Pro ústecké historiky objevil Lilli Hornig v nejmenším státě USA Rhode Island americký fotograf Paul Saviano při práci na uměleckém projektu k bombardování (nejen Hirošimy a Nagasaki - viz boxík na konci článku).
„Narodila jsem se tam, co je nyní Česká republika, v městečku, co leží asi padesát mil severovýchodně od Prahy (Ústí, tehdy Aussig, je ve skutečnosti od Prahy na severozápad, paní Hornigová se při vzpomínání spletla - poznámka redakce),“ uvádí v internetovém interview žena, která ve svých čtyřiadvaceti přihlížela prvnímu zkušebnímu výbuchu atomové bomby na světě. To, že tím „městečkem“ míní Ústí nad Labem, zjistil před pár měsíci Paul Saviano, když fotil portrét Lilli Hornigové do svého projektu o osudech lidí dotčených bombardováním Hirošimy a dalších měst za druhé světové války. Sám totiž v Ústí dvakrát fotografoval, a tak při konverzaci našli s Lilli Hornigovou společné téma právě o tomto městě. Informaci a kontakt na pamětnici pak zprostředkoval ústeckým historikům. Ti neměli o existenci slavné rodačky tušení. Obecně české historiografii zatím unikala i samotná vazba vědkyně na české území. Dosud byla považována za jediný český podíl na atomové bombě účast brněnského fyzika Georga Placzka.
Lilli Hornigová pracovala na projektu coby chemička. Nejdříve jako jediná ze dvou žen na výzkumu plutonia, pak byla kvůli riziku neplodnosti způsobeného zářením přeřazena do oddělení výbušnin, kde vymýšlela způsob stlačení plutonia chemickou výbušninou pro zvýšení účinku atomové bomby. Nepatřila sice do nejužšího vědeckého štábu projektu Manhattan, ale měla na něj vazbu přes manžela Donalda Horniga. Ten byl blízkým spolupracovníkem vedoucího projektu Roberta Oppenheimera.
Zklamání po příjezdu do Los Alamos
Čech stál u zrodu atomové bomby, která zničila Hirošimu |
Ovšem být manželkou jednoho z hlavních vědců pro ni coby odbornici zpočátku přinášelo spíše ponížení. „Poslali mě na personální oddělení, kde obvykle zaměstnávali manželky vědeckých pracovníků, které uměly zapisovat diktát a psát na stroji. Říkala jsem: Ne, tohle já nedělám!“ Vzpomíná na zklamání po příjezdu do Los Alamos, tajného vědeckého centra projektu v Novém Mexiku. Ale po bezpečnostní prověrce záhy dostala šanci uplatnit své vědecké dovednosti na strategicky důležitém úkolu. Možná i tato zkušenost z ní po válce učinila jednu z předních amerických bojovnic za emancipaci žen v akademickém světě.
Dcera Erwina a Raschy Schwenkových se narodila 22. března 1921. Bydleli v neorenesančním činžáku z konce 19. století na Masarykově ulici kousek od centra Ústí nad Labem. Otec byl chemik, matka lékařka. Oba pocházeli z německojazyčné kosmopolitní židovské komunity. Erwin se narodil v Praze, ale vyrůstal ve Vídni, matka pocházela z Litvy, ale většinu dětství prožila ve Varšavě a dalších polských městech. Seznámili se na studiích v bavorském v Erlangenu, brali se roku 1914 ve Vídni a žili v Berlíně. Do Ústí je zavedla roku 1916 lukrativní pracovní nabídka. Erwin Schwenk nastoupil do výzkumu barviv v tamním Rakouském spolku pro chemickou a hutní výrobu, který patřil k nejvýznamnějším podnikům svého druhu v Evropě. K tomu učil na místní živnostenské škole. Po vzniku Československa v roce 1918 si oba ponechali rakouské státní občanství.
„Naproti našemu domu byl tenisový klub. Na zimu tam kurty zatápěli vodou, takže jsem sledovala jak tenisty, tak i bruslaře, a později jsem se tam sama naučila bruslit,“ vzpomíná na rané dětské zážitky. „Obecně bylo Ústí spíše špinavé průmyslové město, ačkoli okolí si vybavuji jako velmi krásnou krajinu, obzvláště o nedělích, kdy jsme si tramvají vyjeli podél Labe na skálu nad řekou, kde byla malá restaurace a kde jsme se setkávali s přáteli. V zimě někdy napadl sníh, ale častěji pršelo a byla velmi hustá mlha,“ promítá si s odstupem více než osmdesáti let své rodné město.
V Ústí tehdy žilo převážně německojazyčné obyvatelstvo. Lilli navštěvovala německou obecnou školu. S nacionálně českým prostředím se dostávala do styku prostřednictvím své milované učitelky domácích prací Ludmily. Ale už ve druhé třídě jako osmiletá měla rodiště nadobro opustit. „V březnu 1929 jsme se odstěhovali do Berlína. Odešli jsme pryč v důsledku vládní politiky s cílem zbavit se cizinců, obzvláště Němců a Rakušanů, aby Češi mohli získat lepší práci,“ komentuje důvody odchodu rodičů z Československa. Je skutečností, že právě v tomto období vrcholily snahy československé Živnobanky o ovládnutí, tzv. „nacionalizaci“, někdejšího Rakouského spolku pro chemickou a hutní výrobu, protože ústecká chemička představovala jeden ze strategických podniků nové republiky. Cizí státní příslušník Erwin Schwenk mohl být v této souvislosti nahrazen „republice oddanějším“ Čechoslovákem, avšak naprostá většina zaměstnanců podniku zůstávala až do druhé světové války německé národnosti.
První na světě syntetizoval ženský sexuální hormon estrogen
Úspěšný vědec Schwenk našel nové působiště v Německu, kam se za ním odstěhovala celá rodina. Pracoval pro farmaceutickou firmu Schering-Kahlbaum a v roce 1932 v jejích službách mezi prvními na světě syntetizoval ženský sexuální hormon estrogen. Po nástupu Hitlera k moci v roce 1933 mu coby Židovi bezprostředně hrozil transport do koncentračního tábora. Jeho i rodinu zachránil zaměstnavatel. Vyslal ho na pobočku do New Yorku, kde měl za úkol založit výzkumnou laboratoř. Lilli přišla do Nového světa jedenáctiletá s velmi malou znalostí angličtiny. Přesto to dotáhla až na Harvard. „Otec mě vzal občas v neděli do své laboratoře a já milovala všechno to sklo. Dal mi nějaké malé laboratorní nádobky domů pro mé panenky. Všichni i já předpokládali, že budu buď chemik, nebo lékař,“ poznamenala k počátkům své vědecké kariéry.
Při studiu Harvardu se v roce 1942 seznámila s talentovaným mladým chemikem Donem Hornigem, kterého si rok nato vzala. Na jaře 1944 dostal Don nabídku zapojit se tajného vládního vědeckého projektu. „Chtěl znát podrobnosti, kde to je, co to je. Dostal odpověď, že je to tajné. Doma jsme se dohodli, že bez dalších informací, do toho nejdeme,“ popisuje první kontakt. Po odmítnutí vláda nasadila na přesvědčování Hornigových jejich osobního přítele a jednoho z vedoucích vědců projektu Manhattan Georga Kistiakowského a v květnu 1944 už manželé jeli do Los Alamos.
Potkala se i se sovětským špionem Fuchsem
„Když Lilli uviděla primitivní podmínky, v nichž se tam tehdy žilo, propukla v pláč,“ citovali Dona autoři knihy o ženách v projektu Manhattan. Ústecká rodačka se rychle s prostředím sžila. Pracovně přicházela do styku se všemi důležitými vědci projektu, včetně později odhaleného sovětského špiona Klause Fuchse. „Pořizoval si bohaté poznámky a byl velmi nápomocný, byl to vynikající vědec,“ popsala osobní zkušenost s tímto rozporuplným člověkem.
Ukradená bomba. Jak se Rusům podařilo okopírovat atomovkuV průběhu druhé světové války získali sovětští vyzvědači ve Velké Británii a ve Spojených státech několik vědců, kteří se podíleli na výrobě atomové bomby. A tito levicově orientovaní lidé chtěli bojovat za mír na celém světě tím, že pomohou Sovětům postavit bombu – síly obou zemí se vyrovnají a nikdo se nepustí do dalšího konfliktu. |
Projekt Manhattan měl dva směry, jedním byla uranová bomba, později „Little Boy“ shozený na Hirošimu, a druhým bomba plutoniová alias „Fat Man“ použitá na Nagasaki. Manželé Hornigovi pracovali na plutoniové bombě, která byla technicky dokonalejší a také složitější. Na její vývoj bylo velmi málo času. Proto před použitím ve válce prošla testovacím výbuchem. První jaderný výbuch světa zvaný Trinity se odehrál 16. července 1945 v Novém Mexiku. Zkušební bomba měla v sobě chemické výbušniny tvarované podle výzkumu Lilli a celý systém řízení výbuchu byl navržený Donem.
Zatímco Don musel sledovat účinky bomby jako jeden z hlavních tvůrců v nejbližším bunkru, vzdáleném od epicentra pouhých 16 kilometrů, Lilli vyjela s kolegy do 200 kilometrů vzdálených hor. „I tak to bylo naprosto strhující. Neuvěřitelný pohled – vroucí mraky s živými barvami jako fialová, oranžová, žlutá, červená… prostě všechny,“ komentuje historický okamžik. Tlaková vlna k ní dorazila do patnácti minut. Ohromená sílou výbuchu hned s dalšími vědci z projektu podepsala petici žádající prezidenta USA, aby novou zbraň nepoužil na lidské cíle, ale jen demonstrativně. Don podepsat odmítl s vysvětlením, že je to k ničemu.
Manžel se stal poradcem prezidenta Kennedyho
Když 6. srpna 1945 padala uranová bomba na Hirošimu, dleli manželé Hornigovi na návštěvě u Donova bratra, který svolal rodinou rozlučku, protože dostal povolávací rozkaz do námořnictva do Tichomoří. „My jsme velmi dobře věděli, že už nikam nepoletí, ale museli jsme přijet. Mluvit jsme o tom mohli jen sami dva mezi sebou,“ připomněla si tíhu sdíleného tajemství. Po Hirošimě si přála, aby vojenské velení vyčkalo ještě několik dalších dnů do použití plutoniové bomby, zda Japonsko po prvním jaderném útoku nekapituluje. Avšak už 9. srpna se nad Nagasaki objevil atomový hřib. Když viděla fotky z města zničeného „její“ bombou, vůbec ji to nepřekvapilo. „Protože jsem zažila zkušební výbuch, bylo jasné, že destrukce bude obrovských rozměrů.“
6. srpna 2015 |
Po kapitulaci Japonska ještě rok pracovala pro projekt Manhattan, ale spíš než ve vědecké činnosti tkvěla služba v uspořádávání a předání písemností. „Strávila jsem spoustu času venku na slunci a na dvorku laboratoře krmila bubínková kamna papírem,“ komentovala závěr své historické role. Do civilního života se s manželem vrátili na podzim 1946 jako akademičtí pracovníci. Lilli dokončila válkou přerušený doktorát na Harvardu a vedle pedagogické činnosti její čas vyžadovali čtyři potomci.
Kariéra Dona hvězdně stoupala, stal se vědeckým poradcem prezidenta Kennedyho. Bohužel se funkce ujal pouhé dva týdny před atentátem. Roli plnil i po celé funkční období prezidenta Johnsona. Manželé žili ve Washingtonu, byli zváni na mnoho oficiálních událostí včetně státních večeří v Bílém domě. Lilli se stala vedoucí katedry chemie na Trinity College ve státě Connecticut. Jméno vysoké školy bylo symbolické, ale s názvem pokusného jaderného výbuchu nemělo nic společného. Trinity značí totiž v tomto případě svatou trojici.
Vedle akademické kariéry se stala čelní představitelkou řady výborů zabývajících se odstraňováním diskriminace v zaměstnání a vzdělávání, zvlášť v případě žen v akademické sféře. Oba se z veřejného života stáhli až v pozdních devadesátých letech. Don Hornig zemřel v roce 2013 na Alzheimerovu nemoc. Lilli pečuje o 13 pravnoučat a ve čtyřiadevadesáti letech občas poskytuje rozhovory o svém „atomovém“ angažmá. Někdy také zabloudí za pomocí Google Maps do rodného Ústí, které od roku 1929 nikdy více nenavštívila.
České země a atomová bomba.Přijďte na výstavu Vazbu českých zemí na projekt Manhattan připomene Muzeum města Ústí nad Labem a centrum pro studium dějin německy mluvícího obyvatelstva Collegium Bohemicum výstavou amerického fotografa Paula Savianiho s názvem Shůry. Název charakterizuje téma, kterým je bombardování Hirošimy, Nagasaki, ale i dalších měst jako Drážďan, Coventry či Ústí nad Labem. Dramatické chvíle dokumentují portréty a citáty aktérů těchto válečných tragédií. Při pouti za nimi objevil fotograf pro ústecké historiky dosud neznámou rodačku Lilli Hornigovou, která patří mezi poslední žijící vědce z projektu Manhattan a podílela se na vývoji plutoniové bomby. Výstava má vernisáž 18. srpna. |