Bombometčíci z letky číslo 19 měli nad mořem svrhnout bomby a vrátit se zpátky. Shození bomb sledovala řídicí věž z rádiové konverzace. Potom pilot Powers řekl: „Nevím, kde jsem. Musel jsem ztratit kurz...“ Taylor mluvil o zhoršujícím se počasí. Ještě chvíli sledovala věž ve Fort Lauderdale zmatenou konverzaci. Když rádio umlklo, vyhlásila základna poplach.
Námořní letectvo začalo ztracená letadla okamžitě hledat. Pátrači nic nenašli, žádné trosky, žádné lidi na člunech, nic. I když proletěli mnohokrát jejich trasu, netušili, kam se mohli vydat dál. Ale také stroj Mariner se třináctičlennou posádkou, který se této akce účastnil, havaroval. Po 23 minutách jeho letu spatřila posádka tankeru Gaines Mills na temném nebi obrovskou ohnivou kouli – letadlo ve vzduchu vybuchlo. A potom na vodě zůstala olejová skvrna. U těchto strojů to nebylo nic divného – byly nebezpečné, prý je mohla zapálit sebemenší jiskra.
O osudu Avangerů se mohli vyšetřovatelé jenom dohadovat. Žádné naváděcí aparatury GPS neexistovaly, letci se orientovali podle kompasů. Avšak ty byly jedině na Taylorově stroji, a to dva. Nejspíš se porouchaly, posádky ztratily orientaci – na mořské hladině nejsou žádné body, podle kterých by se mohly řídit. Možná se pokusily přistát na hladině, když jim docházelo palivo. Ale úspěch bývá v takovém případě mizivý.
Takových záhadných zmizení letadel a lodí se za druhé světové války i po ní přihodila spousta a nikdo z nich nedělal žádnou senzaci. Až v srpnu 1964 – v době, které se mezi novináři říká okurková sezona – novinář Vincent Gaddis otiskl v časopisu Argosy článek Záhada bermudského trojúhelníku.
V Bermudském trojúhelníku, v oblasti Atlantiku, přibližně ohraničeném městem Miami na Floridě, Portorikem a Bermudami, údajně mizí velké množství lodí a letadel – mizí bez vysvětlení. Mohou za to mimozemšťané, kteří odtud odnášejí lidi, aby je dál zkoumali. Někteří fantastové dokonce věří, že tihle vyspělí návštěvníci z jiných světů si vybudovali na dně moře tajné základny. Svědci prý často viděli podmořská světla, dokonce i v pohybu. Záhadologové také mluví o tom, že tam platí jiné fyzikální zákony – letadla, lodě a lidi s nimi se ztrácejí do jiného časoprostoru. Odvozují to od občasných časových posunů, které prý hlásí někteří letci, anebo od zpráv o náhlém mizení letadel z obrazovky radaru či od lodí, ze kterých se ztrácejí posádky. Další si zase vymýšlejí gigantické mořské příšery, které pohlcují lodi a letadla.
Zrodila se záhada
Zrodil se nový fenomén. A někteří záhadologové začali pátrat v minulosti po podobných zmizeních. Ovšem největší senzaci vzbudil Charles Berlitz, majitel známé jazykové školy, když v roce 1974 vydal knihu Bermuda Triangle. Popisoval v ní celou řadu záhadných případů, a proto není divu, že se jí prodalo přes dvacet milionů výtisků.
Patrně prvním, kdo zažil podivnou situaci v téhle oblasti, byl evropský objevitel Ameriky Kryštof Kolumbus. Ve čtvrtek 15. září 1492, když pluli Sargasovým mořem, spatřil se svými námořníky ohnivý pás, který přeletěl oblohu a zmizel v moři. Potom se kompas jeho lodi choval podivně. Večer 11. října ho vytáhl námořník Rodrigo de Triana na palubu – v dálce zahlédl podivné světlo. Stoupilo vzhůru a zase klesalo – „jako špatná voskovice, která se rozsvěcuje a zhasíná, jakoby se houpala nahoru a dolů“, jak zněl zápis v lodním deníku.
Co to bylo? Vědci se domnívají, že v září mohli námořníci zahlédnout pád meteoritu. A kompas ukazoval odchylky mezi skutečným a magnetickým severním pólem. Nezvyklá záře mohla pocházet z Hispaňoly nebo z některého blízkých ostrůvků. Druhý den přistála Kolumbova expedice u ostrůvku, jemuž dal admirál jméno San Salvador – a ten patřil k Bahamským ostrovům.
Dvojstěžník Mary Celeste vyplul 5. listopadu 1872 z New Yorku do Janova. Měsíc nato ho objevila posádka jiné lodi mezi Azorskými ostrovy a Portugalskem. Plachty měl potrhané, loď byla v dobrém stavu, ale bez námořníků.
Zůstal na ní veškerý náklad, peníze, šperky, doklady, lodní kufry posádky, dokonce i soudky s alkoholem – nic se neztratilo. Poslední záznam v lodním deníku pocházel z 24. listopadu. Loď působila podivně – jakoby ji lidé opouštěli ve spěchu. Berlitz psal, že okna zadní nástavby byla zatlučená prkny a zakryta plachtou, na měděné obšívce pod čarou ponoru dlouhé hluboké jizvy, na zádi záchranný člun.
Vyšetřovací komise nakonec našla v lodní zásobárně chléb nakažený námelem. A námel v chlebu vyvolává v lidech šílenství a i smrt. Námořníci, kapitán s manželkou a dcerkou mohli v náhlém návalu vyskákat do moře. I to je ovšem jenom hypotéza.
O pomoc nikdo nevolal
Záhadologové včetně Berlitze vytáhli i několik případů z 20. století. Začátkem března 1918 zmizela při plavbě z Barbadosu do Norfolku ve Virginii loď Cyclops s nákladem manganu a 309 námořníky. Třebaže měla vysílačku, o pomoc nevolala. Počasí, aspoň na pevnině, bylo dobré a takřka bezvětří.
Tehdy se její ztrátou nikdo moc nezabýval, probíhala válka a mohla ji tedy potopit německá ponorka. Avšak po válce se zjistilo, že tam žádný podmořský lovec nečíhal. Později však někteří němečtí agenti tvrdili, že umístili do nákladu časovanou bombu – to skutečně dokaři německého původu v amerických přístavech dělali. Odborníci se domnívají, že loď ztroskotala v bouři, která se náhle objevila.
Také loď Marine Sulphur Queen se začátkem února 1963 ztratila. Vezla síru z Beamontu v Texasu do Norfolku ve Virginii. Ani její radista nevolal o pomoc. Opět vzniklo několik hypotéz o jejím konci včetně únosu Kubánci. Vysvětlením mohla být opět bouře. Pozůstalí po 39 námořnících zažalovali vlastníka lodi s tím, že byla v žalostném stavu, a soud jim dal za pravdu.
Záhadolog Ivan Terrance Sanderson zase psal o letadle s amatérským pilotem, které v prosinci 1970 odstartovalo z Baham, dostalo se do podivného bílého mraku a nakonec přistálo na Floridě o 20 minut dřív než obvykle a s menší spotřebou benzinu. Nepochybně prošlo časovou smyčkou, něčím, co je neznámé, tvrdil Sanderson.
Knihovník z Arizonské národní knihovny Lawrence David Kusche zkusil fakta z Berlitzovy knihy ověřit. Za pomoci Deborah Blouinové pátral v archivech amerického námořnictva a pojišťoven. V knize The Bermuda Triangle Mystery: Solved (Tajemství Bermudského trojúhelníka: Vyřešeno), vydané v roce 1975, upozornil, že si Berlitz v mnoha případech vymýšlel. Například žádný záchranný člun na lodi Mary Celeste nezůstal, posádka je všechny použila, a okna nikdo nezatloukl.
Některé události, které Berlitz popisoval, proběhly poněkud jinak, jiné se odehrály v Pacifiku a některé jsou pohádkami pro velké. „Legenda o Bermudském trojúhelníku je uměle vytvořená záhada,“ uvedl Kusche. Také Sanderson si let časovou smyčkou vylhal, žádný záznam neexistuje.
Sazby jsou v trojúhelníku stejné jako jinde
Patrně nejdůležitějším argumentem byla zpráva od světoznámé pojišťovny Lloyd v Londýně, která pojišťuje mnoho lodí. Podle ní není oblast Bermudského trojúhelníku nebezpečnější než jiná místa. Kdyby tomu tak bylo, musela by pro ni stanovit vyšší pojišťovací poplatky. Stejný poplach by spustily i ostatní pojišťovny – nechtěly by vyplácet značné odškodné. Jejich vyšetřovatelé, kteří jsou velice bedliví, na nic mimořádného nepřišli. Rovněž Pobřežní stráž USA, která zajišťuje záchranu ztroskotaných posádek lodí a letadel, má obdobné poznatky.
Ovšem je pravdou, že v těchto místech se plaví spousta lodí, často amatérských námořníků, samozřejmě méně zkušených. Kromě běžných leteckých linek tam létá i mnoho amatérských pilotů na malých strojích. Je to známý turistický ráj. A proto se tam může odehrávat víc záchranných akcí, navíc na očích veřejnosti.
Oblast Bermudského trojúhelníku nepatří ke klidným mořím. Vyskytuje se tam spousta hurikánů a tornád a v noci mohou smést malou loď anebo i nízké letící letadlo. Styk teplého Golfského proudu s chladným oceánským, kdy se mísí vodní masy o rozdílné teplotě a slanosti, vyvolává mnoho neobvyklých jevů, jako náhlé mlhy, vzdušné turbulence a podobně.
Mořské dno je tam velice členité. Poblíž ostrovů a ostrůvků mělké, ale dále velmi hluboké, což dokládá několik nejhlubších vodních příkopů na světě. Oceánologové také našli podmořské vápencové útvary. Podmořské jeskyně a tunely mohou v době přílivu a odlivu vyvolávat obrovské víry a čtyřicetimetrové vlny. Rovněž je způsobují podmořská zemětřesení a výbuchy podmořských vulkánů. Sesuvy dna zase přinášejí vlny tsunami vysoké až 70 metrů. Všechny tyhle hrozné jevy přicházejí náhle, bez varování. Přitom trosky ztracených lodí a letadel se ve velkých hloubkách těžko hledají.
Severozápadně od Bermud leží Sargasové moře hluboké 5 000 až 7 000 metrů. Vyznačuje se vysokou teplotou, stojatou vodou a vysokou salinitou, takže je takřka bez života. Přesto tam připlouvají úhoři, aby se vytřeli. Velké plochy pokrývají řasy rodu Sargassum – odtud název moře. A tyhle řasy a chaluhy ztěžují plavbu malých člunů. Často tam bývá bezvětří, takže plachetnice zůstávaly stát celé dny. V noci bývá vidět jakási záře. O svítivých pruzích dokonce referovala posádka Apolla 12, když letěla k Měsíci – byla to poslední světla Země. Odborníci zatím nenašli shodné vysvětlení – tento jev nejspíš vyvolává plankton či ryby anebo jiná organická hmota.
V Bermudském trojúhelníku, stejně jako v Ďáblově moři u jihovýchodního Japonska, selhává kompas. Ukazuje ke skutečnému, tedy ke geografickému severnímu pólu, nikoliv k magnetickému jako všude jinde. Způsobuje to magnetická anomálie.
Ovšem ani tyhle nezvyklé přírodní jevy nemohou vysvětlit všechna ověřená zmizení. Patrně tam fungují ještě další procesy, které dosud neznáme.
Může za to metan?
V posledních letech se vědci domnívají, že tam může vybuchovat metan anebo zemní plyn. Hydrát metanu leží na dně a v pevném stavu ho udržuje vysoký tlak vody. Občas se nějaký kus této látky oddělí a stoupá ke hladině. Následkem poklesu tlaku vody se tento hydrát přeměňuje na plyn – a v okamžiku, kdy vyplouvá na hladinu, může mít tahle koule průměr stovky metrů. Existenci těchto procesů potvrdili australští geologové a oceánologové.
Záhada bermudského trojúhelníku vyřešena? Prý je to bublina. MetanuMoře východně od Floridy má pověst nebezpečného místa. Láká seriozní vědce i záhadology. Jedna z hypotéz, podepřená simulacemi, mluví o velkých bublinách metanu. Statistikové zase upozorňují, že Bermudský trojúhelník není o nic nebezpečnější než jiná oblast. |
Kdyby nad takovým místem plula loď, mohla by se najednou potopit – díky snížené hustotě vody. Anebo by se metan, který je na vzduchu velmi hořlavý, mohl vznítit elektrickou jiskrou na plavidle či cigaretou námořníka. Stejně by dopadlo letadlo, které by vlétlo do metanové koule – jeho motory potřebují kyslík, nikoli metan, a navíc by žár mohl vyvolat výbuch. „Setkal jsem se s několika lidmi z lodí, které narazily na plyn a ztratily vztlak,“ upozornil geolog Alan Judd z britské univerzity v Sunderlandu. „Loď klesla o jeden dva metry, na její potopení tento jev nestačil.“
Juddův tým zkoumal možnost, že výbuchy metanu zničily na 40 ropných plošin v mořích. Poblíž Aberdeenu našel v devadesátých letech minulého století vrak rybářské lodi. Vzhledem k tomu, že její trup nebyl poškozen, nepřevrátila se, ale klesala dnem dolů, mohla za to metanová exploze. „Šla dolů jako kámen, jako by byla ve výtahové šachtě,“ poznamenal Judd.
Bermudský trojúhelník skrývá ještě několik záhad, na něž vědci neumí odpovědět. Snahám záhadologů najít tam různé mimozemské příčiny anebo vlivy jiné fyziky chybí opodstatnění – nemají k nim nic jiného, než své pocity a domněnky.
Kapitola z chystané knihy NEOBYČEJNÉ OKAMŽIKY HISTORIE
Informace: V článku jsme opravili drobné nepřesnosti jako například chybu v názvu Fort Lauderdale.
