Streptomycety ve službách farmacieStreptomycety jsou rod aerobních gram-pozitivních bakterií zastoupený více než 500 dosud popsanými druhy. Tyto vláknité bakterie žijící v půdě a na rostlinných zbytcích připomínají svým složitým životním cyklem spíše chování plísní. Jejich asi nejpozoruhodnější vlastností je však schopnost produkce širokého spektra látek s antibakteriálními, antivirovými, protiplísňovými či protinádorovými účinky. Tyto sekundární metabolity, sloužící streptomycetám k chemické ochraně proti bakteriální konkurenci, pomáhají lékařům každoročně zachránit miliony lidských životů. Představují totiž více než polovinu ze všech běžně využívaných druhů antibiotik. |
Asi každý má rád chvíli, kdy první kapky jarní přeháňky dopadnou na prohřátou půdu, a do vzduchu se vznese omamná vůně vlhké půdy. Chemici tuto vůni označují jako petrichor a v polovině 60. let minulého století odhalili, že za ni mohou půdní bakterie nazývané streptomycety.
Ty během svého růstu produkují těkavý bicyklický alkohol geosmin, jehož název lze z řečtiny přeložit jako „vůně země“. Lidský nos je na tuto sloučeninu mimořádně citlivý a je schopný ji rozeznat i v koncentraci 5 ppt (parts per trillion), což odpovídá pouhé jedné kapce této chemikálie ve čtyřech plaveckých bazénech vody. Tato schopnost našim předkům v minulosti zřejmě sloužila ke včasnému rozpoznání blížícího se deštivého počasí.
V roce 2015 vědci objasnili také mechanismus, jak se sloučenina dostává z půdy do vzduchu a proč je její vůně intenzivnější spíše po mírné přeháňce než po velké průtrži mračen.
Badatelé v sadě experimentů pomocí rychloběžné kamery zaznamenávali chování kapek vody při dopadu na různé povrchy. Zjistili, že kapky do sebe při nárazu do porézních povrchů uzavírají mikrobublinky vzduchu. Ty pak podobně jako bublinky v šumivých nápojích při úniku z kapaliny rozstřikují do okolí jemné kapičky vodní tříště.
Otázka dneDalší články/odpovědi z našeho nepravidelného seriálu Otázka dne: Došlo v Černobylu k jadernému výbuchu? |
Vznik pozorovaného vodního aerosolu byl nejintenzivnějších při simulaci lehkého deště dopadajícího na písčitou nebo jílovitou půdu. V případě prudkého deště se bublinky v kapkách nestíhaly tvořit a vznik aerosolu se tak výrazně omezil.
Mimo vůně vlhké hlíny stojí geosmin i za charakteristickou chutí některých potravin. Podílí se například na zemité chuti červené řepy či na nepříjemném bahnitém zápachu některých sladkovodních ryb. V kyselém prostředí je však naštěstí geosmin poměrně nestálý a rychle se rozkládá. Přídavek malého množství octa či citronové šťávy během přípravy jídla tak zvládne tuto nepříjemnou pachuť účinně neutralizovat.