Ledovce stejného typu, do jakého Titanic narazil, pocházejí z oblasti Grónska. Vědci ale upozorňují, že velké ledovce obvykle uváznou v mělkých vodách mezi Labradorem a New Foundlandem. Na oceán se vyplaví teprve tehdy, když z velké části roztají. Případně je ale může z úžiny vysvobodit silný příboj.
Vědecký tým pod vedením fyzika Donalda Olsona nyní dospěl k závěru, že v lednu 1912 byl příboj natolik silný, že vyplavil do Atlantiku nezvykle mnoho velkých ledovců. Podle síly mořských proudů vědci spočítali, že právě do jednoho z ledovců vyplavených v lednu do oceánu Titanic o tři měsíce později narazil.
Vědci příboj vysvětlují tím, že 4. ledna 1912 se Slunce, Země a Měsíc dostaly do jedné řady, což zesiluje příliv a odliv. Zároveň byl ale Měsíc nejblíže k Zemi za posledních 1 400 let. K přiblížení navíc došlo jen den poté, co Země na své eliptické oběžné dráze dosáhla největšího přiblížení ke Slunci.
"Toto uspořádání maximalizovalo vliv Měsíce na příliv a odliv v pozemských oceánech," prohlásil Olson. "Je to pozoruhodné. Šance na to, aby se proměnné seřadily právě tak, jak se to stalo, je astronomicky malá," dodal.
Titanic se potopil v noci ze 14. na 15. dubna 1912, když při své první plavbě narazil jižně od New Foundlandu na ledovec. Srážku nepřežilo 1 520 lidí.
