Kosmický dalekohled Kepler pátrá od roku 2009 v souhvězdích Labutě, Lyry a Berana na obloze po nových světech. Sleduje téměř nepřetržitě více než 150 tisíc vybraných hvězd a hledá změny v jejich jasnosti.
Co vidí Kepler. Výhled Keplerova teleskopu (mřížka vlevo) na oblohu s vyznačenými souhvězdími v blízkosti pozorovaného prostoru.
Pokud máme štěstí a před některou z hvězd přechází z našeho pohledu planeta, dochází k periodickým poklesům jasnosti hvězdy. Jde o jakési miniaturní zatmění, při kterém tmavší a chladnější planeta odstíní část světla přicházejícího od hvězdy. Pokles jasnosti hvězdy je v okamžiku přechodu planety před ní sice nepatrný, přístroji Keplera ovšem dobře měřitelný.
V jeho údajích se skrývají tisíce "podezřelých" změn svítivosti, které mohou znamenat možné exoplanety (to je každá planeta mimo Sluneční soustavu). A chytit některou z nich může každý s přístupem k internetu.
Ulovte planetu několika kliknutími
V současné době má veřejnost přístup k datům z Keplera za období od 2. května do prosince 2009. Přechod případné planety se projeví ve světelné křivce čili grafu závislosti jasnosti hvězdy na čase. Světelné křivky prohledávají algoritmy NASA, které však mohou přehlédnout řadu exoplanet.
Srovnání velikosti prvních pěti planet objevených Keplerem s planetami naší soustavy: Jupiterem a Zemí
Proto byl ke konci loňského roku spuštěn projekt Lovci planet (Planet Hunters), který je součástí programu "občanské vědy" Zooniverse (stránky zde). V jeho rámci můžete pomoci s řadou astronomických projektů, například prohledávat snímky z Hubblova dalekohledu, hledat supernovy apod.
Do projektu Planet Hunters se může zapojit úplně každý. Stačí se registrovat na této stránce (zde). Mimochodem, registrace je stejná pro všechny projekty Zooniverse. Pokud se dnes necítíte na exoplanety, můžete se pustit třeba do klasifikace galaxií.
Jak na to?
Na stránce je video tutoriál i rychlý výukový průvodce (při prvním stisknutí "Start hunting for planets"). Po přihlášení se můžete pustit do hledání nových exoplanet (znovu klikneme na "Start hunting for planets"). Mimochodem, nemusíte se bát, že svou prvotní nezkušeností lovcům exoplanet nějak zkomplikujete život. Stejnou křivku jako vy analyzují další lidé a autoři pak pracují se statistickými výsledky.
Analýza světelné křivky se vždy skládá z několika kroků, kterými vás provede "bílá bublina". Před sebou máme velké množství bodů (měření), které utváří světelnou křivku: na vodorovné ose je čas ve dnech, na svislé ose je jasnost hvězdy.
Příklad narušených dat z Planethunters.org
V prvním kroku se vás program může (obvykle to ovšem nedělá) zeptat, zda jsou data kompletní, nebo se v nich nachází mezery ("Are there any big breaks or gaps in the light curve?"). Může se totiž stát, že část dat chybí (vada CCD čidla apod.). Pokud jsou data kompletní, klikneme na "No", pokud v nich vidíme zřetelné mezery, dáme "Yes". Ukázka nekompletních dat je na obrázku vedle.
Ve druhé fázi průvodce chce zodpovědět otázku, zda je hvězda takzvaně proměnná. Některé hvězdy totiž mění jasnost i z jiných důvodů, než je přítomnost exoplanety. Pokud je hvězda proměnná, klikneme na zelené tlačítko s vlnkou. Nevidíme-li žádnou proměnnost, dáme modré tlačítko. Pokud si nejsme jisti, klikneme na otazník. Zvolíme-li, že hvězda je proměnná, v dalším mezikroku musíme zvolit přibližný typ proměnné. K tomu nám opět dopomůže nápověda, kde jsou ukázky. Nabízíme pár příkladů:
Třetí a nejdůležitější dotaz se týká přítomnosti tranzitů ve světelné křivce ("Does the star have any transit features?"). Pokud klikneme na "Yes", můžeme označit domnělý tranzit myší pomocí modrého rámce. Chceme-li označit více tranzitů, povoláme na pomoc další rámce (v bublině klikneme na "+"). Jakmile jsme hotoví, klikneme na finish. Pro inspiraci se můžete podívat na dosud objevené kandidáty a jejich křivky, stačí kliknout na "View star".
Takto vypadají příklad tranzitů a jejich označení:
Ve finále se nás průvodce zeptá, zda nechceme danou hvězdou probrat v diskusi: Would you like to discuss this star? Dáme-li ne, začíná analýza další křivky.
Co za to?
Nic, snad jen dobrý pocit a možnost nahlédnout pod pokličku projektu kosmického dalekohledu Kepler. Pokud ale budete mít štěstí a budete první, kdo planetu objeví, máte reálnou šanci být spoluautorem objevitelské studie.
Zatím bylo provedeno přes pět a čtvrt milionů analýz, při kterých se podařilo lidem z celého světa objevit 34 možných exoplanet. Aktuální stav projektu zjistíte v části Planetometer.
Do odborného tisku už dokonce směřuje první článek (je zde) o dvou více než nadějných kandidátech, kteří obíhají okolo svých mateřských hvězd s periodami 9,9 a 49,8 dní. Poloměr první možné exoplanety je asi 2,7 Země, což je nepatrně méně ve srovnání s Neptunem. Druhý kandidát má velikost asi 8 Zemí, což přibližně odpovídá Saturnu. Registrováni uživatelé, kteří našli tranzity exoplanet jako první, jsou nyní uvedeni coby spoluautoři studie.
