedělního vydání listu Daily Mail.
Šestý muž slavné Velkolepé pětky?
Mann, který se narodil 4. srpna 1908 v Ealingu (dnes předměstí Londýna), získal doktorát na Imperial College v Londýně roku 1937, kde byl jeho profesorem laureát Nobelovy ceny za fyziku G. P. Thompson. Studoval i v Kodani u proslaveného fyzika Nielse Bohra a v kalifornském Berkeley v radiační laboratoři E. O. Lawrence, který se zabýval využitím fyziky v medicíně.
Na počátku druhé světové války vedl Thompson výbor britských vědců, který připravoval vývoj atomové bomby. Později všichni jeho odborníci odpluli do USA, kde stavěli bombu s Američany a některými uprchlíky z Evropy v Los Alamos.
Dánký fyzik Niels Henrik David Bohr (1885 - 1962)
Svému oblíbenému žákovi Mannovi svěřil Thomson jiný úkol. Poslal ho na britskou ambasádu do Washingtonu, aby jako příslušník vědecké sekce výzvědní služby MI 6 zajišťoval spojení Londýna s kolegy v Los Alamos. Zpravodajci mu proto s humorem říkali Atomový muž (Atomic Man). Jeho nadřízeným na ambasádě byl sovětský vyzvědač Maclean. Později tam pracoval jak Kim Philby, tak krátkou dobu i Guy Burgess.
Podle Lownieho získali Sověti Manna za agenta ve třicátých letech, tedy ve stejné době jako ostatních pět. Dali mu krycí jméno Malone. Jeho úkolem ve Washingtonu bylo pomáhat Macleanovi při tlumočení vědeckých poznatků pro Moskvu do srozumitelné podoby.
Harold Adrian Russell "Kim" Philby (1912 – 1988) na sovětské známce. Novinář a příslušník MI 6. Prozradil řadu protisovětských operací.
Když začali Američané dešifrovat sovětskou rádiovou korespondenci z doby války mezi New Yorkem a Moskvou, našli tam zprávy podepsané krycím jménem „Basil“ od člověka, který pracoval na britské ambasádě. Avšak podle zjištění novináře Andrewa Boyleho, který se zabýval v roce 1979 Bluntovou zradou, pracoval „Basil“ jako dvojitý agent čili dablér s vědomím americké CIA. Následkem toho měli Američané pod kontrolou informace, které posílal do Moskvy Maclean.
Lownie našel zmínku o Mannově špionážní činnosti v soukromých spisech Patricka Reillyho, předsedy britského Spojeného zpravodajského výboru (Joint Intelligence Committee) a náměstka ministra zahraničí, které se týkaly útěku Burgesse a Macleana v roce 1951. Ve svých nepublikovaných memoárech se Reilly zmiňoval, že „Basil“, který bude brzy identifikován, je skutečným ruským špionem.
Mann se do Británie nevrátil. A jeho další činnost ostře kontrastuje s tím, že by měl být ve službách KGB.
Guy Francis Moncy Burgess (1911–1963) – pracovník rozhlasu BBC, příslušník dešifrovací služby MI 14.
Ostatně o Mannovi se zmiňují v úvodu knihy Mitrochinův archiv bývalý archivář rozvědky KGB Vasilij Mitrochin a britský historik Christopher Andrew. Zařadili ho mezi lidi neprávem nařčené ze špionáže. „Na dr. Wilfrida Manna nikdo nepodal žalobu a bylo zveřejněno přesvědčivé vysvětlení jeho neviny.“
V roce 1951 ho přetáhli Američané do radioaktivní sekce Národního úřadu standardů (National Bureau of Standards). Po osmi letech dostal americké občanství. Patřil do skupiny výstředních diplomatů a zpravodajců ve Washingtonu, mezi nimiž byl i šéf kontrašpionáže CIA James Jesus Angleton, pověstný lovec sovětských špionů.
V Úřadu standardů působil Mann velmi úspěšně. Vypracoval sérii metod pro určování různých prvků a plynů. Určil také hlavní charakteristiky tritia a uhlíku 14. Postavil separátor pro čištění některých vzácných plynů. Sepsal řadu knih, učebnic a monografií z oblasti radioaktivity.
Když 29. března 2001 v Towsonu ve státu Maryland Wilfrid Mann zemřel, autoři všech nekrologů jeho práci hodnotili vysoce. Jeho činnost pro MI 6 za druhé světové války v nich však zmínit opomněli.
