Kdy začíná jaro? Pravidelný čtenář iDNES.cz se zeptá "jaké" v dobré víře, že u nás četl například, že to meteorologické jaro už dávno začalo, 1. března, i když za okny byl ještě sníh. A vegetační jaro? To určuje až probuzení rostlin a ve Střední Evropě se počítá jako období s průměrnou denní teplotou nad pět stupňů Celsia. Ale obvykle většina z nás chápe, že jde o jaro astronomické. O střídání ročních dob se učíme přece už ve škole…
Jen ti z nás, kteří nedávali ve škole pozor, by mohli odpovídat, že planeta Země je i s námi v zimě dál od Slunce než v létě. Ačkoliv - na severní polokouli je tomu právě naopak, letos byla nejblíž 2. ledna, 147,1 milionu kilometrů od Slunce, a nejdál bude 5.července. Drtivá většina ovšem správně ví, že střídání ročních dob je dáno sklonem rotační osy Země k oběžné rovině Země kolem Slunce, zhruba 23,5 stupňů.
Jaro přece začíná, když nastává rovnodennost, tedy den a noc jsou stejně dlouhé. Jenže astronom ví, že to tak přesně není, protože den a noc ani o rovnodennosti přesně stejně dlouhé nejsou. Může za to naše atmosféra. Ta ohýbá sluneční paprsky, pokud nejdou přímo z nadhlavníku, a my vidíme třeba Slunce zapadat ve chvílích, kdy už je pod obzorem. Jistěže je to zanedbatelné, jde přece pouze o minuty. A nám jde o hodiny a dny.
Kdo ve škole vsadil na dobrou paměť, odpoví, že jaro začíná 21. března. Pohlédne hrdě do kalendáře a znejistí. Tam je psáno, že jaro začíná už 20. března. Jak je to možné? Pohledem do starších kalendářů si ověříme, že v tomto desetiletí připadl den jarní rovnodennosti jen třikrát na 21.března. Bylo to v letech 2003, 2007 a 2011. Celých příštích 90 let bude nastávat jarní rovnodennost už o den nebo i dva dříve.
Kdo za to může?
Za celý ten "zmatek" může v zásadě prostá skutečnost, že dobu oběhu Země kolem Slunce (čili trvání roku) nelze vyjádřit celým počtem dnů, tedy celým počtem otoček Země kolem její osy.
Jde nám o interval mezi dvěma po sobě následujícími průchody Slunce tzv. jarním bodem, což je průsečík ekliptiky a světového rovníku, jímž prochází Slunce během ročního pohybu po obloze v době už zmíněné jarní rovnodennosti. Odborně se mu dává přívlastek "tropický", což souvisí s řeckým tropó (=obracím). Ve starších dobách se totiž počátek roku stanovil podle okamžiku, kdy Slunce dosáhlo obratníku Raka (tropicus Cancri). Trvá 365 dnů 5 h 48 min 45,7s, tedy 365,2421956 dne.
Poctivě řečeno, nepomohli bychom si příliš, kdybychom měřili interval, za který se Slunce při ročním pohybu po obloze dostane do téže polohy vůči hvězdám. Tomu se říká siderický rok od latinského termínu pro hvězdu a trvá 365 dnů 6h 9min 9,5s, tedy 365,256360 dne.
Ave Caesar!
Aby se po nějaké době nerozešel kalendář se střídáním ročních dob, vkládali už kněží ve starém Římě občas vyrovnávací období, to bývalo koncem února. Slovo občas je na místě, protože pro to neplatila jednoznačná pravidla. Ten, kdo se pokusil zjednat pořádek, byl římský císař Caesar. Protože podle jeho "odborných poradců" trval rok 365,25 dne, nařídil v době svého třetího konsulátu (roku 46 před Kristem) zásadní reformu.
Byl zaveden čtyřletý cyklus o 1 461 dnech, vždy první rok cyklu měl být rokem přestupným o 366 dnech. Po něm měly následovat tři roky obyčejné po 365 dnech. Po uplynutí takového čtyřletého cyklu měl následovat cyklus nový, začínající zase rokem přestupným.
Kvůli přechodu od staršího římského kalendáře k novému ustanovil Caesar svým ediktem, aby právě probíhající rok (údajně 708 od založení Říma) byl rozšířen o 67 dní, čímž dosáhl celkem 445 dní. Tento rok tedy trval od 13. října roku 47 do 31. prosince 46 před Kristem. První měsíc nazval Caesar Ianuariem, protože římští konsulové již od roku 153 svůj úřad nastupovali 1. Ianuaria.
Brzy po Caesarově smrti nastaly v kalendáři znovu zmatky, které vyřešil v roce 8 před Kristem císař Augustus. Od těch dob nenastala v tomto kalendáři žádná podstatnější změna. Křesťané v podstatě přejali od Římanů rozdělení roku na měsíce a měsíc rozdělili po způsobu židovském na týdny po sedmi dnech. Uspořádání křesťanského kalendáře závisí do značné míry na stanovení Velikonoc.
Papežova reforma
Brzy se přišlo na skutečnost, že délka Caesarova roku je o více než 11 minut delší než ve skutečnosti. Rovnodennosti nastupovaly v juliánském kalendáři vždy o něco dříve, a tak vzrostl tento rozdíl za 128 let na plný 1 den. Následkem toho se nutně dny kalendářní začaly vzdalovat od svého původního postavení vzhledem k rovnodennosti. Od 13.století se tím zabývala řada učených mužů své doby a Roger Bacon dokonce podal návrh na opravu, aniž mu však byla věnována větší pozornost.
Avšak v 16.století byla narůstající odchylka už 10 dní a nutností opravit kalendář pověřily závěry koncilu tridentského (ten byl 19. ekumenickým koncilem, probíhal ve třech zasedáních v italském Tridentu za účasti asi 255 biskupů od roku 1545 do roku 1563) provedením reformy přímo papeže. Dnešními slovy: dal mu to za úkol.
K řešení se však podařilo dojít teprve dvě desetiletí po koncilu. Změnu provedl papež Řehoř XIII. (pontifikát 1572–1585), po němž bývá nový kalendář také nazýván kalendářem gregoriánským a užívá se bez problémů dodnes.
Za to vděčíme návrhu kalábrijského lékaře a astronoma Luigi Giglia (latinsky Aloisius Lilius, 1510-1576) z roku 1575. Po několika dalších rocích komisionálního posuzování vydal papež 24.února 1582 bulu (slavnostní listinu) Inter Gravissimas, v níž zpřesnil pravidla kolem přestupných roků. Stanovil, že přestupný rok nastává v letopočtech dělitelných beze zbytku čtyřmi, s výjimkou letopočtů dělitelných 100. Výjimkou z výjimky jsou letopočty dělitelné beze zbytku 400, které přestupnými zůstávají.
Papež rovněž vypustil z kalendáře 10 dní, které od Caesara už naběhly. Po 4.říjnu se hned přešlo na 15.října. Jak prosté a při tom historicky tak komplikované. Tato úprava byla často odmítána, docházelo k ní postupně po staletí a ne vždy bez odporu.
Odpor nejen v Čechách
Vlastně pouze v části Itálie, ve Španělsku, Portugalsku a v Polsku byl přijat nový kalendář přesně podle ustanovení papežovy buly. Ve Francii a v Lotrinsku se tak stalo od 9.12. 1582 k 20.12., v katolických částech Německa byl přijat nový kalendář v roce 1583 a v Nizozemsku dokonce roku 1582 přišli o Vánoce.
V Čechách původně pražský arcibiskup oznámil změnu data ze 14. na 25. listopadu 1582, avšak protestantsky smýšlející obyvatelstvo, šlechta i astronomové to odmítli a následně přijetí zamítl i zemský sněm. Reformu se pokusil uskutečnit císař Rudolf II. skokem z 6. na 17. ledna 1584.
Ve Slezsku byl skok proveden ve dnech 12. až 23. ledna téhož roku. Avšak Moravský zemský sněm neuposlechl a na Moravě dál platil kalendář juliánský. Teprve opakované nařízení císařovo již nebylo možné odmítnout a kalendář byl zaveden i na Moravě skokem 3. na 14. října. Proto se roku 1584 v Čechách slavily Velikonoce o čtyři týdny dřív než na Moravě.
V Uhrách, kam patřilo i Slovensko, přešli až v roce 1587 z 21. října na 1. listopad. V Prusku přijali nový kalendář až po velké debatě teprve roku 1610 tak, že přeskočili z 22. srpna na 2. září, v Anglii dokonce až roku 1752. V Rusku se přešlo na v Evropě obvyklý kalendář teprve roku 1918 po revoluci. Z toho plyne i známý paradox, že tzv. Velká říjnová socialistická revoluce byla (podle gregoriánského kalendáře) v listopadu.
Východní křesťanství gregoriánskou reformu neakceptovalo vůbec. Sám papež Řehoř XIII. se pokusil několikrát pohnout řeckou církví, aby jeho reformu přijala, ale marně. V Řecku byl gregoriánský kalendář přijat až roku 1923, ale pravoslavná církev úpravu dosud nepřijala. Proto např. Vánoce v Rusku, Srbsku a dalších zemích, řídících se ortodoxními pravidly nastávají až 13 dnů po našich, římskokatolických Vánocích.
V současnosti je tedy rozdíl mezi kalendářem juliánským a gregoriánským 13 dní. To potrvá do konce tohoto století. Do té doby buď dojde k dohodě mezi oběma církvemi (slibné náznaky na dialog mezi nimi dávno pohasly s koncem pontifikátu Jana Pavla II.), nebo 1.března 2100 rozdíl naroste na 14 dní.
S Řehořem a nikdy jinak?
Každý běžný rok musí nastávat jarní rovnodennost zhruba o 6 hodin později, než v předchozím roce. Čtvrtým rokem je rok přestupný, kdy se vracíme zhruba o 18 hodin nazpět. V roce 2011 nastalo jaro na dlouhou dobu 90 let (tedy v tomto století) naposled 21. března. Letos začíná astronomické jaro 20.března ve 12h 01min středoevropského času a končí o letním slunovratu 21. června v 6h 04min SEČ. Až do poloviny 21.století to bude vždy 20.března a poté bude jaro začínat dokonce již 19.března.
Přestupnými byly roky 2008, 2012 a budou 2016, 2020…2096, jenže pak ouha: letopočty dělitelné 100 přestupné nejsou, ledaže by byly dělitelné 400, což rok 2100 není, tudíž nebude přestupný. V následujícím roce 2101 k žádnému posunu o 18 hodin nazpět nedojde a až v roce 2102 se začátek jara konečně posune na obvyklý 21.březen.
S gregoriánským kalendářem vystačíme poměrně dlouho. Odchylka o jeden den u něho nastane až za 4 000 let, a tak by asi pomohlo vynechat pak jeden přestupný den. O tom dosud rozhodnuto nebylo a ještě řada generací bude mít dost času tak učinit později. I Johannes Kepler kdysi prohlásil, že "kalendář je pro nejbližší století postačující a o vzdálenější se nebudeme starat".
