NASA dokončila na palubě Mezinárodní kosmické stanice (International Space Station, ISS) instalaci prvního přístupového bodu k meziplanetárnímu internetu a de facto tak položila základ budoucí počítačové sítě fungující v rámci naší sluneční soustavy.
Meziplanetární komunikace si mimo jiné vyžádá i speciální protokol (nazvaný DTN), odlišný od toho, který běžně používáme v "pozemském" internetu. Bude odolný proti častým výpadkům spojení, které se ve vesmíru předpokládají.
Jeho autorem je Vinton Cerf, přezdívaný Otec internetu. Právě on stál i u zrodu internetu takového, jak ho dnes známe.
První testy meziplanetárního internetu proběhly už na sklonku roku 2008, kdy se vyměnila data se sondou Epoxi. Což není nic jiného než znovuoživený Deep Impact, který je na cestě ke kometě 103P/Hartley 2. Nad ní by měl v říjnu roku 2010 vykonat nízký přelet. Zhruba ve stejné době se odehrála ještě zkušební datová komunikace s družicemi na oběžné dráze kolem Marsu.
První kosmický router
Pozemský internet nelze jen tak jednoduše vzít a přenést do kosmického prostoru, protože v něm nemůžeme zabezpečit trvalé spojení mezi počítači. Protokol DTN ale předpokládá, že jednotlivé uzly sítě budou mezi sebou komunikovat vždy, když budou moci. Při výpadcích spojení každý router uchová svá data, dokud nebude spojení opět navázáno.
Právě takový router byl na ISS nainstalován na výzkumné zařízení CGBA (Commercial Generic Bioprocessing Apparatus) během poslední mise raketoplánu Atlantis. Podobnými routery NASA plánuje vybavit všechny laboratoře ISS, tak aby se všechna vědecká data mohla přenášet přímo do řídicích středisek kosmických agentur či pozemních laboratoří, které mají experimenty na starosti.
Nový protokol meziplanetárního internetu vyvinul specializovaný tým pod vedením Vinta Cerfa, který je považován za duchovního otce současného internetu. Nyní pracuje jako viceprezident Google.
Přenos dat mezi Zemí a ISS
Hlavním cílem celého projektu je automatizace transferu vědeckých dat pořízených v jednotlivých laboratořích ISS do pozemních středisek. Dosud totiž systém přenosu dat mezi ISS a Zemí připomínal spíš rádiovou komunikaci než moderní sdílení dat pomocí internetových protokolů, jakým je například běžně používaný TCP/IP.
Protokolem, který využívá meziplanetární internet, je DTN (Disruption-Tolerant Networking). Oproti existujícím internetovým protokolům, které předpokládají stálé propojení počítačů, umožňuje sdílení dat i v prostředí, v němž dochází k poměrně častým výpadkům spojení, což je případ kosmického prostoru.
Ekluzivní rozhovor s Otcem internetu i meziplanetárního internetuVinton Cerf odpovídá Technet.cz |
Při přerušení spojení každý počítač udržuje potřebné informace tak dlouho, dokud není spojení s dalším uzlem sítě bezpečně obnoveno. Jen to zajišťuje, že nedojde ke ztrátě dat, a to ani v těch nejnepříznivějších situacích, jako jsou například sluneční bouře, nebo když se sonda nachází na odvrácené straně planety či měsíce.
Dosud spíš jako vysílačky
"Komunikace mezi kosmickými loděmi a pozemními stanicemi tradičně probíhala jediným přímým spojením, podobně jako u ručních vysílaček," říká Kevin Gifford, jeden z vědců, který má rozvoj meziplanetárního internetu na svědomí.
"Operační týmy v kosmu dnes musí ručně obsloužit každé spojení a vygenerovat příslušné příkazy, které specifikují, jaká data budou posílána, kdy a kam. Jak počet kosmických lodí a spojení vzrůstá a objevuje se potřeba komunikace mezi více stroji, manuální provoz se stává čím dál víc těžkopádnější a nákladnější," dodává.
Zdroj: www.spacedaily.com
