Letos 6. prosince se potvrdily některé "divoké zvěsti" ze světa kosmonautiky. V listopadu se začaly vynořovat tweety a poněkud nejasné zprávy, podle kterých se snad už v prosinci chystalo "převratné oznámení" ohledně letů do vesmíru.
Na tiskové konferenci ve Washingtonu předstoupil před novináře bývalý administrátor NASA Alan Stern, nyní v roli ředitele firmy Golden Spike (v překladu Zlatý hřeb), a prohlásil, že jeho společnost poletí na Měsíc (celý přepis vystoupení je dostupný zde). A poletí tam levně.
Logo společnosti Golden Spike
Společnost hodlá s využitím stávajících technologií za zhruba 7 až 8 miliard dolarů vyvinout systém, který dostane dva lidi na Měsíc. Uvedená cena je několikrát nižší, než s jakou v případě svých dnes už zrušených plánů na návrat k Měsíci počítala americká NASA.
Firma Golden Spike si také myslí, že má obchodní model, který dokáže zajistit financování vývoje a ekonomický rozvoj společnosti. "Máme dvě místa, každé za 750 milionů dolarů," řekl Stern. Cena kolem 1,5 miliardy dnešních dolarů by podle něj měla stačit na to, aby se postupně splatily náklady na vývoj a společnost vydělávala.
V měřítku pilotovaných kosmických letů jsou to "směšné" peníze. Dnes se za ně dá uskutečnit start jen poměrně jednoduché robotické mise k Měsíci. Jak si to tedy autoři představují?
K Měsíci z čistého nebe
Nejprve něco málo k samotné společnosti Golden Spike a jejímu řediteli. Alan Stern je známá postava amerického vesmírného výzkumu. Vede misi New Horizons, která je nyní na cestě k Plutu, a v roce 2007 byl jmenován jedním z administrátorů NASA.
Po necelém roce sám na tomto postu skončil. Oficiálně nikdo nic takového nepotvrdil, ale hodně se mluvilo o tom, že Stern nakonec do jisté míry narazil se svou snahou udržet rozpočet jednotlivých projektů na uzdě a nesouhlasil s navyšováním prostředků pro mise, které jej překročily. Spekulaci nahrává i fakt, že od svého odchodu z NASA kritizoval její rozpočtová pravidla a navrhoval jejich změny.
Po odchodu z vysokého postu v NASA pro agenturu dále pracoval na jiných pozicích, ale věnoval se i snahám o soukromé cesty do vesmíru. Ty se z větší části odehrávají jen na papíru (s výjimkou firmy SpaceX, která je však zatím placena de facto z peněz NASA). Největší pozornost si z těchto nerealizovaných projektů zatím získal letos oznámený plán na těžbu z asteroidů. I tak jde v amerických poměrech o jeden malý průmyslový sektor, poháněný fantazií soukromníků, penězi dobrodružných miliardářů a do jisté míry také granty NASA.
Modul Orion ve své původní předpokládané roli nad povrchem Měsíce je ještě spojený s přistávacím modulem.
Orion s rozloženými slunečními panely na orbitě kolem Měsíce
Když v roce 2010 prezident Obama zrušil plánovanou cestu k Měsíci (program Constellation), Stern začal se zájemci jednat o možnosti soukromých cest. Výsledkem prý byla v té době tajná schůzka v coloradském Telluride, na jejímž základě vznikla "studie proveditelnosti" a následně i Golden Spike. Název společnosti založené na podzim 2010 odkazuje ke zlatému hřebu, kterým byla symbolicky dokončena stavba transkontinentální železnice v USA.
Ve společnosti se kromě Sterna angažují další velká jména amerického vesmírného programu. Předsedou správní rady je například Gerry Johnson, bývalý ředitel Johnsonova vesmírného střediska a také pozemní vedoucí letů Apollo 12, Apollo 15 a Apollo 17.
Jedním členem představenstva je třeba i republikánský politik a bývalý předseda Sněmovny reprezentantů Newt Gingrich, který usiloval o nominaci na republikánského prezidentského kandidáta a přitom prohlásil, že do roku 2021 by měla na Měsíci vzniknout stálá základna. O jeho odborném přínosu je možné pochybovat, ale kontakty dlouholetého předsedy Sněmovny reprezentantů se firmě jistě hodí.
Jak na to?
Společnost tvrdí, že je ve svém přístupu k věci velmi pragmatická a bude se snažit využít stávajících technologií. "Je to trik starý čtyřicet let. Víme, jak na to," řekl Stern o cestě na Měsíc na tiskové konferenci. Firma ovšem nebude spoléhat na staré lodě Apollo nebo rakety Saturn 5, které lidi dostaly na Měsíc naposledy. Místo toho chce z velké části využít dnešní raketové a vesmírné techniky.
Jak dokládá zveřejněný technický popis jejích plánů, jde například o rakety Atlas 5, případně stroje firmy SpaceX, tedy Falcon 9 či připravovaný Falcon Heavy. SpaceX poskytuje Golden Spike technickou podporu, takže kdyby opravdu došlo na realizaci, budou asi její rakety použity přednostně.
Falcon 9 Heavy se zažehnutým prvním stupněm v představě ilustrátora
Falcon 9 se zásobami pro ISS
Start Atlasu V se sondou Curiosity na palubě
Své využití by mohly najít i lodě Dragon, které za sebou mají lety k ISS ve variantě bez posádky a jsou stejně jako oba Falcony od firmy SpaceX. Měly by zajistit dopravu až k Měsíci a návrat posádky. Od základu by bylo zapotřebí vyvinout pouze přistávací modul. Cena jeho vývoje by podle kalkulací Golden Spike měla činit půl miliardy dolarů.
Firmě pak chybí ještě "drobnosti", jako jsou třeba skafandry. Ale trh s tímto vesmírným příslušenstvím existuje v podstatě už dnes, a tak by neměl být problém je pořídit.
Let k Měsíci by pak měl probíhat podle dvou možných scénářů. Složitější varianta počítá s dnes dostupným nosičem (Atlas 5 nebo Falcon 9) a čtyřmi starty na jednu cestu k Měsíci. První dva starty uvedou na oběžnou dráhu kolem Měsíce modul pro přistání na jeho povrchu. Další dva starty dopraví posádky k modulu a zajistí jejich návrat.
Druhá varianta počítá pouze se dvěma starty dvou silnějších nosičů, tedy hlavně rakety Falcon Heavy. Ta by snad mohla poprvé startovat na konci roku 2013 a autoři jejímu využití dávají přednost, protože počet startů nutných k přistání na Měsíci by se snížil na polovinu.
V posádce budou dva lidé (tedy oba turisté) a o rozšíření tohoto počtu se zatím neuvažuje, protože by to vedlo k prodražení celého procesu. Ze stejného důvodu by také měl být pobyt na povrchu Měsíce spíše krátký, možná jen pár hodin. I proto se pracuje v první řadě s návrhem, že přistávací modul nebude mít tlakovou kabinu. Na druhou stranu se cestující nemusí během přistání o mnoho starat, vše má být automatizované, jako "jízda ve vlaku", ujišťuje Golden Spike.
Kolik za to?
První cesta na Měsíc by podle zveřejněných plánů firmy měla stát v nákladech sedm až osm miliard dolarů. Letenky by se měly prodávat za cca 1,5 miliardy dolarů (tedy 750 milionů za jedno místo). Při této ceně by se po 15 až 20 letech k Měsíci měly náklady na vývoj bohatě vrátit.
Na těchto kupeckých počtech však může projekt nejspíše zkrachovat. Za prvé je tu otázka, zda jsou náklady vůbec reálné. Program Apollo stál v dnešních cenách hrubým odhadem něco přes 100 miliard dolarů. Odhady zlevnění na méně než desetinu se tak zdají být neuvěřitelně optimistické. "Myslím, že Sternovi v rozpočtu chybí nuly", shrnul tyto obavy konzultant v oboru dobývání vesmíru John Pike pro Wired.
Samozřejmě, od 60. let se sice v kosmickém výzkumu řada věcí změnila, ale principy jsou pořád stejné: stále jde o velmi rizikové podnikání s vysokým podílem kvalifikované práce a důrazem na kvalitu. A to nejsou komodity, které by zrovna zlevňovaly.
I kdyby odhady vyšly, problém může být s návratností. Stern a spol. počítají s tím, že trh s letenkami bude dost velký, aby vystačil právě na nějakých 15 až 20 letů, tedy 30 až 40 individuálních letenek. Zákazníky nemají být pouze o vesmírní turisté, ale také soukromé obchodní společnosti a především kosmonauti ze zemí, které chtějí vyslat do vesmíru a na Měsíc vyslat svého člověka z důvodu prestiže či vědeckého výzkumu.
Turistů, kteří budou chtít koupit letenku na Měsíc za 750 milionů dolarů, není mnoho (na světě je podle časopisu Forbes jen 1 226 dolarových miliardářů). Je také těžké si představit, že by si letenku koupilo více soukromých firem, když je Měsíc tak daleko a s ním spojených obchodních příležitostí tak málo.
Lety na Měsíc tedy chce firma nabízet hlavně zemím, které na výlet k Měsíci samy nemají, ale chtějí vyslat do vesmíru svého kosmonauta. Ale tento seznam je podle nás také velmi krátký.
Vyspělé státy z něj můžeme v podstatě z větší části vyškrtnout. Dokážete si představit, že by třeba vláda České republiky uhájila před veřejností cestu jednoho kosmonauta k Měsíci za zhruba 15 miliard korun? Zvláště když peníze půjdou na účet soukromé americké firmy a nehrozí, že by vedla k nějakému politicky prodejnému druhotnému efektu (např. vznik nových pracovních míst).
Lepšími kandidáty jsou rozvíjející se země, byť i ty spíše mohou dát přednost vývoji vlastních technologií, třeba vypuštění vlastního satelitu ve spolupráci s některou zemí, která má v kosmickém průmyslu zkušenosti. Navíc musíme z tohoto seznamu vyškrtnout země, kterým zákony USA zakazují přístup k americkým technologiím, kam patří například Čína.
Podle našeho odhadu to tedy s budoucností Golden Spike nevypadá příliš dobře. Naštěstí se však budoucnost nedá předvídat. A i kdyby šlo o marný pokus, musíme obdivovat podnikavého ducha v pozadí celého nápadu. Firmě tedy přejeme to nejlepší, přestože očekáváme spíše tvrdé přistání zpátky na Zemi než lehounké vznášení v nízké měsíční gravitaci.
