Sobotní start rakety Delta IV Heavy byl v pravém slova smyslu ostře sledovaný. A to nejen proto, že se po dlouhé době od svého posledního letu v prosinci 2014 znovu vydala do kosmu současná nejsilnější nosná raketa Delta IV Heavy. Ale také proto, že jako při většině dřívějších vojenských misí se pozornost soustředila k družici, která nesla strohé označení NROL-37, aniž bychom o ní věděli jakékoliv další podrobnosti. Koneckonců, už několik minut po startu, ještě před uvedením na oběžnou dráhu, vojáci přímý přenos z letu ukončili a žádné další informace už médiím neposkytli.
Citlivé uši na geostacionární dráze
Tak už tomu bývá u většiny vojenských misí, že podléhají přísnému režimu utajení, zejména když se jedná u družice zpravodajské neboli špionážní. Navíc jsou podnikána různá opatření, aby podle tvaru družice nemohli analytici určit k jakým úkolům je zaměřena.
Ztížení identifikace napomáhají i různé kamufláže „kapoty“, připomínající maskování novinek světových automobilek při jejich zkouškách na veřejnosti. Existují samozřejmě i nadšení lovci družic z řad amatérů, kteří se snaží odhalit závoj vojenského tajemství a loví na obloze družice, u nichž jsou zveřejněny pouze základní informace.
Není divu, že i nejnovější přírůstek do rodiny kosmických vyzvědačů ve službách NRO (National Reconnaissance Office, Národní úřad pro průzkum) budí pozornost profesionálů i znalých amatérů.
Jak rozluštit tajemství?
Jedním z uznávaných analytiků je Charles P. Vick, který v posledních letech pracuje pro Globalsecurity.org. Za více než čtyřicet let své pozoruhodné práce si získal uznání analýzami sovětských a ruských kosmických technologií (zejména raket Proton/Zond a N-1 L3, určených pro utajovaný lunární program) a v nedávné době pak rozborem raketové techniky vyvíjené v Severní Koreji i Íránu. Vyvolal však pozornost také přesnou analýzou i kresbami tajných amerických zpravodajských družic. Na jeho domovské scéně to ve vojenských kruzích vyvolalo značnou nervozitu.
Ne vždy se podaří zcela utajit to, co má zůstat utajené. Když byla nezávislým analytikem zveřejněna kresba družice KH-9 Hexagon (známé také jako Big Bird), usoudili dokonce experti na špionáž a dezinformace, že bude lepší do té doby přísně utajovanou družici co nejdříve ukázat. Byla větší než klasický americký školní autobus. Na jeden den se proto družice objevila ve stanové improvizované výstavní síni na parkovišti. Vojáci tím chtěli otupit, z jejich pohledu nepatřičný úspěch civilního analytika a zároveň naznačit: „Už nic neutajujeme, tato naše družice je dávno překonaná. Ale co ji překonalo, to se opět můžete pouze domýšlet“.
Pravděpodobná podoba tajné družice
Podoba družice Mentor (Advanced Orion), která je používána od roku 1995 s rozměrnou přijímací anténou. Výsledek analýzy od Charlese P. Vicka.
Co se tedy od zkušených nezávislých analytiků, kteří nejsou vázáni povinnostmi ke státním institucím ani k armádě, o nejnovější vojenské misi dozvídáme?
Kódové označení NROL je v podstatě zkratkou označení startu (L = launch) pro potřeby NRO (National Reconnaissance Office). Podle převažujícího názoru by mělo jít o již celkem sedmou modernizovanou družici z řady Mentor, označované také někdy Advanced Orion nebo Orion 9 (nespojujme s chystanou národní kosmickou lodí Orion pro posádku), která je určena pro elektronický průzkum. Tedy pro velkoplošné sledování telekomunikací z geostacionární oběžné dráhy.
Zatímco o tvaru základního tělesa se vedou diskuse, shodují se analytici v tom, že hlavní součástí je obří rozkládací anténa o průměru přes 100 metrů. Proto také družice odráží dostatek slunečního světla, takže ji bude možné sledovat dokonce opticky.
Nejde o žádnou technickou supernovinku, protože družice sledující telekomunikace a především telefonické hovory ve vybrané zájmové oblasti planety, už tam nahoře běžně krouží. Pochopitelně lze však opět pouze spekulovat o tom, že přístrojové vybavení současné družice odpovídá nejnovějším trendům technického vývoje.
Družice Mentor jsou vyvíjeny ve spolupráci s experty CIA a jsou nástupci dřívějších výzvědných družic řady Magnum.
Ač se to může zdát být bizarní, lze právem konstatovat, že čím více budou mít v současné nervózní mezinárodní atmosféře státy ovládající raketovou a kosmickou techniku podobných družic na oběžné dráze, tím se snižuje šance na to, že někdo neuváženě zmáčkne ono zlověstné „červené tlačítko“. I proto po právu náležela startu nové výzvědné družice taková pozornost.
Silák Delta IV Heavy
Nejčastějším zájemcem o služby rakety Delta IV Heavy (která družici vynesla), a ze strany ULA také upřednostňovaným zákazníkem, byl od jejího uvedení do provozu v roce 2012 americký úřad NRO. Sobotní start byl již devátým od premiéry tohoto obra v roce 2012. Pouze první zkušební let a osmý start v prosinci 2014 byly využity k civilním úkolům.
Osmý start v prosinci 2014 posloužil zájmům civilní NASA při prověrce chystané americké národní pilotované lodě Orion. Loď, která jednou možná vezme lidstvo i na Mars se tehdy úspěšně vrátila z výšky 5800 kilometrů. Celá testovací sestava kosmické lodě měla tehdy hmotnost 25 848 kg, čímž se zařadila mezi nejtěžší kosmické náklady poslední doby.
Delta IV Heavy dokáže na nízkou oběžnou dráhu kolem Země dopravit až 28 790 kilogramů, na přechodovou dráhu ke geostacionární dráze 14 220 kilogramů a na geostacionární dráhu až 6 750 kilogramů.
V posledním případě pak ke všem třem základním manévrům, které vyžaduje umístění družice na geostacionární dráhu, slouží horní stupeň rakety, takže družice nemusí být na úkor svého přístrojového vybavení opatřena jinak nezbytným raketovým motorem s pohonnými hmotami.
Pro úplnost dodejme, že na dráhu k Měsíci by Delta IV Heavy mohla dopravit až 10 000 kilogramů a k Marsu kolem 8 000 kilogramů užitečného nákladu.
O osm metrů vyšší než petřínská rozhledna
Rozměry Delty jsou úctyhodné. Celková výška s krytem užitečného zatížení je 72 metrů, průměr 5,1 metrů. A protože k prvnímu stupni jsou po stranách paralelně připojeny dva urychlovací stupně v podstatě stejné konstrukce jako stupeň první, je šířka rakety v základně přes 15 metrů. Raketa je tedy o celých osm metrů vyšší než petřínská rozhledna v Praze.
Každý ze tří paralelně spojených stupňů nese jeden vysoce výkonný raketový motor RS-68 (Rocket System) od společnosti Aerojet Rocketdyne. Pohonnými hmotami jsou kapalný vodík a kapalný kyslík.
Druhý stupeň nese jeden motor RL-10-B-2 rovněž na kapalný vodík a kapalný kyslík. Jde o nejvýkonnější kyslíko-vodíkové raketové motory současnosti. Ostatně sama raketa je dnes nejvýkonnějším a nejsilnějším kosmickým nosičem. Nedostihne ji ruský Proton-M, ale ani americký Atlas V, natož evropská Ariane 5. Nižší nosnost má také známý Falcon 9 společnosti SpaceX a nepřekoná ji ani nová ruská stavebnicová raketa Angara, alespoň ne v provedení, v jakém je zatím určena ke zkušebním startům.
Kdo překoná raketového siláka?
Na sklonku letošního roku by se měla siláckým výkonům Delty IV Heavy přiblížit chystaná čínská kosmická raketa Long March 5. A zcela zásadně by je měla překročit vysokokapacitní raketa Falcon Heavy, kterou ve své společnosti SpaceX chystá Elon Musk. Na nízkou oběžnou dráhu má tato vynášet 54,4 tun (54 400 kg) a na přechodovou dráhu ke geostacionární až 12 tun (12 000 kg).
Pamětníci si v souvislosti s Deltou IV Heavy jistě rádi připomenou obří raketu Saturn V, která umožnila v programu Apollo lety člověka na Měsíc a posloužila také k vynesení rozměrné orbitální stanice Skylab. Proti ní byla Delta IV Heavy ve své podstatě „lehkou váhou“. Saturn byl přes 110 metrů vysoký a jeho spodní průměr byl 10 metrů. Na startu byla jeho hmotnost čtyřikrát vyšší (2 970 000 kg), než je startovní hmotnost Delty IV Heavy (733 000 kg).
Delta IV Heavy ještě nekončí
Přes spolehlivé a úspěšné služby se Delta IV Heavy pozvolna chystá na zasloužený odpočinek v síni slávy kosmických raket. Spolu s raketou Atlas V by totiž měla být nahrazena novým americkým nosičem Vulcan. Nová raketa by měla být výkonnější a především levnější. Společnost ULA by tak měla účinně konkurovat nejen zahraniční nabídce na trhu kosmických nosičů, ale především silnému domácímu konkurentovi, za kterého je právem označována společnost SpaceX.
Zatím se ví, že úžasný zážitek ze startu Delty IV Heavy nás čeká ještě nejméně dvakrát, třebaže až v roce 2018. V červenci za dva roky při civilním startu vynese do kosmu vědeckou sluneční sondu (Solar Probe Plus) a v září téhož roku bude opět využita k vojenské misi družice NROL-71.
Zajímavý je zejména civilní start. Sluneční sonda nebude totiž těžší než 610 kg, takže by šlo o neobvyklý náklad pro tak silnou raketu, pokud by však v tomto případě nebylo nutné navést sondu na energeticky velmi náročnou dráhu mířící do vzdálenosti pouhých 6,4 milionu kilometrů od Slunce. Takovou cestu zvládne dnes pouze silák Delta IV Heavy.
