Pruhy k zebrám patří stejně jako třeba hříva ke lvovi. Ale zatímco v případě "královské" šelmy můžeme její porost jednoduše označit za druhotný pohlavní znak, zebří ozdoby jsme dlouho zaškatulkovat nedokázali.
Biologové vymysleli spoustu nápadů, co by mohly pruhy dělat: umožnit rozeznávání jednotlivců, nebo naopak zhoršovat rozeznávání počtu jedinců ve stádu, regulovat tělesné teplo či opticky zvířata zvětšovat, aby byla impozantnější.
Prakticky vědci experimentovali se dvěma hypotézami. Podle první matou pruhy dravce, podle druhé obtížný hmyz. První předpoklad podporuje pokus, ve kterém lidé měli zaměřit pohybující se pruhovaný objekt na obrazovce počítače. Vedli si při tom hůře než u tvarů nepruhovaných. Pruhy by tak mohly ztížit orientaci velkým šelmám, která se za zvířaty pustí.
Eskadrona modelů použitých v polním pokusu maďarských vědců u Budapešti
O druhé hypotéze jsme už jednou podrobněji psali v tomto článku. Bylo to poté, kdy maďarští biologové vytáhli do pusty několik maket zeber vyvedených v různých barevných vzorech. Biologové makety nechali na louce napospas obtížnému hmyzu a poté počítali, kolik si ho na který sedne. Na pruhované modely si sedalo méně bodavého hmyzu než na jiné a vědci z tohoto a dalších faktů usuzují, že takový povrch zřejmě hmyz dezorientuje.
Hannah Walkerová, Theodore Stankowich a jejich kolegové z Kalifornské univerzity se rozhodli tento polní experiment (a další, o kterých jsme nepsali) doplnit ještě statisticky od stolu srovnáním zeber s příbuznými. Výsledek vydali v časopise Nature Communications.
Nechejte to koňovitým
Na světě žije sedm druhů ze stejného rodu jako zebra, tedy koňovitých. Tři z nich patří mezi zebry, zbytek tvoří koně Převalského a několik druhů divokých oslů, afrických i asijských. Plně pruhované jsou jen zebry, ale i mezi nimi jsou jisté rozdíly na úrovni druhů a poddruhů. Někteří další koňovití mají pruhy alespoň na části těla.
Vědci "pruhovatost" zvířat rozdělili a srovnali výskyt možných navrhovaných příčin pro existenci pruhů od velkých šelem přes sociální funkce ve stádu po maskovací funkci po odpuzování much tse-tse. Jak zjistili, výskyt většiny těchto faktorů napříč druhy s výskytem pruhů nijak nesouvisí. Druhy s pruhy i bez nich zvládají podobné teploty, útočí na ně podobné či stejné šelmy.
Jeden faktor však ze statistik vystoupil celkem jasně. A to přítomnost ovádovitového hmyzu. V místech, kde je tohoto hmyzu nejvíce a útočí největší část roku, jsou zvířata na celém těle "nejpruhovanější". Platí to i na úrovni podruhů zeber - čím více tohoto bodavého hmyzu, třeba much tse-tse, tím více pruhů. Je velmi dobře možné, že pruhy mají i jinou funkci (třeba opravdu matou dravce), ale boj proti hmyzu se zdá být hlavním motorem evoluce důkladného zebřího pruhování.
Zebří pruhy si tak už nejspíše můžeme zaškatulkovat jako prostředek ochrany proti hmyzu. Nová studie se přidává k řadě předchozích a ty dohromady vytvářejí už poměrně velmi pevný řetěz důkazů a oprávněných domněnek.
Ze statistiky samozřejmě není jasné, jak přesně tento bodavý hmyz zebrám škodí. Může jim pouze pít krev (podle příkladu krav by to mohlo být i několik decilitrů denně) nebo přenášet nemoci. Právě u zeber se pruhy mohly vyvinout proto, že jsou vůči hmyzu dosti zranitelné. Mají krátkou srst a pokožku, přes kterou se třeba mouchy tse-tse snadno dostanou. V tomto ohledu jsou na tom podobně jako evropští koně, kteří přitom v oblastech výskytu těchto much přežívají jen s obtížemi. A asi se to těžko zlepší, dokud se jim na těle neobjeví pruhy.
